Dům U Špuláků v Hradci Králové

Tento řadový dům s mansardovou střechou byl původně gotický a vyplňuje mezeru mezi biskupskou rezidencí a bývalým jezuitským seminářem. Ve 2. polovině 16. století došlo k jeho renesanční přestavbě. Tehdy měl objekt sloužit českým bratřím. O století později, tj. v roce 1750, byl barokně upraven Františkem Kermerem. To byl jeho majitelem voskař Jan Kloffl. V letech 1790-1806 byl vlastníkem domu Jan Myslík. Odtud je v té době dům nazýván Myslíkovským. Roku 1826 je jako majitel objektu uváděn voskař Jan Špulák. Od tohoto majitele pochází i dnešní používaný název domu U Špuláků. Po něm provozoval voskařství jeho zeť Jan Albers, i když to bylo jen pár let.

V tomto domě se 6. února 1859 narodil JUDr. František Ulrich, známá hradecká osobnost. Jeho otec byl ředitelem gymnázia a bydlel v té době s rodinou v čp. 34. Funkci starosty vykonával od roku 1895 téměř 35 let. O vztahu tohoto významného Hradečana ke svému rodnému domu vypovídá dílo Ludvíka Domečky „Třicet let veřejné činnosti JUDra F. Ulricha“ z roku 1925, v němž se píše toto: „V r. 1899 Dr. Ulrich provedl výměnu svého rodného domu č. 34. zvaného „U Špuláků“ na Velkém náměstí za zbořený dům obecní u věže Kropáčky č. 31. a za příplatek 18.500 K. Je to dům s nejkrásnější barokní fasádou v Hradci Králové. A aby zboření a přestavbu jeho znemožnil, zasadil se nejprve o to, že nebyl pojat do prodlouženého zákona z r. 1908 o osvobození přestaveb ve starém městě od domovní daně činžovní, a pak vyvolal r. 1919 usnesení městského zastupitelstva, aby věnován byl trvale, výhradně a bezplatně lidovýchově. Se souhlasem Dra Ulricha byl i dům č. 34. r. 1902 důkladně opraven a r. 1923 rovněž opravena byla síň v přízemí jeho s pozdně renesanční klenbou, v níž umístěna je dnes obecní knihovna.“

Během prusko-rakouské války v roce 1866 byl dům zasažen jedním dělostřeleckým granátem. Následujícího roku je jako majitelka objektu uváděna Anna Špuláková, která později prodala voskařskou dílnu a krám Josefu Peřinovi. Od něho pak v roce 1888 koupil celý objekt mydlář a voskař Josef Pilnáček. V té době se také domu říkalo Na Schůdcích. Roku 1891 si zřídila v objektu spolkové divadlo jednota katolických tovaryšů a fungovala zde 6 let, přičemž ročně sehrála 2-3 hry. První hrou byla Klicperova aktovka „Rohovín čtverrohý“, jež byla sehrána 2. února 1891. V roce 1894 jsou uváděni dva majitelé domu - městský magistrát a královéhradecká diecéze. Církev zde měla umístěn chlapecký seminář. Ještě téhož roku se výhradním majitelem stalo město Hradec Králové. Později zde působila Albersova voskařská dílna a v budově měl mnoho let dílnu též Albert Brynkman, který zde vyráběl klaviatury. V roce 1902 bylo při opravě domu nalezeno po levé straně v průčelí nad oknem sgrafito představující ležící ženu s dítětem na rukou. Protože bylo sešlé, bylo zabíleno. 3. dubna 1912 se ve sklepě vzňaly třísky, které tam byly ukládány truhlářem L. Terharenem. Díky místnímu SDH se oheň nerozšířil.

Po uzavření mydlářské dílny bylo rozhodnuto, že se tam přestěhuje Palackého čítárna (od roku 1913, originální zařízení čtyř místností navrhl profesor Bohumil Markalous, později známý pod literárním pseudonymem Jaromír John, k jejímu slavnostnímu otevření došlo 9. února 1913) a městská knihovna (27. března 1923 - duben 1939). Ještě v roce 1918 probíhaly přípravy, které se protáhly z důvodů nevyjasněnosti adaptace z pohledu pražských památkářů. Po přestavbě dostal dům název Dům lidové osvěty. Před postavením nábřežní muzejní budovy sloužil sál v přízemí pro sbírky muzea, především pro předměty, které sem byly roku 1882 přestěhovány z radnice. Po určitou dobu byly v tomto domě uchovávány památky na Jana Hostivíta Pospíšila a Ignáta Hermanna. Roku 1920 byl dům věnován kulturním účelům. O 2 roky později byla při opravě domu v makovici vížky nalezena zinková deska s latinským nápisem, že 17. srpna 1750 dal ten dům vystavět voskař Jan Klofelius a že téhož roku se u něj sešli mydláři z jeho cechu. Tato deska byla následně uložena do lapidária městského historického muzea. Tehdy si o přízemní byt v době rozšířila místnosti zdejší Spořitelna Královéhradecká. Zajímavé je, že tehdy měl objekt tmavošedou fasádu, nikoliv barevnou jako dnes, a to i po novém nátěru v září 1922. V roce 1931 proběhla úprava domu podle projektu architekta Jana Rejchla. Té předcházel požár sousední biskupské rezidence, který měl za následek poškození střechy objektu (11. ledna 1931).

