Chropyně - náměstí Svobody
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí
Kdo by neznal pověst o králi Ječmínovi... Pokud bychom si chtěli prohlédnout honosný sál, pojmenovaný po této legendární postavě, museli bychom navštívit zámek v městečku Chropyni. Zámek ale není jedinou zajímavostí sídla, rozkládajícího se v rovinách Hané jen 7 km na sever od Kroměříže. Kulturní památkou je i barokní kostel, nacházející se v horním cípu náměstí poblíž zámeckého areálu. Zajímavé je i sousoší Svaté Trojice, pomník z roku 1923 na paměť pozemkové reformy prvního československé státu a za zmínku jistě stojí i ta obrovská modrá plocha, patřící Zámeckému rybníku a která se stala Národní přírodní rezervací. Chropyně je městem od roku 1970 a jako každé správné město má i ono své náměstí. Nečekejte tady ale přehlídku mnoha starých měšťanských domů... protože Chropyně bývala jen velikou obcí a k navýšení počtu jejích obyvatel došlo až v roce 1947 po přestavbě starého cukrovaru na závod Technoplast. (Kromě plastů vyrábí koženky a podlahoviny.) Díky přílivu nových pracovníků bylo staré historické jádro obestavěno satelity činžovník domů a paneláků a v dnešní době tak počet stálých obyvatel převyšuje číslovku pět tisíc.
Chropyňské náměstí Svobody má tvar předlouhé nudle (300m x 50m) a téměř celou jeho plochu vyplňuje na dvě části rozdělený park. Po celé délce náměstí prochází hlavní silnice a pokud do parku vkročíte směrem od bývalých lázní, okolní přízemní domy mají natolik venkovský charakter, že si toho - že vlastně procházíte hlavním městským rynkem - všimnete až v jeho horní části. Tady se nachází městský úřad, cukrárna a kulisa barokního chrámu sv.Jiljí. Při procházce parkem narazíte na bustu Františka Palackého, který se stal čestným občanem chropyňským a také na pomník Padlým obětem. Na to, že místo bylo osídleno už kolem letopočtu 1000, se zdá těch památek trochu málo... Vlastní obec se ale v análech připomíná až roku 1261, kdy zde okolo Chropovy vodní tvrze vznikla osada, jíž Smil ze Střílek daroval cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Poté Chropyni (kromě jiných) vlastnili třeba Haugvicové z Biskupic a roku 1615 ji koupil kardinál František Ditrichštejn. Ten ale panství brzy směnil a poté až do konce feudalismu v roce 1849 patřilo olomouckým biskupům. S nástupem průmyslové revoluce se začala rozvíjet i Chropyně. Dotkla se jí železniční dráha z Přerova do Brna a byl zde vystavěn veliký cukrovar, který prošel v minulém století proměnou na fabriku. Ale o tom už jsem se zmínil...
Závěrem ještě něco o původu jména Chropyně. Je názvem prastarým a je možno vydedukovat hned dvě možnosti vzniku: první je odvozeninou od původní Chropovy tvrze - Chrop anebo Chropoun v té době znamenal darebáka či lenocha. Druhá varianta také nevznikla od slova chroptět, ale podle nářečního chropín. A to byl výraz pro bít, tlouct či hlučet... prostě hluk. Dle toho si můžete o Chropyni ve Wikipedii přečíst, že hlučení tehdy bylo považováno za neslušnost a vzniklé lidové úsloví - být v Chropyni na móresech - znamenalo chovat se neslušně... Což je omyl! V roce 1561 založila Jednota bratrská v Chropyni vyšší latinskou školu, již napřed navštěvovali děti předních šlechtických moravských rodů a později zde směli studovat i talentovaní mladíci z lidu. Ve škole se učilo řemeslům, modlitbám, umění a také "móresům" - tedy vybranému chování!