Cesta na Vsacký Cáb.

     Na toto známé turistické místo se dá dojít z mnoha směrů. Nejznámější je z Dušné po červené turistické trase, další je táhlejší cesta po žluté ze Vsetína (kolem Lysé hory) nebo přímější cesta kolem vsetínské zbrojovky po Baťově naučné stezce. Cestu, kterou popíši je poněkud tajemná a v žádných mapách nikterak moc značená. Dokonce je tak „utajená“, že si na její přesný směr moc nepamatuji. Jedinou nápovědou je to, že vede po méně výrazném hřebínku, chvílemi až neznatelnou pěšinkou ve svahu pod (západním směrem) červenou turistickou trasou z Dušné nedaleko přírodních rezervací „Halvovský potok“ a „Kutaný“. Cesta k těmto územím vede, ale je rozumné je obejít. V případě PR Halvovský potok se jedná o zdrojnici potoku Jasenice protékající Vsetínem. Nejenom zde, ale i v okolí jsou koryta potůčků hluboce vryta do terénu a pohyb zde je zajímavější a obtížnější. V horní části PR „Halvovský potok“ se nachází menší suťová jeskyně pod jedním z největších balvanů rezervace. Již mimo oblast zvláště chráněného maloplošného území se nachází patrně i nejkrásnější balvan Valašska a v zimě dobře viditelný „mastný flek“ - místo které je odspoda zahříváno a sníh se zde udrží jen málokdy. Takováto místa naznačují možnost existence svým způsobem tajemných podzemních prostor. Čím je tento „ohřev“ výraznější, tím výraznější a hlubší prostory lze očekávat. Bohužel, žádný výrazný vstup jsem nezahlédl, ale třeba se poštěstí někomu jinému. Lesy jsou zde hluboké a protkány řadou cest a cestiček. Kilometr a půl východněji vzdálená přírodní rezervace „Kutaný“ je naopak prameništěm potoku Dinotice. Obě rezervace náleží do oblasti NATURA2000 jakožto „Ptačí oblast Horní Vsacko“. Zajímavými zástupci této říše je čáp černý, chřástal polní (pozorovaný a slyšitelný ovšem dokonce i nedaleko Ostravy či přímo v ní (například u přírodní památky Turkov), strakapoud nebo datlík tříprstý.

    Do přírodních rezervací by se nemělo vstupovat, ale nahlédnutí přes hranice určené vodorovnými pruhy na stromech je určitě zajímavé. Hluboce zařezané terénní rýhy s menšími potůčky a to především v PR „Kutaný“, která je i významnou zdrojnicí potůčku, který se později začne jmenovat „Dinotice“ a po mnoha kilometrech se stane součástí Vsetínské Bečvy v Halenkově. Naopak na opačné straně Vsackého Cábu je přírodní rezervace „Halvovský potok“ počátkem potůčku, který svou cestu ukončí po ještě více kilometrech opět ve Vsetínské Bečvě pod východní částí města Vsetína. Pokud se někdo bude snažit malé potůčky sledovat i výše, patrně jej cesta nakonec dovede až pod samotný vrchol „Cáb“. Odtud je krásně vidět na stožár s anténami a taktéž i dolů na turistickou chatu „Vsacký Cáb“ i přiléhající základnu horské služby.

     Pokud zde není člověk ještě příliš unaven, může se nejrůznějšími směry vydat dále. Kdo má rád přírodu a určitou formu beskydské „divočiny“ nepochybně se pokusí alespoň částečně nahlédnout na krásy svahů pod chatou. Kdo chce sledovat snadnější značené cesty může se vydat do mnoha dalších míst často i velice zajímavých a dobrodružných. Velice zajímavá, ale delší cesta do Vsetína je z rozcestí „Pod Vsackým Cábem“ po žluté turistické trase přes usedlost „U Krošenků“, „U Karolů“ až na „Lysný“ a kolem Lysé hory prudkým klesáním Hlubokým až do Vsetína k obchodům.

      Opačným směrem „Baťovy naučné stezky“ je možné přes „Ptáčnici“ dojít do kouzelného prostředí Cábského jezírka. Chvíli je třeba místo hledat, ale nakonec se k němu podél hlubokých potůčků dostaneme. Nejkrásnějším místem je asi to, kde se obrovský balvan jakoby náhodou dokutálel přímo nad potůček a vytváří jakousi miniaturní průtokovou suťovou jeskyňku. Pokud má dotyčný ještě dobrodružnějšího ducha může pokračovat ještě dále a v roli průzkumníka v rozsáhlém území sesuvného území „Vaculov – Sedlo“ hledat i skutečnou dvoupatrovou pseudokrasovou jeskyni. Jako nápovědu může využít informaci, že se jedná o jakési hloubkové pokračování největší „skalky“ již pod suťovým lesem několik desítek metrů nad asfaltovou cestou vedoucí k serpentinám na Dušnou (křižovatkou je usedlost „Malenov“). Z Dušné je možné se již táhlou asfaltovou cestou dostat do Vsetína. Kdo se chce vyhnout provozu, může pod hospodou odbočit doleva a do Vsetína dojít po modré turistické trase.

