Doubravice (Pardubice)

Když uvidíme v okolí této pardubické městské části zbytky zdejších dubin, tak nemusíme dlouho bádat, proč obdržela toto pojmenování. V díle prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H", kde se píše následující: "15. Doubravice (v Doubravici, do Doubravice), ves u lesa 3 1/2 km sz. od Pardubic: 1167 sp. 12, Brecizlaus dux monio Lutomisl. dedit...Nadubraunici (m. -auuici) equas indomitas cum pascuis et custodibus earum, CB. I, 412 31; 1325 (Heřman z Mrdic poděluje své syny) Dubrawicze villam, RT. I, 403; 1436 vsi..Trnová, Dúbrawice, AČ. 4/175; 1494 v Dúbravici, AČ. 17/465; 1496/7 z Dúbravice...súsedy Dúbravskými, t. 468; 1500 v Dúbravici, t. 486; 1544 (1501) v Rosiczych ves celú s mlýnem w Dubrawiczych (!), v Ohrazeniczych (!), DZ. 6 A 23; 1560 trnowa, daubrawicze, ohrazienicze (ke Kunět. Hoře), DZ. 54 F 7; 1654 Daubrawicze, BR. 14/34.", však autor uvažuje o tom, že tento název z vlastního jména Dúbrava či Doubrava a měl by tak znamenat ves Doubravových lidí.

Jak již bylo výše zmíněno, tak se soudí, že první zmínka o této vsi pochází z roku 1167, i když jde o středověké falzum, ale nejvíce se stala známou až po roce 1491, kdy ji získal Vilém z Pernštejna a stala se tak součástí pardubického panství, s nímž sdílela své osudy až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Osídlena byla již během eneolitu, což dokazují pozůstatky sídlišť kultury nálevkovitých pohárů. Podle všeho byla založena opatovickými benediktýny (pouze místní sveřepice s kobylníkem náležely litomyšlskému klášteru) a teprve po vypálení jejich opatovického kláštera roku 1421 případla ke Kunětické hoře, jejímuž vlastníku byla císařem Zikmundem Lucemburským zapsána až v roce 1436. Nějaké majetky v Doubravici měl před rokem 1325 také Heřman z Mrdic, neboť tato ves byla zmíněna v majetku, který připadl jeho synům Vaňkovi, Bernartovi a Jaroši a jejich matce Miloslavě. Později patřila Doubravice pod rosickou rychtu a tamtéž byla i přifařena a přiškolena. Roku 1505 byli zdejší poddaní Poláček a Hynek odškodněni za své pozemky, jež byly využity k zvětšení hráze Rosického rybníka. Po roce 1513 zde vznikl Semtínský rybník, jenž fungoval jako násadní na 300 kop. V roce 1588 zde bylo 5 lidí osedlých, kteří odváděli 2 kopy, 26 grošů a 5 denárů svatojiřského a stejnou sumu svatohavelského úroku a 17 slepic a z obce 5 vajec, 3 korce a 2 věrtele ovsa a 1 kopu a 52 kusů vajec. Roku 1725 byly obyvatelé vsi podezřívání z hereze. Po vysušení rybníka Semtín vznikl na jeho místě stejnojmenný panský dvůr, který zanikl výstavbou areálu Synthezia. V roce 1843 měla ves 16 domů a 107 obyvatel.

O 6 let později se stala Doubravice samostatnou politickou obcí. V červenci 1880 byla obec zasažena velkým krupobitím. V listopadu 1882 uhořela v semtínském dvoře 1,5letá dcera manželů Zbudilových. Druhá dcera ve věku 3,5 roku přežila. Roku 1890 zde bylo 20 domů, 182 obyvatel, lihovar a již zmíněný panský dvůr Semtín. V roce 1896 byla zahájena stavba okresní silnice z Pardubic přes Doubravici a Hrádek do Rohoznice. Její výstavba byla předem spočtena na 70 150 zlatých. 1. července 1902 zasáhlo obec velké krupobití. Místy padaly kusy ledu o hmotnosti 2-7 dkg. Roku 1910 bylo ve vsi 23 domů a 163 obyvatel. 3. dubna 1917 bylo při dobývání pařezů na pasece mezi Doubravicí a Hrádkem nalezeno více než 4 500 mincí z 15. století, a to ve 2 hrnečcích. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů (Adolf Danihelka, Václav Staněk) a 3 bojovali v ruských legiích (František Jakl, Adolf Venzara, Jan Zampa).

