Dvě Lhotské kaple

Moje pěší túra z Kunovic do Kelče nevedla přímým směrem - mé zvědavé já do ní totiž zařadilo okliku zahrnující „průzkum“ obce Lhoty i Kelečských rybníků, ale této zacházky jsem rozhodně nelitoval a s viděným byl naprosto spokojen.

Maličká, leč půvabná ves Lhota u Kelče ve své spodní části s autobusovou zastávkou nejprve nabídla pohled na pěknou zástavbu podél levé části potoka Točenky a na opačné straně průhled „hlavní“ poněkud strmou ulicí směrem k neviditelné návsi. Zhruba ve středu stoupání se u ní tyčí kaple Panny Marie, zmiňovaná i na památkářském webu.

 

Jedná se o drobnou sakrální architekturu místního významu, zbudovanou ve druhé polovině 19.století. Stojí jen kousek od cesty v parčíkově upraveném prostranství mezi domy a na první pohled zaujme svou podobou. Stavbička zbudovaná na půdorysu obdélníka se zaobleným úzávěrem se totiž směrem do ulice vypíná vypíná štítem vysokým 6 m. Nad ním vystupuje pozoruhodná 4 metry vysoká nádstavba polygonální vížky zvonice ukončená špicí. Vevnitř jsou zavěšeny dva zvony.

V průčelí kaple je vchod s dvoukřídlovými dveřmi, zaklenutými obloukem se světlíkem. Nad nimi štít zdobí lizény, profilovaná římsa a reliéf s tvarovanou korunkou. Hladká omítka průčelí je o něco výš „narušena“ rýhou, znázorňující božské oko. Boční strany kaple jsou členěny polozaklenutými okny. Sakrální stavbu kryje polovalbová, plechem pobitá střecha.

V interiéru zaklenutém jedním polem plackové klenby se údajně nachází obraz Panny Marie, ale dovnitř kvůli dveřím s neprůhledným sklem nahlédnout nešlo a ten světlík nad nimi byl pro moji postavu zbudován moc vysoko...

 

 

Druhá lhotská kaple byla vlastně mojí první v obci viděnou, protože po příchodu k zastávce busu jsem nejprve po můstku přes potok Točenku zamířil k ní. Okružní silnička stoupala mezi pěknými rodinnými domy a zahrádkami ke svému nejvyššími bodu ve stráni a odtud už to k ní bylo po chodníku k okraji lesíka jen kousíček. U lučiny před kaplí jsem pozdravil jednoho do kraje se rozhlížejícího místního starého pána, a pak už si důkladně obhlédl sakrální stavbičku. O téhle se na stránkách obce (ba ani nikde jinde) vůbec nic nepíše, přitom je dobře udržovaná a jakoby by byla zmenšeninou (jen bez věže zvonice) té, stojící vprostřed vsi.

Také má podobu obdélníka s polokruhovým uzávěrem a na bočních stranách s polozaklenutými okny. Její žlutou omítku ale po stranách lemují bělostné pilastry a trojúhelníkově uzavřený štít ohraničuje bílá předstupující římsa. Střecha kaple je sedlová a v závěru polovalbová. Vstupní dveře byly naštěstí opatřeny „normálním“ sklem, takže si přes něj bylo interiér možno dobře prohlédnout. Oltář zdobí socha bohorodičky a na stěně visí obraz s motivem, který nešlo kvůli světelnému reflexu skla od vstupních dveří dobře rozeznat.

Ten děda, s nímž jsem poté zavedl řeč a zapálil si „dýmku míru“ (každý ale tu svoji), mi prozradil, že se u kapličky má zanedlouho pořádat pouť. Nic dalšího jsem se bohužel o stavbičce, ba ani o dalších památkách v dědině nedověděl, neboť stařík pocházející ze Slovenska si prostě potřeboval jen lidsky pokecat. Když jsme pak spolu kráčeli po cestě klesající druhou stranou dolů do obce, tak se mi pak pochlubil svým domem se zásobou dřeva na dalších pět let a vnukem, který má odpolední směnu a dojíždí za prací až do Hranic. O kapličce tvrdil, že je zasvěcená Panně Marii, ale o tom jsem trochu zapochyboval, neboť se mi nezdálo, že by dvě kaple v tak malé obci měly totožného svatého patrona.

Doma jsem si snímek interiéru a obrazu na čelní stěně, překrytého odrazem skla zvětšil... a dle detailů se mi podařilo vydedukovat, že ta postavička u nezřetelné hlavní světice není jezulátkem, ale mladičkou dívčinou. Takže se jedná o sv.Annu a to děvčátko, držící na svém klíně, je její dcerka Marie.