     Pokud někdo nemá ani po přeskakování kamenů u Cábského jezírka a hledání jeskyně dost, může pokračovat do míst opředených tajemnem, poklady a příběhy zbojníků a přes skutečné skalní legendy až do Bystřičky, kde je jak vlakové tak i autobusové nádraží. Skalními či kamennými zajímavostmi je oblast doslova přeplněna. Jako první od Dušné je malý, ale krásný kamenný útvar „Žaba“. Pokud budeme chtít vystoupat na opačnou stranu modré značené turistické trasy až na vrchol Brdo, bude možná překvapeni vtipnou narážkou na jméno na dřevěném vrcholovém označníku, ale hlavně menšími skalními plotnami a na jejich jihovýchodním konci ukončeny i zbytky rozpadajícího se trempského přístřešku. Pokud zmiňuji název „Žaba“, tak další podobný a dokonce i pověstmi opředený kámen se ukrývá ve vysoké trávě severně od klenovského „Zámčiska“.

     V okolí vrcholu Štípa se nachází obrovské množství úchvatných skal a skalek, které by vydaly na mnoho a mnoho dalších dlouhých článků, navíc jsou tato místa nevyčerpatelná a stále je možné objevit „nové úhly pohledu“, inu jedná se nepochybně o srdeční záležitost mnoha lidí. Proto uvedu seznam míst jen jako inspiraci, kam ze značené cesty odbočit. Jan varuji, že čas začne v těchto místech běžet velmi rychle a není vyloučeno, že si toho člověk všimne až tehdy, když uvidí Slunce zapadat.

     Mezi valašské skály, kterým se nedá odolat a člověk se stále vrací, nepochybně patří skály pojmenované po pohanském bohovi „Svantovítovi“ a nedaleké skály, skalky a suťové jeskyně v přírodní rezervaci Klenov – Zámčisko. Na straně blíž nádrži Bystřička jsou „stěny“ Havranky a v opačném rohu (uhlopříčně) také jakási skalni „věž“. Na pocit jejího „objevu“ si vzpomínám dodnes jako by to bylo včera. Skála přede mnou jakoby vznikla ze samotné mlhy, vlhka a rosy, která zde zrovna v ten okamžik panovala. Skála člověka v mžiku „uhrane“. Náročnější sestup do údolí vše ještě znásobí. Za touto cestou stačí přeskočit potůček a začít stoupat do prudkého bezejmenného kopce. Úsilí bude odměněno menšími, ale i tak krásnými mrazovými sruby. Když jsem zde byl před mnoha lety naposledy, tak se přírodní rezervace „Klenov“ dala obejít bahnitou rozježděnou lesní cestou až k malému jezírku mezi Klenovem a „Svantovítkami“.

     Pokud klesneme až k přehradě Bystřička můžeme se dalším stoupáním dostat do slavné Velké Lhoty s dřevným objektem připomínajícím spíš stodolu. Ve skutečnosti se ovšem jedná o kostel v němž určitou dobu nekázal nikdo menší než autor „Broučků“. Objekt musel být „tajný“, proto nesměl mít věž, zvonici ani cokoliv jiného, co by mohlo vzbudit podezření. Mnohdy protestanti (evangelíci) kázali na tajných místech v přírodě – známými je například jedna oblast pod rozhlednou „Vartovna“ nad Senicí nebo na opačné straně Beskyd, spíš tedy již v Těšínských Beskydech na skalce v dnešních mapách pojmenované „Památník Třanovského“. Kousek zpět do lomňanských lesů na dohled vrcholu Úplaz, za nimž se nachází na velmi strmých svazích nejznámější beskydský prales Mionší, se nachází blízko „Jestřabího vodopádu“ i další památné místo.

    https://www.turistika.cz/vylety/blizsi-pohled-na-jestrabi-vodopad-a-objeveni-pomnicku-davnych-tezkych-casu/detail

    Po modré turistické trase pojmenované také jako „Cyrilometodějská stezka“ se můžeme vydat k vrcholu Medůvka a západně postupovat po jakémsi minihřebínku s menšími kameny.

     Kde jsou ony pověstné nejtěžší valašské skály?

    Je třeba pokračovat ještě dále na západ a jako první se ukáže jakási skalní šikmá plotna se stromem na vrcholu. Tento pohled na nabídne kousek od větrného mlýnu a jmenuje se Skypalova skála. Ty pověstné jsou ovšem ještě o kousek dál a na první pohled na náročné vůbec nevypadají…

     To jsem se ale od Cábského jezírka vzdálil na hony daleko a čas poutníkům nepochybně také značně pokročil a tak je třeba se vydat k domovu a to je možné například vlakem buď v Bystřičce nebo na zastávce Brňov.