Číž - lázně
Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně
Lázně se nacházejí v mírně zvlněné krajině na kraji povodí řeky Rimavy, na jižním úpatí Slovenského rudohoří při maďarských hranicích. Lázně Číž jsou známé nejen v okrese Rimavská Sobota, ale i v celé Evropě, díky své výjimečně léčivé vodě. Zdejší slogan zní: malé lázeně s velkou léčivostí.
Historie této obce sahá do Hluboké minulosti. Její jméno je stálé již od třináctého století, samostatná historie lázní se však začala psát až v roce 1862 a jako obvykle vše byla pouhopouhá náhoda, kdy jeden hledal vodu, vykopal studnu a místo pitné vody narazil na slanou. Kopáč místo opustil, avšak místo neosiřelo, obyvatelé vsi začali opuštěnou studnu využívat na vaření. Zjistili totiž, že v ní vařené fazole jsou výborné. Nakonec s její pomocí pekli chleba, dávali ji zvířatům jako náhradu soli. Lidé si tento náhradní zdroj soli natolik oblíbili, že zde prodej soli klesl na minimum, a úředníci dokonce užívání studny na jistou dobu zakázali. Voda byla vyšetřena na zdravotní nezávadnost a složení, kdy bylo zjištěno, že kromě soli obsahuje i hodně jódu a brómu. Studna dostala poté název honosnější, a to pramen Tremis, a krom něj se po expertíze daly vyhloubit i další. Nejlepším léčebným zdrojem se nakonec stal pramen Hygea, ale v Číži dále naleznete také i pramen Neptun.
Jedná se o hydrogenuhličitou , jodovou, chlorido-sodnou, hypotonickou minerální vodu s Vysokým obsahem lithia a brómu s mineralizací 26 miligramů na litr. Vyvěrá spontánně s vydatností sedmdesáti litrů za minutu. Pramen Hygea je nejsilnějším jodobromovým pramenem v Evropě s vysokou radioaktivitou podobnou Karlovarské minerálce. Léčivá voda se využívá k pitné kúře, ale i k balneoterapii. Od roku 1879 se pyšní Bruselským certifikátem plného uznání. Koncem 19. století se vyvážena i do Ameriky.
První písemná zmínka o zdejších pramenech pochází už z roku 1244. V druhé polovině 19. století bylo rozhodnuto využít zdejší prameny pro lázeňské využití. První lázeňské domy se zde začaly stavět v roce 1888. Většina budov zde byla budována v duchu švýcarské lázeňské architektury. Období světových válek však dalšímu rozvoji lázní nepřálo, a tak lázně nabyly celostátního významu až po celkové rekonstrukci v padesátých letech minulého století. Od roku 1956 se sezónní lázně staly lázněmi s celoročním provozem.