Bratislava – Korunní věž (Korunná veža)

Jihozápadní hradní Korunní věž pochází z poloviny 13. století a původně byla součástí opevnění kolem obytné palácové věže hradu Pressburg. Na konci I. třetiny 15. století se stala součástí nového královského paláce. Korunní věž byla i potom dominantou hradu, který byl postaven v nejvyšším místě hradního vršku. Během své existence prošla mnoha změnami, včetně několika zvýšení. To poslední, které věži přineslo její oktagonální zakončení, proběhlo v průběhu 18. století.

Vnitřní podlahy byly původně dřevěné a byly ukotveny  na schodovitých výstupcích ve stěnách, které se směrem vzhůru zužovali. Mezi jednotlivými patry věže pak byly úzké průchody a i stěny věže byly prolomeny pouze střílnami. Až v období pozdní gotiky se objevila okna s kamenným ostěním a v 16. století cihlové klenby. Od prvního patra (druhého nadzemního podlaží) procházelo věží točité schodiště a toto podlaží bylo propojeno se sousedním malým palácem.

Nejvýznamnější období nastalo pro Korunní věž po roce 1530, kdy se Bratislavský hrad stal oficiálním sídlem uherských králů. Věž proto musela být stavebně upravena tak, aby se mohla stát trvalým „trezorem“ na uložení korunovačních klenotů v čele se svatou korunou (ve věži dnes najdeme její kopii). Klenotnicí se pak spodní část věže stala i na konci 20. století (úpravy započaly v roce 1988) a „novou“ klenotnicí před „pár dny“.

V polovině 17. století sloužila věž také jako prachárna. Střelný prach byl tenkrát vysoce ceněnným artiklem, a tak dělal královské koruně „nadsouseda“. Koruna totiž byla uložena ve výšce prvního palácového patra, od kterého ji oddělovala silná kamenná zeď.  Do pokladnice se dalo vstoupit jen po schodech z místnosti nad ní. A právě nad královskou korunou se nacházela malá místnost, rozdělená na dvě časti; v jedné byl uskladněn střelný prach, v té druhé skupinka šlechticů, kteří získali čestnou funkci strážců koruny.

Tento stav neměl dlouhého trvání a časem si někdo uvědomil, že by v případě požáru mohlo dojít k výbuchu a zničení symbolů královské moci. Tím někým byl údajně císařský inspektor (zřejmě tehdejší „bezpečák“) Giovanni Pieroni, který důrazně doporučil přemístění střelného prachu do jiné části hradního areálu. Na a po roce 1780 odsud zmizela také královská koruna, kterou nechal Josef II. odvézt do Vídně. Věži už však její jméno (správně tedy Kronenturm) zůstalo.

Na závěr ještě připojme pár zajímavostí o Korunní věži, která bez viditelných následků „přežila“ i stopadesátileté chátrání hradního komplexu po požáru v roce 1811.

Věž, která svého času byla zřejmě i neblaze proslulou hladomornou, je dnes nejstarší bratislavskou zděnou stavbou. Zachovala se v podstatě od svých základů až po původní cimbuří. Jedná se také vlastně o jedinou věž Bratislavského hradu, což ovšem málokdo ví. Při pohledu na něj sice vidíme čtyři rohové věže, ale tři z nich jsou pouhými střešními nástavbami.

Za vstup do jihozápadní Korunní věže (s možností výstupu do jejich nejvyšších pater) zaplatíme vstupné ve výši 10 € (zlevněné 4 €), které ovšem platí pro celou muzejní část Hradu. Pokud se spokojíme jen s klenotnicí, která se nachází v dolní části a ve sklepení věže, přijde nás to na 2,50 €.