Objekt se stal též jedním z center spolkového života. V meziválečném období se zde např. konaly schůze Masarykovy letecké ligy (MLL), později zde sídlil odbor MLL Leteckého modelářství. Byl zde také literární kroužek a knihovna La bibliotheque de l’Alliance Francaise. Byla tu dočasně umístěna i kancelář školského a kulturního referátu. Podrobněji zmiňuje dům, osobnosti a spolky v něm Jiří Vladimír Tolman ve své „Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové“ z roku 1928, kde můžeme číst toto: „Dům čp. 34 náleží obci, bývala tu sborovna a modlitebna čes. bratří, dům sluje „u Špuláků“. Majitel Špulák, voskář, měl zde v krámě, nyní Pilnáčkově, obchod, po něm převzal voskářství pan Albers, starosta Besedy, jehož dceru pojal za choť Pilnáček. Zde se narodil starosta města Dr. František Ulrich, syn ředitele městské reálky, bydlel zde profesor Ondřej Franta, později ředitel rychnovského gymnasia, otec bývalého mladočeského poslance naší volební skupiny, vrchního rady Dr. Franty, dále spediter Liebscher, navládní Eiselt, jenž se na Zelený čtvrtek na klice v úřadě oběsil, dále profesor bohosloví Ruth, švakr polic. komisara Tennera a prof. techniky ing. Budila, bratra nedávno zemřelého divadelního řed. Vendelína Budila, prof. Fischer z městské, původně vyšší dívčí školy, Dr. Otakar Klumpar, syn gymnasiálního ředitele, původně bydlící u Pilnáčků, kanovník Hrubý, ředitel biskupské, dříve Pospíšilovy tiskárny, v zadním traktu kapelník 18. pluku Ferd. Schroll, jehož dcera dosud vyučuje hudbě a řečem, učitel Wünsch mladší, provazník Rokos, Albert Brynkmann, jenž zde měl řadu let dílnu na klaviatury, slečna Tachovská, dříve hospodyně u kapit. děkana Prášingera, pak bydlící na Mal. náměstí pod podloubím, jež nedávno zemřela. U Albersů vařil mýdlo Řezníček. Nyní jest přemístěna do tohoto domu obecní lidová knihovna a Palackého čítárna, krásně instalovaná profesorem B. Markalousem, pseud. Johnem z Orbisu. Dům tento nese teď jméno „Dům lidové osvěty“.

Za německé okupace bychom tu našli i výdejnu potravinových lístků, obsluhovanou úředníkem zásobovacího oddělení Ladislavem Soldátem. Po únoru 1948 byl dům dán do užívání Místnímu hospodářství, a to odboru zahradnictví a úpravy města. Nakonec byl objekt velkým nákladem opraven a upraven pro potřeby MěstNV v Hradci Králové. Přízemí sloužilo jako obřadní síň pro různé slavnostní příležitosti za doprovodu elektrofonických varhan Bohumila Zachaře, který byl nejen koncertním mistrem, nýbrž i výzkumným pracovníkem a vedoucím vývoje elektrofonických varhan ČSHN (vítání občánků, svatby, významná životní výročí), ale byla zde také umístěna matrika města, jež se sem přestěhovala v roce 1963. Od 14. ledna 1964, kdy byl zapsán do státního seznamu, je objekt památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-zv-u-spulaku-12580384). Po roce 1989 zde měla dočasně prostory i Katolická charita. 27. ledna 1990 promluvil z balkonu prezident Václav Havel.

Zásadní opravy budovy se však uskutečnily až mnohem později. Teprve 1. září 2009 započala rekonstrukce a revitalizace tohoto domu, a to přípravnými pracemi. Vše bylo svěřeno firmě FATO a. s., člen holdingu FATO. Došlo i na opravu sklepních prostor, do nichž vznikl nový vchod v zadním traktu budovy. Kompletní renovace se dočkala také obřadní síň. Dále došlo k zrestaurování barokního štukového stropu a hlavic (MgA. Jiří Suchan, Zdeněk Šmahel). V přízemí byl vybudován bezbariérový přístup a došlo též k jinému řešení východu z obřadní síně, takže odpadlo potkávání dvou svateb v předsálí. Ve třetím patře objektu bylo umístěno ubytování pro významné návštěvy města a o patro níže, kde dříve sídlila matrika, vznikly reprezentační prostory se salonkem pro podpis důležitých smluv, zasedací místnost a přednáškový sál. Jako zasedací místnost jde využít i opravené sklepení domu. Nový interiér domu U Špuláků si mohli zájemci poprvé prohlédnout 28. října 2011, kdy se uskutečnily nekomentované prohlídky, na něž přišly stovky lidí. Jediné, co se dá rekonstrukci vytknout je to, že původní šindelová krytina byla nahrazena keramickou.

Na závěr ještě dodejme, že se na rohu budovy čp. 34 nachází pamětní deska, na níž si můžeme přečíst tento text: „Dům U Špuláků, přední část z roku 1750 se štukovou výzdobou, v níž dle pověsti býval sbor českých bratří. Rodný dům dr. Františka Ulricha, budovatele moderního Hradce Králové a čestného starosty města“, a z balustrády shlíží do náměstí drobná soška těhotné Panny Marie. Váže se k ní pověst, že zde byla postavena jako dík za pomoc Matky Boží, která fundátorovi vyprosila potomka. Kdo jím byl a kdy sošku zhotovil, se dnes již neví. Za minulého režimu byla soška odstraněna a o její zrestaurování a opětovné umístění se postaral Ing. V. Laštovička z Malšovic. Není tedy divu, že na tento objekt narazíme v mnoha literárních dílech, např. románu "Bílá věž" od Františka Erika Šamana. Žádné překvapení, protože tento dům náleží k těm nejkrásnějším na Velkém náměstí a Starém městě vůbec!