Boskovice - hradní kopec
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo
Vypíná se nad údolím říčky Bělá a vytváří jedinečnou siluetu zdejšího kraje. Nejvyšší bod dosahuje 487 m nad mořem. Na jeho vrcholu byl vybudován první boskovický hrad, zvaný Bašta. Dodnes jsou po něm pozůstatky rozlehlého hradního příkopu, který obepíná celý vrchol. V okolí vrcholu jsou pak roztroušeny zbytky kamenného zdiva, které bylo využito jak na výstavbu dnešní zříceniny hradu, tak i dnešního zámku. Dalším objektem na Hradním kopci, nacházejícím se na jeho nižším ostrohu, byl vybudován pravděpodobně ve 13. století nový hrad, který byl v pozdějších staletích několikrát rozšiřován. Až přestal vyhovovat požadavkům bydlení byl opuštěn. Dnes je z něho mohutná zřícenina, kde se během roku koná řada společenských akcí spojených se středověkou historií. V sezoně je přístupná veřejnosti formou volné prohlídky. Z několika míst této hradní zříceniny je široký pohled do okolní krajiny. Třetím objektem, který byl na Hradním kopci postaven je dnešní empírový zámek s rozlehlým parkem, který je též přístupný veřejnosti.
Z Masarykova náměstí na Hradní kopec vede červeně značená odbočka, která stoupá kolem zámku, dále k hradní zřícenině a nakonec až na vrchol kopce k objektu Bašty. Celý hradní areál je častým místem odpoledních vycházek místních obyvatel, ale i návštěvníků tohoto krásného města.
Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.86 Okolí Brna-Moravský kras (A/1), GOL 1:25 000 Boskovicko
Hrad Boskovice jsme navštívili během výletu po prohlídce níže položeného zámku. Po obědě v bývalých zámeckých konírnách jsme pěšky vystoupali do kopce, na němž hrad, založený kolem roku 1300 rodem Černohorských z Boskovic, stával. V pokladně jsme dostali tištěného průvodce, koupili známku a získali razítko do památníku. Potom jsme se vydali na prohlídku hradu, který se tyčí nad městem Boskovice a je tak nepřehlédnutelnou dominantou.
Hned na začátku jsme v původní renesanční budově první hradní brány našli malou expozici o historii hradu, včetně hezkého modelu hradu - pro představu jak hrad vypadal než se stal zříceninou po roce 1733 , kdy byl kámen z hradu používán na budování nového sídla Dietrichsteinů v Boskovicích, čili zámku. Byla stržena hradní střecha a zdivo rozebráno jako stavební materiál pro panské domy v Boskovicích.
Naše prohlídka pokračovala budovou koroptvárny, která pochází z 19. století, kdy byl hrad využíván lesní správou. Jednu z rarit, kterou jsme na hradě viděli je roubená studna, hluboká 26m. Jak jsme zjistili, na hřídel se původně natáčely protiběžně dva okovy a k pohonu studny sloužilo kolo, které má v průměru 3,60m. Ohromilo nás, že tato studna byla chodbou vytesanou ve skále spojena se studnou, která se nachází z vnější strany hradeb. A právě toto kolo je velmi neobvyklé. Studna jsme našli na vnějším nádvoří, kde jsme ve hradební zdi viděli původní vstup do hradu - dnes zazděnou bránu sklenutými oblouky a dostavěnými pilíři.
Dozvěděli jsme se, že protější hradební zeď je dodnes opatřena takzvanou výpadovou brankou, která dle názvu logicky sloužila k úniku obránců hradu z obležení. Napravo od výpadové branky jsme též viděli oblý výklenek ve zdi - což je mnohoúhlá bašta, která měla původně dřevěnou špičatou střechu a sloužila k obraně hradu. Na vnějším nádvoří měli i pivovar , který stával v rohu hradeb vedle jižní brány. Dnes jsme zde našli několik mučících nástrojů a šibenici. Zajímavé bylo také namáčedlo , které vypadá jako prak. Bazének pod ním dle názvu určitě nesloužil k osvěžení strážců hradu - spíše naopak.
Od mučících nástrojů jsme se po schodech přesunuli na vnitřní nádvoří, kde se nachází nejvyšší část hradu - šlechtický palác. Z průvodce jsme se dozvěděli, že první patro paláce zaujímaly reprezentační místnosti, druhé patro s panskými pokoji sloužilo obytným účelům. Procházení vnitřního nádvoří jsme zahájili prohlídkou místnosti se zamřížovanou cisternou na dešťovou vodu. Dočetli jsme se, že voda byla do cisterny sváděna ze střech dřevěnými rourami, které vedly přes otvory ve stropě. Dále jsme si přečetli, že v rozšířeném prostoru nad cisternovou jámou se voda čistila několika vrstvami písku, přičemž cisterna byla hluboká přibližně 8 metrů. V dalších prostorech pod palácem jsme uviděli sklepy, do nichž jsme také nahlédli . Nic kromě stínu a tmy jsme zde ovšem nenašli. Nepřekvapilo nás, že se sklepení využívalo ke skladování potravin, protože se dobách obléhání, které mohlo trvat i několik měsíců, do hradu uchylovali také obyvatelé z přilehlé poddanské vesnice Boskovic a proto musel být v uzavřeném objektu dostatek potravin i tekutin, k jejichž uskladnění rozsáhlé sklepy sloužily.
