Kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů v Chcebuzi

Někteří autoři uvažují o tom, že původní chrám Páně mohl být založen již koncem 10. století za knížete Boleslava II., protože sama ves je jmenována v zakládací listině břevnovského kláštera, který tu měl podací (viz https://www.brevnov.cz/cs/benediktini-a-brevnovsky-klaster/historia-fundationis-monasterii-brzewnoviensis). Přímé doklady o jeho existenci však máme až z pozdější doby. Při inkorporaci kostela biskupem Janem 27. září 1341 bylo konstatováno, že břevnovský klášter tu má právo podací hned od založení a od starodávna. Potvrzování zdejších plebánů není v konfirmačních knihách zapsáno, neboť biskup dal břevnovskému opatovi výsadu, aby plebány inkorporovaných kostelů potvrzoval místo biskupa, což se skutečně dělo. Kolem roku 1350 náležel pod mělnický dekanát a boleslavský archidiakonát. O 2 roky později bylo odsud odváděno 27 grošů papežského desátku. V roce 1391 zemřel plebán Jan Hukal a nároky na kostel si dělal kněz Petr, a to na základě papežské provize, ale opat ji neuznal, protože kostel byl již nějaká léta inkorporován. 26. dubna 1392 věnoval Petr ze Smědovic na výročí své zesnulé manželky Machny 1 kopu ročního úroku. Roku 1393 si plebán Heřman vyměnil kostel s Václavem, plebánem v Bříství. V roce 1401 měl plebán Václav spor s křešovským klientem Kunšem. Z roku 1419 máme zmínku o chcebuzském plebánovi Jiřím. Ten v roce 1424 odpřisáhnul kacířství. Od té doby tu působili kněží podobojí, kteří byli odsud vypuzeni až po třicetileté válce, během níž došlo k vyplenění kostela. Dlouhá léta rovněž nebyl obsazen a teprve roku 1650 byl štětským farářem P. Stephanem Zubäusem navštíven a při té příležitosti bylo konstatováno, že zde žije velmi mnoho nekatolíků. Chrám Páně nakonec roku 1656 vyhořel a opraven byl teprve v roce 1684 (některé dobové zdroje uvádějí až rok 1687) nákladem Matyldy baronky Pachtové z Rájova. To z toho důvodu, že se vrchnosti zdála obnova kostela zbytečnou, když zde mnozí místní služby Boží nenavštěvovali. Zároveň byl pouhou filiálkou štětského kostela a na modlitby museli chodit věřící až do Štětí a každou třetí neděli do kostela sv. Jakuba v Medonosích, který rovněž spadal pod Štětí. Vlastního faráře získala Chcebuz až roku 1690. 14. března 1726 založil farář P. Václav Antonín Werner farní pamětnici.

Vlastníkovi Chcebuze Hubertu Karlu hraběti Pachtovi z Rájova se však sešlý a starý kostel nezdál příliš reprezentativní, takže se rozhodl k jeho demolici a výstavbě nového objektu, k čemuž došlo v letech 1781-1784, přičemž stavitelem byl Kilián Dienzenhofer. Z farní pokladny bylo vyplaceno 9 000 zlatých a hrabě Pachta přispěl jako patron kostela 40 000 zlatými. Roku 1784 byly hraběcí rodinou věnovány kostelu 2 pozlacené stříbrné monstrance. V témže roce byla novostavba slavnostně posvěcena litoměřickým biskupem Msgre. Emanuelem Arnoštem hrabětem z Valdštejna. Roku 1850 se konala v kostele velká slavnostní mše v souvislosti s prvními obecními volbami. 1. září 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-1250939). Krátce nato došlo k opravě střechy, aby do kostela nezatékalo. Po povodni v roce 2002 sloužil kostel nějakou dobu jako náhrada štětského chrámu Páně. Ironií osudu bylo to, že zatímco ostatní kostely v okolí se obnovovaly v plné parádě, tak na chcebuzský kostel se dostalo až v letech 2013-2019, kdy došlo k obnově krovu a střešní krytiny (viz https://www.dltm.cz/chcebuz-kostel-sv-petra-a-pavla) a vedle toho byla zřízena nová sanktusová vížka (viz https://www.dltm.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-v-obci-chcebuz-u-steti-ma-novou-strechu).

