Czerwony Strumień (Červený Potok), téměř zapomenutá historie

Turistické cíle • Osada

toto byl původní barokní dům

socha sv. Jana Nepomuckého

závěr někdejší kaple

původní dům

tam dříve víska ležela

hraniční potok

historická fotografie

Jan Nepomucký se dnes již nachází na českém území

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

S mnohými místy i vesnicemi je to jako s lidmi; někde prostě bývá štěstí každodenním společníkem, ale mnohem častěji je to jako na houpačce nebo spíše smůlovitě. A u osad pohraničních to platí dvojnásobně. Vyprávět by o tom mohla například polská víska Czerwony Strumień (Červený Potok, Rothflössel), kterou koncem 16. století založili majitelé zdejšího panství z rodu von Tschirnhaus a která zanikla vznikem hraničního pásma v 50. letech minulého století.

Dnes již dávno neexistující obec s průměrnou nadmořskou výškou 690 metrů se rozkládala v Bystřických horách (Góry Bystrzyckie) a její demografický vrchol nastal zřejmě v letech 1840 až 1890, kdy zde trvale žilo více než 130 obyvatel (po I. světové válce jich zde už ovšem nezůstalo ani osm desítek). Přesto se i Czerwony Strumień dodnes pyšní několika zajímavými historickými památkami a také jedním velice významným rodákem. Tím se stal pozdější vratislavský biskup Joseph Knauer, který se zde narodil roku 1764. Přibližně ve stejné době zde žil i kameník a sochař Franz Hornich, tvůrce rokokových schodů a kamenných soch pro věhlasný kostel v Neratově.

Ukončení života obce, která byla od konce 19. století oblíbenou turistickou destinací s hostincem, pivovarem, školní budovou, tkalcovnou a nedalekým penzionem Gruppenbaude (za války rehabilitační centrum SS), přišlo nečekaně s koncem II. světové války. Při vytyčování státní hranice byla vesnice vysídlena a následně v podstatě rozorána. Červeným Potokem pak zůstal už jen stejnojmenný potůček, který dnes onu hranici vytváří. Z vesnice – jak tvrdí mnohé informační prameny – zůstaly zachovány jen nepatrné zbytky kamenných základů. Zcela pravdivé ovšem toto tvrzení, naštěstí, není.

Je pravda, že z původních – asi dvanácti - domů (na konci 19. století jich už ovšem bylo 25 – a dopadly stejně mizerně) ani školy se toho do současnosti moc nedochovalo, ale fragmenty jednoho z nich se i dnes pyšní tabulkou, že se jedná o zbytky barokního sudetského domu. A rozhodně to nebyl žádný 1+KK. Občas zde můžeme narazit i na fragmenty kamenných soch či křížů nebo na připomínky toho, že tady žili lidé (rezavé nádobí, kování dveří apod.

Zdejší barokní kaple je dnes krásnou romantickou zříceninou, o které se dnes už neví ani kdy vznikla, ani komu byla zasvěcena. Při podrobnějším pátrání alespoň zjistíme, že se jedná o stavbu z 18. století, která byla do počátku 19. století sídlem samostatné farnosti a před kterou stával kamenný kříž s Ukřižovaným z roku 1733 (dnes se nachází u kostela v Kamienczyku). Dějiny kaple v podstatě skončily s odsunem původního německého obyvatelstva po II. světové válce. Je i tak zázrak, co všechno se z ní mezi stromy hraničního pásma dochovalo. A je zřejmé, že kaple svým způsobem zůstává „živoucím organismem“ …

Nejzachovalejší památkou někdejší polské pohraniční obce tak zůstává zajímavá – částečně polychromovaná a nedávno rekonstruovaná - socha sv. Jana Nepomuckého pocházející z roku 1801 nebo 1873. Ta se však paradoxně nachází na opačném břehu hraničního potoka a je tedy už dnes památkou Českých Petrovic

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.127, 16.615)

Poslední aktualizace: 30.11.2022

Vyhledání vlakového spojení na výlet