Enns – Lorch (Enže) – bazilika sv. Vavřince (Basilika St. Laurenz)

Pozoruhodná enžská bazilika sv. Vavřince patří nejen k nejcennějším památkám tohoto krásného hornorakouského města, ale také k vůbec nejvýznamnějším historickým místům křesťanského života v Rakousku. Nejedná se totiž jen o „nějaký větší kostelík“, ale také o pozoruhodné archeologické vykopávky z období Římské říše a raného křesťanství. Památkově chráněný Svatý Vavřinec je přitom farním kostelem a od roku 1970 také basilikou minor. Celý areál najdeme na adrese Lauriacumstraße 4 (přičemž Lorch je vlastně předměstím Ennsu, ve kterém žije necelá tisícovka obyvatel a které je vzdáleno necelé 2 km od centra Enže) a v tzv. Severinhausu si můžeme objednat prohlídky s průvodcem, které jinak běžně denně probíhají v období od 1. dubna do 15. října, a to vždy v 16:00 hod. (kvůli neustálým pracem v okolí baziliky je ale lepší si možnost prohlídky předem ověřit). Bez průvodce se k vykopávkám nedostaneme, ale za vstupné ve výši 5 € se dozvíme vše podstatné o více než 1.800 let zdejšího náboženského života, o životě sv. Floriána a jeho 40 souvěrců, kteří zde byli umučeni, i o životě a zdejším působení sv. Severina.

Bazilika sv. Vavřince vyrostla nad pozůstatky římského města a starších sakrálních staveb, které zde byly odhaleny během archeologických vykopávek v letech 1960 až 1966. Díky tomu víme, že se zde nacházel významný římský dům, pocházející již z 2. století. O pouhé století později byla v těchto místech zahájena stavba raně křesťanského kostela. Ten pak byl různě přestavován a rozšířován, až pak okolo roku 1300 vznikl kostel v gotickém stylu. Ten ještě doznal jistých stavebních úprav v letech 1966 až 1968, přičemž tyto úpravy byly vyvolány již zmíněnými archeologickými vykopávkámi.

Pro mnoho návštěvníků kostela je nejvýznamnější fakt, že v těchto místech působil hornorakouský patron sv. Florián z Lorche, jehož ostatky jsou uloženy na hlavním oltáři baziliky, nebo sv. Severin z Norika. A někomu jinému stačí, že baziliku v roce 1988 návštívil papež Jan Pavel II. Pro příznivce památek ale asi zůstane nejpřitažlivější mobiliář baziliky. V tomto ohledu musíme zmínit alespoň Lorchskou Madonu z roku 1330 a stejně starou Pietu i čtyři okenní vitráže. Další terracotová Pieta je přesně o století mladší. Nepřehlédnutelné jsou fresky ze 14. století i pozdně gotická sanktuaria z let 1480 až 1486. Za zmínku stojí jistě také dřevěný reliéf Vraždění neviňátek, který zdejší mistr vytvořil někdy kolem roku 1520, obraz Umučení sv. Vavřince z 18. století nebo chórový kříž z roku 1530. Mnozí obdivují také různé novodobé kovářské práce nebo Kolbitschovu vitráž z roku 1967, ale nejnápadnější je zřejmě krásné terakotové sousoší Ecce Homo z roku 1690, které se nachází na fasádě karneru.

Závěrečný pelmel už přinese jen pár nejvýznamnějších dat a událostí v dlouhé historii tohoto místa.

Při vykopávkách legionářského tábora Lauriacum byly objeveny základy nejstarší zdejší stavby. Nacházejí se pod bazilikou sv. Vavřince a jedná se o již zmíněný římský dům z 2. století, který měl obdélníkový půdorys o min. rozměrech 34 x 20 metrů a který zřejmě patřil veliteli legie. V roce 304 zde pak byl umučen sv. Florián se čtyřmi desítkami dalších křesťanů, mezi nimiž byly i ženy. Paradoxně již o sedm let později bylo pronásledování křesťanů zakázáno a roku 313 se dokonce tato víra stala oficiálně uznanou.

V I. polovině 4. století je zde proto postaven kostelík s apsidou, který je v následujícím století přestavěn a zvětšen. Už tehdy se zde snad objeví Florianovy svaté ostatky. Poté již přichází sv. Severin a druhý raně křesťanský svatostánek.  V 8. století se objeví Avaři a francouzská armáda Karla Velikého, na konci století 9. pak první zmínka o kostele sv. Vavřince. Ten je zničen okolo roku 1290 a následuje stavba nového gotického kostela. Roku 1344 je gotická bazilika dokončena a slavnostně vysvěcena a její boční lodě jsou následně vyzdobeny freskami. V 15. století je rozšířena sakristie a v presbytáři jsou uloženy ostatky sv. Severina.

Na přelomu 15. a 16. století má kostel celkem 9 oltářů a stává se centrem náboženského života v regionu. V letech 1626 a 1628 pak dochází k částečnému zřícení chrámové klenby a roku 1647 je kostel poškozen požárem způsobeným bleskem. V roce 1688 je dokončena západní galerie a roku 1715 získává bazilika nový hlavní oltář s obrazem Georga W. Dallingera (Umučení sv. Vavřince). V letech 1893 až 1902 je pak kostel restaurován. A roku 1960 jsou zahájeny archeologické vykopávky, které objeví základy předchozích budov a dosvědčí zdejší stavební kontinuitu po dobu 1.800 let (tu chrámovou po dobu 1.500 let).

V roce 1970 pak získá kostel – od papeže Pavla VI. – čestný titul „bazilika menší“ a roku 1976 nové varhany.