Farářův konec
Silnička vinoucí se od hotelu u jeskyně Blanických rytířů na Rudce dolů z kopce vypadá na první pohled jako zkratka, a tak jsme ji pro návrat do městečka Kunštátu využili i my. Po pokochání se výhledem na vzdálený zámek pak už bylo třeba dávat pozor na cestu, neboť komunikace se chvílemi stávala nečekaně frekventovanou. V tom nejpruším svahu mi oči brnknuly o jakýsi pomníček. Jemu podobné se budují na místech, kde došlo k nějakému silničnímu neštěstí, ale tenhle byl nezvykle vysoký. Nedalo mi to a vrátil jsem se, abych si přečetl nápis na pomníku. A z něj se dozvěděl, že se tu v roce 1951 fatálně zranil farář z Kunštátu.
No jo, pomyslel jsem si, nejspíš jel rychle na kole a neubrzdil to. Anebo se snad před cestou stavil na občerstvení v restauraci nahoře na kopci, byl pod vlivem a díky tomu nezvládl řízení?
Nic takového! Po návratu domů z cest se mi podařilo vygúglovat jeden Kunštátský zpravodaj, kde se o jeho skonu podrobně píše.
Velebný pán Jaroslav Šafář se odpoledne 4.října 1951 vracel na svém motocyklu z návštěvy podchlumeckého statku domů na faru, když tu jej na rohu náměstí zastavili četníci a požádali jej, aby do rudického restaurantu U Sochy zavezl písemný vzkaz. Farář nahoru do Rudky dojel, ale na zpáteční cestě na tehdy ještě nevyasfaltované komunikaci na motorce havaroval. Zranění byla natolik vážná, že nepomohl ani převoz do brněnské úrazové nemocnice a on tam po několika hodinách ve věku 42 let umírá.
Jeho smrt zůstala dodnes neobjasněna, ale pamětnící a svědkové se shodují na tom, že jeho motocykl narazil do drátu, který někdo krátce předtím natáhl přes cestu!
Komu asi kněz natolik ležel v žaludku, že neváhal a přičinil se o jeho smrt?
On totiž Jaroslav Šafář nebyl žádný neruda, ba právě naopak. Byl to tvor nesmírně společenský, veselý a aktivní... a kdyby to bylo možné, svítila by mu nad hlavou i jakási svatozář. Ale ne ta skutečná, tahle by upozorňovala na jeho nesmírné charisma.
Pan farář byl členem družstva Lidového domu a členem divadelního spolku. Jelikož měl velkou zálibu v elektřině, dělal místním ochotníkům osvětlovače. Byl též vášnivým nimrodem a nebál se ani manuální dřiny, čehož důkazem je fakt, že pomáhal kosívat obilí v Kohoutově.
Díky jeho přičinění vznikla u Lidového domu pálenice a za jeho kunštátského farářování se to zanedbané prostranství u kostela svatého Stanislava změnilo na parkovou úpravu. Dále nechal vyrobit nové dřevěné (a pěkné) zpovědnice a interiér chrámu dodnes zdobí socha sv.Stanislava, jejíž zhotovení objednal u místního mistra řezbáře.
Není divu, že se pohřeb oblíbeného Jaroslava Šafáře stal jakousi politickou demonstrací a kromě 110 kněží se jej zúčastnilo i na tisíc místních obyvatel!
(Místem jeho posledního odpočinku se stala Lipka, kde spolu s dalšími pohřbenými kněžími sní ve společném hrobě svůj věčný sen.)