Dům čp. 81 v ulici V Kopečku v Hradci Králové

Tento klasicistní jednopatrový dům je jedním z pozůstatků královéhradeckého pevnostního období. K jeho dostavbě došlo někdy kolem roku 1780 a krásně ho nalezneme zanesený do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA201018400), přičemž hned od počátku byl určen jako obytný dům pro štábní důstojníky, takže dodnes se mu některými lidmi říká „důstojnický dům“, v lidové mluvě „oficírský“, ale tento pojem dnes znají spíše pamětníci. Stejně tak se změnilo to, že zanikla zahrada Adalbertina v jeho sousedství, kde je dnes parkoviště.

Kromě ubytování pro důstojníky se v objektu nacházela stavební či ženijní správa a údržba pevnosti a vojenských budov. Při pruském ostřelování po bitvě na Chlumu byl dům zasažen granátem, a to ve střední části mezi přízemím a 1. poschodím. V roce 1890 dům odkoupilo město Hradec Králové. Přesto zde nadále sídlily vojenské orgány, zejména šlo o ženijní ředitelství a před 1. světovou válkou tady sídlila vojenská kancelář a zeměbranecké okresní velitelství. Roku 1910 se do přízemních prostor domu, tehdy ještě náležejícího k Palackého třídě, nastěhovaly kanceláře, skladiště a dílny nově vzniklých Elektrických podniků a za nimi přišel Svaz hospodářských družstev pro konsum energie elektrické, společenstvo s ručením obmezeným. Dále se tu usídlil elektrotechnik Josef Ježek, který měl obchod na náměstíčku V Kopečku. O rok později zde navíc ještě žili: skladník elektrických podniků Jaroslav Charvát a služky Marie Kuklová a Božena Štumrová.

Mnohé z výše zmíněného se dozvíme z populární knihy Jiřího Vladimíra Tolmana „Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové“, kde se píše o této nemovitosti toto: „Dům čp. 81 vojenský, náleží eráru. Bývala zde vojenská Bauverwaltung. Vedoucí hejtman šlechtic Muszinski se oženil s krásnou dcerou obrštáby Hadviegera. Zde bydlíval též obrst posádky, dnes je zde vojenské doplňovací velitelství. Říkalo se tomuto domu „u Rechnungsführů“, neboť zupáků bylo zde vždy víc než dost. Bydlel zde mezi jinými hodnostáři obrst Naggy od pluku Molinari, šlechtic Bordolo, baron Haymerle, též jistou dobu plukovník 18. pluku arcivévoda Bedřich „Krvavý Gero“ ze světové války, přeložený sem z Lince, jenž zde pobyl krátký čas. Jistý čas měl spodní místnosti pronajaty elektrotechnik Ježek, dále fotografickou černou komoru měl zde fotograf a holič Šanda Vich, též zde byly při založení umístěny městské elektrické podniky. Dům s pevnostními objekty stal se majetkem obce.“

V roce 1920 sem přesídlilo ze Starých kasáren čs. doplňovací okresní velitelství v Hradci Králové, které v domě začalo úřadovat 17. srpna 1920. Od roku 1922 byl ve sklepních prostorách obchod s vínem a vinárna, kterou provozoval Franjo (František) Malčič. V roce 1930 zakoupila objekt spolu s částí zahrady Adalbertina Spořitelna Královéhradecká, která zde plánovala výstavbu nové budovy. V srpnu 1930 tak doplňovací okresní vojenské velitelství přesídlilo do budovy velitelství divize na Velkém náměstí. Následujícího roku schválilo prodej též ministerstvo národní obrany, neboť tu byly ještě některé vojenské kanceláře. K plánované výstavbě bankovní budovy na místě čp. 81 však nikdy nedošlo, i když byly zpracovány plány od těch nejvyhlášenějších místních architektů. O této výstavbě i celkové úpravě ulice se zmiňuje článek „Proč a jak má býti přestavován starý Hradec“ od prof. J. Mlynáře, který vyšel na pokračování v „Královéhradecku“ v roce 1938. Naopak tu již roku 1933 vykázala městská rada trojici přízemních místností pro zřízení útulku pro nezaměstnaný dorost, který byl spravován podle rozhodnutí ministrestva sociální péče Okresní péčí o mládež, jež sídlila nedaleko – v Kotěrově ulici. Rovněž se tu nacházela kancelář Národní gardy 37, k jejímuž ustavení došlo 10. února 1935 v Jiráskových sadech.

V 50. letech 20. století patřil objekt Státní spořitelně jako nástupnické organizaci po Spořitelně Královéhradecké, která ho nechala po vlně stížností od všech nájemníků roku 1958 opravit. Zde dodejme, že původně chtěla dům zbořit, ale tento plán jí nebyl povolen. Od roku 1955 stál u vchodu novinový stánek, který byl o 4 roky později přesunut kvůli opravě fasády. Znovu se na své místo vrátil v roce 1962. Roku 1968 nechal podnik Restaurace a jídelny Hradec Králové zadaptovat denní vinárnu Domu osvěty a z boku zřídilo denní bistro, které tu však dlouho nefungovalo. V roce 1972 vznikla ve sklepních prostorách vinárna Hubertus, do níž se chodilo od Adalbertina. O 10 let později v přízemí sídlil Československý zahrádkářský a ovocnářský svaz. Následujícího roku došlo k jeho přesídlení, neboť byla plánována rekonstrukce objektu. K té však nakonec nedošlo a dům změnil několikrát majitele. Roku 1991 došlo k ukončení provozu vinárny a v roce 2000 byla zahájena rekonstrukce domu, přičemž počátkem následujícího roku tu proběhl záchranný archeologický výzkum, který objevil to, že je dům, v současnosti vlastněný Petrem Langerem, položen na pozůstatcích dolní hradby s příkopem ze 14. století. Později se zde nacházela řada restauračních provozů, např. SPORTBAR PSÍ BOUDA, aby se tu následně začal prodávat i kebab.