Hřbitov v Hrádku

Původně byli místní pohřbíváni v Rosicích nad Labem, kam byla obec přifařena. Se vznikem ČSR se začaly po celé zemi budovat ve velkém obecní hřbitovy, k čemuž nakonec došlo i v samotném Hrádku. Prvním krokem k této výrazné akci se stalo obecní usnesení z 10. října 1925, v němž se hovoří: „Na parceli 340 ponechá se místo pro obecní hřbitov.“

K jeho výstavbě jako společného pro obce Hrádek a Pohránov bylo přikročeno až na jaře 1927, kdy hrádecké obecní zastupitelstvo vykonalo sbírku, v níž se celkem sešlo 5 813 Kč. Stavba hřbitova podle plánu a rozpočtu stavitele V. Skvrny, zednického mistra z Pardubic, byla většinou prováděna o sobotách a nedělích, kdy měli místní zedníci a dělníci z Hrádku a Pohránova volno. Navíc pracovali zdarma, aby obce nemusely doplácet vysokou částku. Někteří hospodáři poskytli na dovoz materiálu své potahy, rovněž zdarma. Díky tomu doplácel Hrádek „pouhých“ 8 000 Kč a Pohránov poloviční obnos.

Vše však nebylo růžové, protože do výstavby hřbitova zasáhly spory mezi zdejšími římskými katolíky a příslušníky nově vzniklé Církve československé, když si obě církve osobovaly právo rozhodovat, co se bude s pohřebištěm dít, i když to bylo budováno jen a pouze obecním nákladem a nemělo být tudíž konfesijním. Hřbitovní řád byl sepsán správcem zdejší školy Janem Maršíčkem, správa nového pohřebiště připadla Josefu Nechvíle z čp. 19 a hrobníkem se stal Josef Vyčítal z čp. 40.

Hřbitov byl slavnostně odevzdán veřejnosti 24. července 1927, kdy ve 13.00 hod. vyšel průvod s hudbou od památného dubu u čp. 4 a v jeho čele šlo vedení obce. Obdobně se stalo v obci Pohránově. Na tuto slavnost byl pozván římskokatolický farář P. Josef Novák z Rosic nad Labem a farář Církve československé Jan Kvasnička z Pardubic. Prvně jmenovaný se jí odmítl zúčastnit, ale byl ochoten hřbitov posvětit tak, jak se dělo u římskokatolických pohřebišť, přičemž zamítl účast kněží jiných církví. S tím nemohla obec souhlasit, protože pohřebiště bylo založeno jako obecní, tj. pro všechny příslušníky obcí Hrádku a Pohránova bez rozdílu víry a politického přesvědčení. Navíc se o jeho vybudování nejvíce zasloužili příslušníci Církve československé, a tak se slavnosti zúčastnil pouze československý kněz, který měl krásnou řeč, v níž se snažil přejít rozpory mezi oběma vírami.

Samu slavnost zahájil hrádecký starosta Josef Douda, po němž následoval přednes a zpěv žáků obecné a měšťanské školy. Slavnostní řeč přednesl správce školy Jan Maršíček na téma: „Život-smrt-Bůh-Kristuscírkve-mravní dokonalost-smysl života“. Starosta obce Pohránova V. Polák z čp. 7 pak odevzdal hřbitov veřejnému účelu. Zapamatování si zaslouží zejména tato slova: „Les bude tu šeptat tiché zkazky, břízy vyprávěti svoji pohádku, ptáci naladí si k písni zpěvné hlásky, blaze bude se spat tady u Hrádku.“ Hudební doprovod měla na starosti kapela Vítkova a v březince před hřbitovem se uskutečnil po odevzdání hřbitova ke svému účelu veřejný koncert a večer v hostinci u Havelků veselice s taneční zábavou. Čistý výnos byl použit ve prospěch hřbitova, na němž byla vztyčena z pískovce vytesaná socha Ježíše Krista.

Ještě v roce 1930 vázl na hřbitově, spravovaném 4člennou hřbitovní radou, dluh, který byl rozdělen v poměru 2:1 (Hrádek 8 000 Kč a Pohránov 4 000 Kč). Stejně tak se mělo v budoucnu stát, pokud by byl vytvořen zisk. Zároveň byl zvolen novým hrobníkem Josef Licek z čp. 26 a ten si směl počítat za vykopání hrobu v létě 50 Kč, v zimě 100 Kč, hrobky 200 Kč a za její otevření 100 Kč. V té době byly na hřbitově již 3 hrobky. 30. března 1931 bylo pole u hřbitova osázeno břízami a na hřbitově byly zasazeny 2 jasany. Generální opravy se hřbitov dočkal v roce 1967. V letech 1982 a 1995 prošla rekonstrukcí márnice. Další opravy byly prováděny průběžně v následujících letech. Z těch posledních je nutno zmínit: opravu hřbitovní zdi a renovaci sochy Ježíše Krista, jež byly provedeny v roce 2015 a zřízení chodníku o 3 roky později.