Cesta za expozicí baronky Ulriky von Levetzow do mosteckého muzea.

Cesta za expozicí baronky Ulriky von Levetzow do Mosteckého muzea.

Již před 3-4 roky, kdy jsem navštívila muzeum v Třebenicích, kde byly uloženy repliky šperků baronky Ulriky von Levetzow jsem si předsevzala že se musím podívat do muzea v Mostě, kde je stálá expozice o jejím životě. Jen zmíním v začátku že baronka Ulrika von Levetzow byla velkou láskou básníka Johanna Wolfganga Goetha, do které se zamiloval ve svých 72 letech v době, kdy jí bylo 17 let. Jestli tato láska byla opětována je dosud velkou záhadou, je ale fakt, že se baronka nevdala a zůstala svobodná až do svých 95 let, kdy zemřela. Tento fakt už sám o sobě dává tušit o lásce k básníkovi, který byl mimo jiné i dvorním radou.

Já jsem se již dlouho vypravovala do tohoto muzea v Mostě, kde bych se o ní dozvěděla více ale vyšlo mě to až nyní. A tak jsem nasedla do vlaku a po půl hodině jsem byla v Mostě. Přešla jsem Most přes silnici, která vedla až k muzeu a vydala se podél ní chodníkem, lemovaným stromořadím a po pár ušlých metrech jsem již viděla v dálce jeho červenou střechu ale opravdu v dálce, k němu to bylo ještě daleko, měla jsem ještě co šlapat. Ale její tmavočervené kontury se přibližovaly čím dál víc a nad nimi se majestátně vypínal na kopci Hrad Hněvín. Trošku jsem zazmatkovala, nabrala jsem k muzeu špatný směr, musela jsem se vracet k jinému přechodu ale za chvíli jsem došla svého cíle. Na stromě poblíž muzea byl ukazatel „ Po stopách magistra Kellyho“ což byl alchymista, který na hradě Hněvín pobýval a byl i uvězněn a protože to byl oblíbenec císaře Rudolfa II., tak se na hradním nádvoří nachází jeho socha a každý rok se konají slavnosti v Mostě na jeho počest.

Samotná budova muzea byla kdysi německým reálným gymnaziem a je památkově chráněna. Vedle ní se nachází dva Památníky, z nichž jeden je upomínkou na Františka Niedermertla, jenž byl smrtelně postřelen jako oběť komunistického bezpráví a druhý památník, nebo spíš sousoší je z válečné doby.

V samotném muzeu se nachází dvě stálé expozice, přírodovědná, která dává nahlédnout do geologické minulosti Mostecka, mineralogie Krušnohoří a provede vás také přírodou severozápadních Čech.

Druhá expozice je společenskovědní a ta je právě o baronce Ulrice von Levetzow. Jinak se zde pořádají i různé výstavy.

Já jsem ale měla vyloženě zájem dozvědět se něco více o lásce básníka J.W.Goetha a tak se mnou zamířila průvodkyně do 2.patra, kde se expozice nachází. Jsou zde vystaveny různé písemnosti a fotografie ze života Ulriky a její rodiny, kde jsem se dozvěděla, že vlastně básník nejprve obdivoval její matku v době, kdy Ulrika byla ještě malé dítě a teprve když dospěla, jeho láska se upnula na ni. Věnoval ji také jednu ze svých nejkrásnějších básní – Elegii. Jsou tu dále fotografie a písemnosti jejích sester i jejich rodin, taktéž i básníka J.W.Goetha, dále pak různé osobní předměty, které používala…..dokonce i zubní kartáček, vějíře, různé taštičky, košíčky a je tu zastoupeno i její ošacení, jenž bylo většinou v černé barvě, neboť se do této barvy později odívala. Poslední pokoj představuje její úmrtní pokoj, se vším nábytkem, jenž používala a který byl převezen ze zámku Třebívlice, kde baronka žila a zemřela. Když nastal čas jejího odchodu z tohoto světa, jenž sama zřejmě tušila, spálila prý všechny dopisy, které dostala od básníka a svého zbožňovatele a přála si, aby jejich popel byl uložen zároveň s ní do hrobky. Z čehož se dá předpokládat, že tento muž jí nebyl lhostejný a zřejmě k němu planula čistou, ničím neposkvrněnou láskou.

Tak jsem si všechno prohlédla a ještě jednou zadumaně postála na okraji jejího posmrtného pokoje a potichu se s ní rozloučila.

Svoje přání dozvědět se o ní něco víc jsem si splnila. A teď mám ještě jedno poslední přání, co se týká její osoby a to, podívat se do Třebívlic, kde žila…., obejít zámek v parku, v němž je nyní škola, podívat se do zahradního domku, v němž by měla být též malá muzejní expozice o baronce, jenž jako příspěvek do ní věnovali zdejší lidé, které baronku milovaly…jako třeba různou keramiku, herbáře, rukopisy a zkrátka věci denní potřeby, které jim ona kdysi věnovala a z nichž byla pak udělána výstava. A pak bych chtěla navštívit hřbitov, kde se nachází její hrobka. A tím bych si doplnila všechny znalosti co se týká jejího života a uzavřela jednu pro mě důležitou kapitolu ze života této ženy.