Roku 1919 se objevil v obci skvrnitý tyfus. 1. července 1920 převzal pardubický velkostatek Státní pozemkový úřad za finanční pomoci Agrární a průmyslové banky. Tehdy měl dvůr Semtín 242 ha. Během pozemkové reformy bylo z bývalého panského dvora Semtína přiděleno 5 místním hospodářům 11,59 ha zemědělské půdy. Na jeho většině však postupně vznikl areál firem Synthesia a Explosia. 25. května 1925 byl založen SDH. O rok později byla zahájena realizace 1. části melioračního projektu vodního družstva Doubravice-Ohrazenice-Trnová a Srch. V roce 1928 bylo mezi občany vybráno neuvěřitelných 2 000 Kč jakožto svatováclavský dar Ústřední Matici školské v Praze. O rok později vznikla zdejší četnická stanice. 4. července 1929 byla obec zasažena velkou vichřicí. 5. září 1931 byla obecním usnesením zadána stavba obecního domu staviteli Josefu Kňourkovi z Holic. Roku 1932 proběhla revize obecního hospodářství a následně zemský úřad rozpustil obecní zastupitelstvo. V roce 1933 bylo pořízeno nové hasičské čerpadlo. 14. února 1934 vyhořel hostinec Josefa Skalického, který měla pronajatý Emilie Beránková. Roku 1936 bylo postaveno nové divadlo s velkým sálem. Návrh byl od architekta Kalvody a výzdobu provedl malíř Štěpánek z Trnové podle návrhu prof. Salavce. 8. srpna 1937 vedla obcí trasa II. Bohdanečského okruhu automobilů a motocyklů. 21. září 1943 se stala Doubravice se Semtínem součástí tzv. Velkých Pardubic. V témže roce byly zřízeny v obci 2 pracovní tábory s kapacitou 210 internovaných zaměstnanců. V listopadu 1944 byla uvedena do provozu pobočka pardubické městské veřejné knihovny. Roku 1946 vznikl SDO Semtín, který zde měl jeviště. 11. dubna 1947 byl vydán výměr Zemského národního výboru, díky němuž zůstala Doubravice součástí Pardubic. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 25. října 1947. O 2 roky později byla otevřena železniční zastávka, která nejprve nesla pojmenování Doubravice nad Labem, v letech 1962-2001 Semtín a poté Pardubice-Semtín. Roku 1950 byla dokončena výstavba 50 montovaných "švédských" domků pro zaměstnance Synthesie. V březnu 1951 bylo zřízeno nové kino. 17. května 1954 se Doubravice osamostatnila. V roce 1956 byl založen přípravný výbor JZD. O rok později začala stavba rychlírny zeleniny. Roku 1958 byla semtínská MŠ přesunuta do Doubravice a zároveň byla dokončena stavba družstevní drůbežárny. 1. ledna 1959 byla obec přejmenována na Semtín a Doubravice se stala pouhou její částí. V témže roce byla uvedena do provozu zdejší rychlírna zeleniny Komunálního podniku města Pardubic, jež byla vystavěna Pozemními stavbami Pardubice a hodnota tohoto díla činila 10,5 mil. Kčs. Roku 1965 byl zřízen nadjezd přes železniční trať. V únoru 1967 byl při rychlírně zřízen kroužek, který se zabýval vědeckotechnickou činností. O 2 roky později byla vybudována bezprašná silnice do Semtína a místní obyvatelé se dočkali nové prodejny potravin. 1. května 1976 byla Doubravice se Semtínem připojena k Pardubicím. O 2 roky později došlo k požáru transformátoru. V roce 1985 byla při zahradnickém kombinátě zřízena laboratoř pro rozbor zahradnických půd a zemin. Roku 1986 byl vymalován interiér obecního domu. O 4 roky později byl zprovozněn areál stavebního dvora s garážemi a dílnami OSS Pardubice a vybudován nadjezd přes silnici I/37. V roce 1994 byla opravena střecha obecního domu. Roku 1998 byla dokončena výstavba nového veřejného osvětlení. V roce 2004 byla dostavěna a zmodernizována budova ředitelství SÚS Pardubického kraje. V roce 2018 došlo k vybudování cyklostezky do Hrádku a v letech 2021-2024 prošla zdejší železniční trať a stanice Pardubice-Semtín rekonstrukcí.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit zejména kříž z roku 1861, k jehož opravě došlo v roce 1936; obecní dům z počátku 30. let 20. století; pamětní desku na čp. 36 se jmény dvojice obětí německých okupantů (Jaroslav Dvořák a Felix Mann), která byla slavnostně odhalena 9. května 1965; starý dřevěný sněhový pluh před areálem SÚS Pardubického kraje. Za zmínku rovněž stojí, že zde žil na odpočinku bývalý ředitel obecné a měšťanské školy v Kolíně František Skalický, který v obci zemřel 2. září 1895. Zdejším rodákem byl naopak střelec z pušky 5. roty pěšího pluku č. 4 "Prokopa Velikého" Václav Prokop (9. září 1914 Doubravice - 7. října 1938 Hradec Králové), jenž zemřel na následky dopravní nehody ve Světí, a to v rámci předmobilizačního mimořádného cvičení. Strážmistr Karel Půlpán z místní četnické stanice zase 2. července 1942 zastřelil radistu paravýsadku Silver A Jiřího "Tolara" Potůčka. Mezi další výrazné osobnosti náleželi: Jan Tamchyna z Doubravice, jenž žil v Pardubicích v roce 1520; rolník a hostinský Josef Skalický, který byl funkcionářem řady spolků a korporací a od roku 1890 byl členem pardubického okresního zastupitelstva.