Dobromilice - kostel Všech svatých

Kostel Všech svatých v Dobromilicích na Prostějovsku sice bývá řazen ke skvostům a vzácným perlám barokního umění na Moravě, ale jeho historie je podstatně delší. Původně se totiž jednalo o románsko - gotický kostel z poloviny 13. století, který byl na konci 16. století přestavěn renesančně, aby hned roku 1622 vyhořel a následně zůstal téměř půl století pustý. Poté byl kostel v letech 1758 až 1762 výrazně rozšířen, a to ve stylu vrcholného baroka.

Dominantní chrámová věž je však ještě mladší a byla přistavěna teprve někdy v období let 1817 až 1866 (v této souvislosti je ovšem potřeba zmínit, že původně měl kostel zvonici dřevěnou a samostatně stojící). Ve stejném období byly také pořízeny varhany a obrazy bočních oltářů. Díky dochovaným zbytkům původního zdiva ve staré sakristii a v obvodové zdi kostela můžeme říct, že zde před sebou máme stavbu, pocházející z období 13. až 19. století. A téměř celou dobu se jednalo o kostel farní.

Kostel Všech svatých v Dobromilicích je jednolodní orientovanou podélnou stavbou se starou sakristií na východní straně a novou sakristií s oratoří v patře na straně jižní. Po bocích chrámu jsou pak umístěny čtyřboké kaple. Nad západním průčelím kostela se tyčí hranolovitá věž (zvonice), pod kterou je umístěn hlavní vstup.

Z interiérového mobiliáře je nutno zmínit zejména hlavní oltář s obrazem Všech svatých, který pochází z 60. let 18.  století, kamennou renesanční kazatelnu pocházející z období přestavby kostela v roce 1592, kamennou křtitelnici, vzácné renesanční náhrobníky místní šlechty umístěné v sakristii a kostelní zvon z roku 1855 (ve skutečnosti se jedná o 120 kg zvon Ježíš z r. 1623, který byl roku 1855 v Olomouci pouze přelit). Tento zvon byl v roce 1967 doplněn Blahoslaveným Janem XXIII. (500 kg) a Antonínem Cyrilem (242 kg) z dílny Leticie Ditrichové z Brodku u Přerova (tyto zvony byly již 8. a 9. zvonem v dějinách kostela). Boční oltář zdobí obraz sv. Cyrila a Metoděje, který údajně pochází z 16. století. U vstupu zaujme socha Panny Marie Hostýnské. Zdejší slavná stříbrná monstrance z roku 1701 se kvůli obavám z krádeže přestěhovala do olomouckého muzea.

Hlavní oltář Nejsvětější Trojice zdobí svatotrojiční sousoší i obraz prostějovského malíře Adama Sebastiniho. Po stranách jsou umístěny sochy sv. Petra (vlevo) a sv. Filipa (vpravo). Na stěnách po stranách oltáře se nacházejí sochy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Panny Marie. V blízkosti obětního stolu stojí dřevěný vyřezávaný kříž. Kazatelna je krásná kamenická práce z konce 16. století, kterou zdobí rodové erby Jana Žalkovského a Anežky Bítovské, řada žalmů a citátů z Písma svatého i výčet obcí, které náležely jejich panství. Protějšek kazatelny tvoří křtitelnice, která s ní byla zřejmě zhotovena současné. Na stěně nad ní je umístěno sousoší Křest Ježíše Krista v řece Jordánu.

Kostel byl na vyvýšenině v severní části obce postaven na půdorysu kříže, s pravoúhlým závěrem presbytáře a čtyřbokou věží v ose průčelí. Není klasicky orientován a směřuje od jihovýchodu k severozápadu. Průčelí je konkávně prohnuté a člení je pilastry s římsovými hlavicemi. Profilovaná korunní římsa navazuje nad střední částí na trojúhelníkový fronton s Božím okem. Nad korunní římsou se nachází dvoustupňová atika zdobená na okrajích kamennými vázami. Nad touto atikou se vypíná věž se zvonicovým patrem a hodinovým ciferníkem. Věžní hodiny byly pořízeny ze sbírky farníků roku 1901. Během II. světové války byl kostel silně poničen. Opraven pak byl hned v letech 1946 až 1947, další rekonstrukce zde proběhla v 90. letech minulého století.

Kostel, který ve své historii patřil postupně katolíkům, luteránům i utrakvistům, je také jistou encyklopedií zastřešení. Nad hlavní lodí můžeme vidět střechu sedlovou, nad chrámovým závěrem a sakristií valbovou a nad příčnou lodí mansardovou. Interiér kostela je zaklenut pruskými klenbami oddělenými pasy nesenými pilastry s volutovými hlavicemi a výrazně profilovanou římsou. Stará sakristie je ovšem zaklenutá křížovou žebrovou klenbou s masivními žebry, kruhovým klenákem a polygonálními konzolami. Kruchta na jednom oblouku vystupuje konvexně do prostoru chrámové lodi a je přístupná po dřevěném schodišti, stejně jako oratoř. Podlaha kostela je kryta kamennou dlažbou z břidlice, pískovce a mramoru, krov je dřevěný.

Velkou chloubou a samostatnou kapitolou v popisu tohoto svatostánku jsou již zmíněné renesanční náhrobníky, osazené ve stěnách gotické sakristie. Na těchto čtyřech náhrobních kamenech můžeme vidět hodnotné reliéfy s Matyášem Žalkovským ze Žalkovic a jeho první manželkou Martou (tu podle pověsti utýral k smrti) i jeho syna Jana Žalkovského s první manželkou Anežkou Bítovskou. Najdeme zde také jejich erby.

Vzhledem k výše uvedenému jistě nepřekvapí, že byl tento monumentální svatostánek hned v květnu roku 1958 zařazen mezi naše chráněné kulturní památky, a to jako „architektonicky hodnotná barokní sakrální architektura se zbytkem původního gotického kostela ze 13. století v sakristii“. Bonusy, které k tomuto aktu napomohly, jsou barokní oltáře, cenný soubor renesančních náhrobků místní šlechty v sakristii a další vzácný mobiliář v čele s renesanční kazatelnou a křtitelnicí.