Dřevěné sochy v Radouni

V centru Radouně mezi kaplí sv. Floriána z roku 1767 a bezejmenným přítokem Obrtky se již ode dávna nacházelo stromoví, přinejmenším tu existovalo již v 18. století, ale třeba z I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 to není vůbec vidět (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c056), více je to k zaznamenání až v indikační skice stabilního katastru z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT432018430), kde je zmíněná kaple "obklíčena" stromořadím, přičemž všechna tato místa náležela tehdy obci. Zda se již tehdy jednalo o jasany jako v pozdějších dobách není úplně jasné, ale vzhledem k věku některých zde ještě před nedávnem stojících stromů se tak dá přinejmenším uvažovat. Jejich stav však byl s dlouhými lety jejich existence poznamenán různými vichřicemi, ale zejména chorobami, takže se nakonec rozhodlo o jejich skácení, k čemuž došlo počátkem roku 2010.

Někde by měli radost, že mají tolik palivového dřeva, ale v této obci šli jiným směrem. Jasanové dřevo se totiž hodí k řezbářským účelům, protože je velmi tvrdé, houževnaté a pružné. Ne nadarmo se z něho dělaly naše první "ski" čili lyže, sáně, topůrka a další potřebné věci, kde se dbalo na pevnost, kvalitu a zejména výdrž. Právě na to si vzpomněli někteří zdejší občané, že by tohoto dřeva bylo škoda a že by se mohlo vrátit do návesního parčíku v jiné formě. Jednalo se zejména o občanské sdružení "Radouňské baby", jež de facto vychází z před mnoha lety vzniklé místní organizace Českého svazu žen a snaží se probouzet a stále udržovat zájem o dění a život na vsi, zlepšovat mezilidské vztahy a v neposlední řadě se starat o vzhled obce. Prostě, když budou lidé k sobě vstřícní, milí a budou si pomáhat, bude se jim žít mnohem krásněji a projeví se to i na ostatních věcech okolo.

Jakousi vůdčí roli v předem zmíněném plánu měla Hana Havířová, která spolu s ostatními došla k závěru, že nejlépe by bylo osadit místa po skáceném stromoví sochami z jejich dřeva. Protože skončily právě díky chorobě a svému věku (viz https://szkt.cz/clanky-casopisu/nove-poznatky-o-odumirani-jasanu), symbolicky to připomínalo lidský osud, takže by bylo nejlepší ztvárnit v dřevořezbách životní cyklus člověka, který byl nazván jako "Cesta životem - podej mi ruku, podám ti svou". Osloven byl řezbář David Fiala z Krabčic (viz https://rezbarstvi-fiala.webnode.cz), jenž je známý svou tvorbou po celém širém okolí. Problémem se však zprvu staly finance, protože nejprve byl osloven krajský úřad, zda by nevypomohl nějakou dotací, protože celkové náklady na osmero plastik bylo vyčísleno na 200 000 Kč, což je pro malý vesnický spolek a na místní poměry velká částka. Nakonec se však z kraje ničeho místní nedočkali, resp. z fondu hejtmanky Jany Vaňhové za ČSSD, jež působila v této funkci v letech 2008-2012.

S finanční pomocí tak nakonec přišlo vedení města Štětí (viz https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/radounske-baby-si-prosadily-alej-soch-200828), pod které Radouň spadá. Díky tomu byly sochy v říjnu 2011 dokončeny a k jejich slavnostnímu představení došlo 5. listopadu 2011 za doprovodu hudebního uskupení Upanišády. Od té doby se tedy vypínají tyto plastiky ve svém "bývalém položení", kdy ještě rostly jako stromy a symbolicky připomínají lidem to, že i jejich život je vymezen na určitou dobu a neměli by si ho zbytečně ničit různou zlovůlí a jinými špatnými věcmi. Jsou jakýmsi zdviženým prstem, jenž to má připomínat současníkům i jejich následovníkům, i když mnohem krásněji než jen nějaké slovní mravokárectví. Můžeme si tedy jen přát, aby vhodnou údržbou zde tyto plastiky vydržely co nejdéle a nebylo nikoho, kdo by zlou rukou chtěl poškodit tato díla. A jestli budete mít někdy těmito místy cestu, sami zhlédněte, jak tyto sochy vypadají. Podle mne to stojí za to!