Jde o jednolodní obdélnou stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem s mansardovou střechou, se dvojicí přízemních sakristií a cibulovitou střechou, jehlou s makovicí a patriarším obrysovým křížem zakončenou čtyřbokou věží s hlavním vstupem v ose západního průčelí, přičemž přední nároží jsou zaoblená a spárovaná, naopak v horní části věže jsou zkosená. Před hlavním vstupem se nachází schodiště s velkou bránou se dvojicí pilířů se sochami sv. Petra (vpravo) a sv. Pavla (vlevo), mezi nimiž jsou kovaná železná vrata. U jihozápadního průčelí lodi je pak ještě obdélná předsíň. Po obou stranách věže se nachází severozápadní průčelí lodi, v němž nenalezneme žádné okno či otvor. Přibližně uprostřed stěny se nachází stejný pilastr jako v dolní části věže. V dolní a horní části západního nároží je situováno dvoukřídlé dřevěné okno ve špaletě, naopak v severním nároží je pouze dolní okno. Jihozápadní fasádu tvoří trojosá loď a jednoosý presbytář. Dolní část zdiva je chráněna soklem, jenž pokračuje i na presbytář. Mírně rizalitní střední osa lodi obsahuje první zleva dvojici oken nad sebou. Dole je menší oválné s profilovanou šambránou, nahoře je pak velké, segmentovým obloukem zakončené obdélné okno ve špaletě a s profilovanou šambránou. Podobné okno objevíme i v ose druhé zleva, ale v dolní části je místo okénka mělká předsíň se zaoblenými bočními stěnami bez otvoru. V jihozápadní stěně předsíně je šambránou vybavený vchodový otvor. V ose lodi třetí zleva je pouze horní velké okno. Na loď pak navazuje stejně vysoký, avšak o něco užší presbytář. Loď i presbytář jsou sklenuty 4 poli plackové klenby, na zvlněném poprsníku kruchty jsou vyvedeny štukové doplňky a luisézní festony. Všechny klenby jsou pak pokryty freskami od Josefa Kramolína z roku 1784. Před vchodem se nachází náhrobní kámen se znakem hraběte Johanna Wratislava Claryho ze Snědovic, který byl zabit poddanými v roce 1720 v lese u Stračí, kde se dnes nachází tzv. Hraběcí kaple.

Zařízení pochází většinou z doby vybudování kostela, tj. z 18. století. Hlavní oltář z umělého mramoru má plastiky andílků a andělů se svícny v podobě rohů. Ze stejného materiálu je vytvořena též dvojice bočních oltářů s plastikami andílků, obrazy sv. Barbory a sv. Karla Boromejského od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Další dvojice bočních oltářů - Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Jana od Kříže a sv. Aloisia - je ze dřeva a má zlacené řezby rokajů, kartuší a andílků. Na nich jsou umístěny obrazy Panny Marie se sv. Janem od Kříže (někdy se uvádí, že má jít o sv. Stanislava Kostku) a sv. Aloise před Krucifixem od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Dřevěná kazatelna je obohacena plastikami evangelistů, andílky a reliéfem, polychromovaná křtitelnice s mušlovitou nádrží na provazcovitě stáčené noze je z téhož materiálu. U triumfálního oblouku se nachází socha Ukřižovaného Ježíše Krista a na podobnou narazíme ještě v podvěží. Za zmínku stojí ještě rokajově řezané lavice. Bílé varhany se 16 rejstříky mají zlacenou mřížku, andílky a rokajové řezby. Pocházejí z konce 18. století, ale první přestavbou prošly již v roce 1727 (J. A. Krásný z Prahy). Později byly navíc pořízeny malé přenosné varhany. Dodejme ještě, že v kostele měl břevnovský klášter dvojici stříbrných kalichů, první za 6 kop grošů a druhý za 2 kopy grošů.

Počet zvonů se ve věži v průběhu času měnil. Před 1. světovou válkou se zde nacházela čtveřice zvonů. Díky válečným rekvizicím se zde z nich zachovaly pouze 2, první s textem: "Leta Panie 1610 slit gest tento zwon ke cti a k chwale P. B. wssemohauczimu nakladem vrozeneho a stateczneho Ritirze P. Adama Starssyho wosterskyho Kaplirze z Sulewicz na s Czebuzy Snedowiczich gakozto P. Kolatora tehoz zadussy nieczmenie a Urozene Pani Anny Kaplirzowy rozene ze Zbanu a spomoczy wssech osadnich k temuz zadussy przinaleziegiczych do wsy s Czebuzy k zalozieni kostela swateho Petra odemne Baltazara Hofmana zwonarze miesstienina noweho miesta Prazskeho w Slowanech. Wim zagiste zie Wikupitel mug zyw gest a ze vposledni den z zemie wstati mam a zase obleczen budu koži mau, a w tiele mem vzrim Boha k terehoz vzrim ga sam a oczy me opatri a negine slozena gest tato nadiege ma w luonu mem. Job. v XIX. cap."; druhý s nápisem: "Bryccius pragensis auxilio divino fecit me. Prygde hodina w kterauzto wssyckni kterzy w hrobich sau vslyssi hlas Syna Boziho y pugdau kterzy dobre wieczy czynili na wzkrzysseni ziwota, ale ti kterzyz zle wieczy czynili na wzkrzysseni Saudu. Swaty Jan Ewangelista w 5 Kapitu. Albrecht Stiasny Wostersky Kaplirz z Sulewic na Chcebuzy a Brocni 1566. Sacerd. Nicola. Gammedes Prahe. Paroch in Stiettj."; přičemž druhý ze zvonů byl sice v roce 1942 zabaven, ale po osvobození se navrátil na své místo. Kdo se chce více dozvědět o kostele i o obci samé, tak by si měl přečíst publikaci "1025 let obce Chcebuz", jež vyšla roku 2018.