Ze sklepů jsme se po dalších schodech vydali na první, severní vyhlídku, která je zřejmě místem původní kaple. Z okna jsme viděli část města Boskovic a do dálky se rozprostírající rovinu Malé Hané. Po zdolání několika dalších schodů jsme se dostali do místností prvního patra, kde se přijímali hosté, usedalo ke společnému stolu a prováděly nejrůznější zábavy. Stropy zde byly klenuté a jak jsme si přečetli, tak se v pokojích topilo nejdříve v krbech, později v kachlových kamnech. V oknech byly prý v středověké době nejčastěji dřevěné okenice, kůže a tkaniny, později v období renesance byla již okna prosklená. My jsme zde našli východní vyhlídku , ze které jsme viděli další část města a 110 metrů hluboko pod námi v údolí tekla řeka Bělá. Nedivili jsme se tedy tomu, že východní část hradu byla nevíce nepřístupná. Potom jsme pokračovali do další místnosti, kde býval rytířský sál a který sloužil jako přijímací pokoj i jídelna.
Pokračovali jsme k jižní vyhlídce, za které jsme viděli kopec Zlatník. Přečetli jsme si pěknou pověst. Vypráví se, že na tomto kopci odedávna žili skřítci, kteří chudé lidi obdarovávali zlatem. Jeden z majitelů hradu Šimon Eder ze Štiavnice se na tomto kopci pokoušel těžit zlato. Pověst vypráví, že výsledkem jeho důlní činnosti bylo několik hrudek zlata, které stačily k vyražení jediného zlatníku. Odtud název kopce.
Z prohlídky zbývala už jen západní vyhlídka, která je podle našeho názoru ovšem nejhezčí. V pozadí se vypínaly dva kopce, které připomínaly rovinu a čedičové kopce v Českém Středohoří. Jmenují se Malý a Velký Chlum a z toho pravého se prý těžil kámen na stavbu boskovického hradu. Z vyhlídky byla také pěkně vidět vstupní část hradu, kterou tvoří renesanční hláska s ozdobným cimbuřím a budova, do níž je zasazena první hradní brána. Dozvěděli jsme se, ž hláska, původně určená vojenské posádce, byla z vnější strany vybavena klíčovými střílnami. Ve věži se dochovalo schodiště a dnes slouží jako útočiště poštolkám, což jsme si nemohli ověřit, protože byla bohužel nepřístupná.
Poté, co jsme pokochali vyhlídkou, sestoupili jsme zpět přes vnitřní na vnější nádvoří a kolem mučících nástrojů jsme se takzvanou jižní cestou vrátili zpět k pokladně. Přečetli jsme si, že Jižní cesta byla nejkratší přístup do hradního paláce a sloužila panstvu. Tudy páni projížděli jak na osedlaných, tak na zapřažených koních.
Z historie jsme se dozvěděli zajímavost, že pár let po postavení hradu, konkrétně roku 1312, byl dobyt a pobořen vojskem českého krále Jana Lucemburského, protože se jeho majitel Archleb z Boskovic postavil proti králi. Panovník však brzy dobytý hrad Archlebovi na přímluvu šlechty vrátil a jeho nástupce se pak dokonce odvážil postavit moravskému markraběti Joštovi, což se ukázalo jako osudná chyba, protože v roce 1389 byl boskovický hrad znovu obležen, dobyt a pobořen.
Byli jsme rádi, že hrad byl obnoven a vrácen králem Jiříkem z Poděbrad do rukou pánů z Boskovic, kteří jej však roku 1547 z finančních důvodů prodali hornickému podnikateli Šimonu Ederovi ze Štiavnice , který jak je nám již známo, těžil na kopci Zlatník marně zlato. Dále jsme si přečetli, že dvacet let nato koupili Boskovice Morkovští ze Zástřizl, kteří významně zesílili hradní opevnění a po jejich úmrtí sňatkem přešly roku 1690 Boskovice na Františka Waltera z Ditrichštejna. Ten ještě na hradě do roku 1720 bydlel, o devět let později si však Ditrichštejnové postavili v podhradí novou rezidenci a hrad se změnil ve zříceninu.
Naše prohlídka skončila, vrátili jsme tištěného průvodce do pokladny a vydali jsme se zpět na náměstí, prohlédli také židovskou čtvrť, muzeum či kostel. Boskovice toho zkrátka nabízejí turistům velmi mnoho.
Návštěvní doba
Poslední prohlídka začíná 30 minut před koncem pracovní doby.
Upozornění - zákaz vstupu se psy a jinými zvířaty.
duben a říjen:
soboty, neděle a svátky
10:00 - 16:00 hodin
květen, červen a září:
pondělí
úterý - pátek
soboty, neděle a svátky
zavřeno
10:00 - 16:00 hodin
10:00 - 18:00 hodin
červenec a srpen:
denně
9:00 - 18:00 hodin
Vstupné
dospělí 40,- Kč
děti od 6 let, studenti, důchodci, zdravotně postižení 30,- Kč
děti do 6 let, těžce zdravotně postižení zdarma