Pomník obětem tragických událostí při výrobě trhavin a střelivin v Semtíně na hřbitově v Hrádku

Když byla roku 1920 založena pod patronátem Živnostenské banky a za spoluúčasti některých velkých československých bank (České banky, Angločeskoslovenské, Pražské úvěrní, České agrární a České průmyslové) a průmyslových skupin (Nobel Industries Ltd. v Londýně) "Československá akciová továrna na látky výbušné" (v roce 1934 přejmenována na "Explosii"), jejíž kapitál činil původně pouhých 15 milionů Kč a během času se navýšil na 60 mil. Kč, nikdo netušil, že svou existencí přinese řadu zkáz a vyžádá si rovněž nespočet lidských životů. Každá obec z okolí byla jejím vznikem nadšená, protože díky ní vzrostla nabídka pracovních míst, aniž by místní museli za prací někam daleko a složitě dojíždět.

O 8 let později byla od mateřského závodu oddělena chemická výroba, která byla nazvána jako "Synthesia, chemické továrny akc. spol.", čímž se nabídka zaměstnání ještě navýšila. Navíc se oba průmyslové areály postupně zvětšovaly a byly budovány stále nové, pro výrobu potřebné objekty, přičemž na výstavbě "Synthesie" se začalo pracovat roku 1928 a na vybudování "Explosie" v roce 1931, aby byly oba závody nakonec spojeny roku 1946 v jeden celek pod názvem "Synthesie n. p.", o 2 roky později známý jako "Východočeské chemické závody n. p.".

Nešlo však jen o samotná pracovní místa, nýbrž nově vznikající továrna naslibovala okolním obcím řadu výhod, např. Hrádku výstavbu nové školní budovy, z čehož však sešlo a vedení obce raději přijalo pouze dar ve výši 80 000 Kč, díky čemuž se Hrádek značně zadlužil. Další výhodou se stalo vybudování podnikového transformátoru mezi Hrádkem a Pohránovem, do něhož byl zaveden elektrický proud z pardubické elektrárny. Odtud pak byly elektrifikovány s továrnou sousedící obce, např. v Hrádku byly tyto práce kompletně dokončeny v roce 1924. Mnohé věci však neskončily úspěchem a byly lemovány řadou sporů.

Ale to vše nebylo nejhorší, neboť již po několika letech existence továrny začali místní obyvatelé litovat toho, že se nedaleko od nich vybudoval tak nebezpečný provoz. Není se jim co divit, protože k první velké nehodě došlo v "Explosii" 26. dubna 1929, kdy byli zabiti 2 dělníci a 2 další byli popáleni. A o 3 dny později v den pohřbu se vzňal v závodě nitroglycerin a následným výbuchem došlo k rozmetání trojice továrních budov. Kromě toho hořel les a explozí byly poničeny téměř všechny domy v okolních obcích. Přímo v "Explosii" zahynulo 5 dělníků a kolem 50 bylo zraněno, z nich 15 těžce. Těla některých byla roztrhána tak, že byla sbírána po lese a přilehlých pozemcích. I vymáhání škod nebylo jednoduché.

Přímo příšerným obdobím se však stal leden 1944, kdy při vznícení střelného prachu v sušárně zahynulo 10 dělníků, což všemi notně otřáslo. Tento výbuch také vyvolal odpor vůči českým odbojářům, kterým byla exploze mnoha lidmi přičítána (viz https://pardubice.rozhlas.cz/obeti-havarie-v-explosii-maji-v-hradku-pomnik-6042681), i když původně byla považována za spojenecký nálet na Semtín, což lze najít např. v zápisech v pamětní knize sršské obecné školy. Následně byl na hrádeckém hřbitově umístěn symbolický hrob všech obětí neštěstí v tomto závodě. Ten můžeme slabě vidět při podrobnějším prozkoumání leteckého měřicího snímku z roku 1946 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1946.PREL08.10940). Od té doby se však o tento pomník nikdo mnoho nestaral, ať již šlo o sám podnik, nebo obě hřbitovní obce - Hrádek a Pohránov.

Časem tak zchátral a propadal se, že ohrožoval pádem všechny návštěvníky. Změna však nastala až v roce 2013, když se obec Srch, pod níž náležejí i obě zmíněné obce, rozhodla postupně obnovit všechny sakrální objekty na katastru svém i všech místních částí. O rok později byla oslovena "Explosia", zda by nepřispěla na obnovu tohoto pomníku. Ta však nakonec nechala jak zpracovat návrh na jeho opravu pomníku, tak přistoupila k jeho realizaci (viz http://wp.explosia.cz/2016/06/17/smutne-vyroci-drtiveho-vybuchu/). Nově zřízený pomník se sv. Barborou byl slavnostně odhalen 4. prosince 2014 generálním ředitelem "Explosie" Ing. Josefem Tichým, CSc. a sršským starostou Ing. Lukášem Panchártkem (viz https://obecsrch.cz/wp-content/uploads/2017/03/zpravodaj_srch_prosinec_2014.pdf), díky němuž hrádecký hřbitov jen zkrásněl. Navíc když byl o rok později zrekonstruován a na jeho opravu přispěl již jmenovaný podnik 100 000 Kč, t. j. 1/4 celkových nákladů. Navíc je vidět, že tato připomínka je nadále aktuální, když si připomeneme mnohá další neštěstí, zejména explozi z 28. května 1984 s pěticí mrtvých (viz https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/vybuch-chemicky-v-semtine-je-nejtragictejsi-od-rok.html) či výbuch 20. dubna 2011 se čtveřicí obětí. Kolik takových nás ještě čeká, to nedokáže říci nikdo, ale v tomto rizikovém provozu nebyla tato neštěstí určitě posledními, bohužel, i když by si každý přál, aby se již tak nikdy nestalo.