Bratislava – Hradby
Doložená existence Bratislavy jako trvalého sídla je z konce 9. století n. l. Ale výhodná poloha pod svahy Malých Karpat byla určitě osídlená dříve, minimálně občasně (Keltové, Germáni).
Podle původních názvů ji známe též jako Prešpurk (Pressburg) nebo maďarský Poszony, řecky Istropolis (aj.). Současný název se používá trvale od roku 1919.
Již od panování prvního uherského krále Štěpána I. Se město stalo důležitým centrem Horních Uher, tedy současného Slovenska. Město bylo hlavně náboženským centrem, pokud pomineme mongolský vpád, vždy měla význam jako jistého útočiště před nepřátelskými vojsky. Jako město má svá práva od konce 13. století, rozsáhlá privilegia ji udělili i Zikmund Lucemburský, od roku 1465 tu mají díky Matyáši Korvínovi univerzitu. Tehdy první v Uhrách.
Zhruba od 15. století zápolila jihovýchodní a střední Evropa s dobyvačnými choutkami Osmanů, tedy Turecka. Do držení nepřátel se na dlouhá léta dostala i velká část tehdejších Uher a obsazená bývala i hlavní města království. Není tak divu, že Bratislava musela mít solidní opevnění. Nad městem se sice vypíná hrad, ale ten měl vlastní fortifikaci. Město bylo od hradu poněkud oddělené, takže mělo své vlastní hradby. Poměrně slušnou překážkou je naštěstí Dunaj, kde zřejmě nemuselo být opevnění tak mohutné. Os pevniny se ale zdvihaly poměrně solidně vystavěné a mohutné zdi.
Do současné doby se toho ale dochovala jen část. Většina hradeb byla vystavěna v 15. a 16. století, v proměnlivé výšce a v síle 130–160 cm. Materiály byl kámen a cihly.
Svůj obranný význam hradby postupně ztrácely, takže již za Marie Terezie se začala část bourat (1775). Z původního opevnění ze toho moc ve městském centru nedochovalo, v okolní zástavbě zůstala Michalská brána. Tou se vstupuje do stejně pojmenované korzovací ulice. Nějaké vykopávky se dají objevit u dnešního Slovenského národního divadla.
Největší část hradeb se dochovala na západě historického centra pod hradem. Souvislá hradba v délce cca 150 lemuje Staroměstskou ulici, která je vlastně magistrálou k mostu SNP. Protože ulice je díky dopravě v podstatě neprůchozí, přecházet je možno v podchodech nebo po lávce. Když se most budoval, byly při tom zbořeny i některé domy a odkryta část zbytků hradeb (hlavně u chrámu sv. Martina).
Dochované hradby nebyly v dobrém stavu, v 80. a 90. letech minulého století tak došlo k zabezpečení a opravě (dodejme že i za vydatného použití betonu). V pásu hradeb je uchována i Severozápadní věž (Baxova) a tzv. Ptačí bašta.
V současnosti se dá procházet kolem hradeb na vnější straně mezi nižší předhradbou a vysokou hlavní hradbou s cimbuřím, i po vnitřní straně k městu. Vnitřní stěny této hradby slouží i jako venkovní galerie. Na několika velkoplošných fotografií se můžeme poučit o opravách fortifikace. Směrem k dómu je pak portrétní galerie uherských králů a královen. V tomto případě jde o panovníky, kteří byli v Bratislavě (Poszonu) korunováni. Historickým korunovačním městem byl sice Székesféhervár, v dobách tureckého záboru se korunovalo i tady. Při prohlídce galerie si vlastně i tady uvědomíme, jak dlouhá historie nás spojuje nejen se Slovenskem, ale i Maďarskem. Velká část vyobrazených panovníků (Habsburků) bylo i českými králi (i královnami).