Dobromilice – zámek se sýpkou

Zámecký areál v Dobromilicích na Prostějovsku je sice veřejnosti nepřístupný, ale jistě velmi zajímavý a hodnotný. Však se také dostal na seznam našich chráněných kulturních pamětihodností hned v květnu roku 1958. Všeobecně se předpokládá, že zámek byl postaven na místě gotické tvrze, písemně poprvé zmiňované v roce 1368. Tato tvrz se nacházela v severozápadní části dnešního barokního zámku, jehož vznik je spojován se zdejším Jindřichem VIII. (alespoň co se záliby v likvidaci manželek týče), tedy vzdělaným šlechticem selského původu Matyášem Žalkovským ze Žalkovic.

Matyáš zdejší panství i s chátrající opuštěnou tvrzí odkoupil v letech 1561 až 1563 a hned zde nechal vybudovat novou renesanční tvrz jako rodové sídlo. Nejednalo se však o zcela novou stavbu, pouze u staré tvrze bylo vyzděno dřevěné patro a přízemí bylo „modernizováno“. To však Matyášovi nestačilo a následně nechal ještě vybudovat ambitovou chodbu. Tím již v podstatě vznikla nejstarší podoba zámku, který okolo roku 1600 o renesanční sýpku a budovy spojující sýpku se zámkem rozšířil Matyýšův syn Jan Žalkovský.

Již v roce 1614 Žalkovští celé panství prodali a v I. polovině 17. století jejich bývalé sídlo přestavěl Jan Arnošt z Scherfenberka. Tehdy vznikl barokní zámek s pěti křídly, který byl uspořádán kolem nádvoří nepravidelného tvaru. Zámek doplnil hodnotný park a kolem roku 1650 byla postavena Salla Terrena nazývaná Salatrina.

Současná podoba zámku ovšem pochází až z poloviny 18. století, kdy jej znovu přestavěl hrabě Václav Kořenský z Terešova. Ten nechal vybudovat západní část zámku s pokoji pro hosty a velkou přízemní kuchyní (sem je zřejmě zakomponován i zbytek někdejší tvrze), čímž celé nádvoří uzavřel.

Poté zámecký areál se sýpkou postupně vlastnili různí majitelé, např. Marianna von Reichenau, hrabě Michal z Bukůvky nebo olomoucký arcibiskup Fridrich z Furstenberka. Pak přišel na řadu rudý únor 1948 a zámek získala obec, která jej následně využívala mj. jako byty, knihovnu nebo školu. V roce 2002 přešel zámek opět do soukromého vlastnictví a byla zahájena jeho postupná rekonstrukce. Později sloužil také jako sociální zařízení (Dům na půli cesty).

Na závěr ještě pár dalších zajímavostí.

Původní tvrz patřila zdejším vladykům (v nejstarší uvýděné variantě se píše o roku 1280 a Adamovi z Dobromilic), kteří obec vlastnili od konce 13. do počátku 15. století, a víceméně zanikla v II. polovině 15. století. Dodnes se přitom zcela přesně neví, kde tvrz vlastně stávala; mluví se např. také o jihovýchodním okraji obce nebo o místě vstupní části a severního zámeckého křídla s nárožní "hodinovou" věžičkou. V roce 1600 prý – v té době již renesančně přestavěnou – tvrz i s obcí prodal Jan Žalkovský své manželce Anežce Bítovské ze Slavíkovic, aby po její smrti vše získal zpět (vzhledem k tomu, že se v této rodině manželky zřejmě občas násilně likvidovali, vzbuzuje tento postup jisté podezření).

Současná sýpka je již barokní, nachází se východně od zámku a do její zdi je druhotně osazena erbovní deska Anežky Bítovské ze Slavíkovic. O jejím významu svědčí fakt, že tento komplex je památkově chráněn jako „barokní architektura zámku z poloviny 18. století se sýpkou a fragmenty středověké tvrze“.

Zámek se nachází na adrese Dobromilice č.p. 40.