Dlouhá Loučka – opravený Mariánský sloup

Současná epidemie „čínského“ viru (nebo bůhvíjakého) zdá se ochromila nejen naši společnost, ale v podstatě celý svět. I když technicky vzato se o pořádnou epidemii ani nejedná, problém je že u některých lidí má fatální průběh, naproti tomu jiní nakažení hovoří leckdy o chřipečce nebo rýmičce.

Ovšem v minulosti bývaly epidemie, při kterých bývaly lidské ztráty daleko větší a vlastně se kvůli tomu nevyhlašovaly nějaké lockdowny (samozřejmě se ale taky nedávaly žádné náhrady za zavřený krám).

Nakažlivé pohromy vlastně lidstvo navštěvovaly od nepaměti, ale víme o nich až od dob prvních civilizací. Takže víme o epidemiích ve starém Egyptě, Mezopotámii, antickém Římě a o mnoha dalších. Při těch historických nákazách byly ovšem lidské ztráty mnohonásobně vyšší, stačí vzpomenout černou smrt, která obcházela Evropu ve 14. století. Ta měla na svědomí smrt cca 1/3 obyvatel tehdejší Evropy (paradoxně české země tehdy utrpěly celkem málo). Další vlny přišly hlavně v 17. století (patrně důsledky 30tileté války), poslední velká morová nákaza u nás řádila počátkem 18. století (do roku 1721).

Paradoxně na tu poslední morovou vlnu máme u nás poměrně mnoho pomníků a připomínek. Ano jsou to ty slavné „morové“ sloupy, které stojí skoro na každém náměstí našich měst, někdy i na návsích vesnic. Ne vždy to ale musela být upomínka přímo na mor nebo jinou chorobu, občas se upomíná na nějakou živelnou nebo podobnou pohromu.

Jaká pohroma postihla Dlouho Loučku před rokem 1715 sice nevíme přesně, ale nejspíš to bude zmíněná epidemie. Právě ve zmíněném roce zřejmě obyvatelé vesnice (uvádí se městečka) nechali vztyčit na návsi poblíž zámečku (dnes ObÚ) sloup s výjevem Panny Marie Vítězné. Šlo o solidní barokní práci zřejmě lokálního autora (však to není daleko do Uničova kde stojí jeden z nejkrásnějších morových sloupů). Jak přesně původní dílo vypadalo není mnoho zpráv (resp. fotografií). Sloup do roku 1965 stal víceméně uprostřed prostranství návsi. V inkriminovaném roce se o dílo otřel koňský potah s nákladem řepného chrástu a sloup se poroučel k zemi. Nějakou dobu byly části sousoší uloženy v obecním úřadě, později pod schody v kostele a si by tam zůstaly na věky. Je ale víc než pravděpodobné, že autor sochy tvořil tak nějak sériově, v podstatě totožná socha je k viděni v nedaleké Dolní Sukolomi. Na tomto sloupu jsou zachovány některé prvky, které na opraveném sloupu nejsou (na dříku kříž s Kristem, reliéfy svatých na podstavci).

Naštěstí kvalitní socha nezůstala zapomenuta a v l. 2015–16 se dočkal opravy. Hlavní náklady nesla obec, přispěli ale i místní obyvatelé i potomci některých původních německých obyvatel. Slavnost odhalení proběhla 30. října 2016. Opravu provedl ak. sochař Mgr. René Tikal v ceně cca 332 000,- Kč bez dph.

V současnosti je socha Panny Marie umístěna na hladkém sloupu, který spočívá na hranolovém podstavci, zakončeném římsou. Pod ním je širší stupňovitý základ.

Spodní část hladkého sloupu je nová. Vrchol sloupu má korintskou hlavici. Na menším hranolku (nový) s širší římsou stojí samotná bohorodička. V náručí nese malého Ježíška s žezlem (spíš žezlíkem). Panna Marie má mírně skloněnou hlavu, ona i syn jsou dekorování zlatými korunami.

Světice stojí na zeměkouli a tradičně drtí nohou hada – zosobnění ďábla.

Sloup byl umístěn na poněkud méně exponovaném místě poblíž kamenného mostu přes Oslavu. Jde o jednoobloukový most na užším profilu průtoku říčky, patrně z 19. století. Daleko zajímavější je o něco větší kamenný Svatojánský most, který najdeme necelý kilometr západně až jihozápadně.