Ferrara – bazilika sv. Jiří za hradbami (Basilica di San Giorgio fuori le mura)
Nejstarší - a svého času také nejvýznamnější - kostel severoitalského města Ferrara je dnes již stavbou víceméně renesančně – barokní. Byl totiž ve své současné podobě dokončen až v průběhu 18. století. Jeho historie se však začala psát o téměř neuvěřitelných 1.100 let dříve. Předchůdce ferrarské katedrály je součástí klášterního komplexu San Giorgio degli Olivetani a nachází se na pravém břehu Po di Volano.
Nejstarší historie této baziliky úzce souvisí s počátky Ferrary. Mezi 7. a 8. stoletím se totiž - v důsledku neustálých barbarských útoků přesunutý – kostel stal základem první osady Ferrara. Samotné město se pak vyvíjelo na druhém břehu Pádu, kde byla následně postavena svatojiřská katedrála.
“Naše” bazilika tak přišla o biskupa a ztratila na významu. V 15. století byla kompletně přestavěna Biagiem Rossettim a v roce 1581 Albertem Schiattim. Roku 1722 získal kostel zásluhou Andrey Ferreriho, který je také autorem sochařské výzdoby, současnou podobu. Vidíme zde tedy stavbu převážně renesanční, ale její střízlivé průčelí je již barokní. Na průčelí hned zaujme dvojice toskánských pilastrů a vrcholový trojúhelníkový štít. Nad jednoduchým terakotovým portálem je umístěn kamenný reliéf se sv. Jiřím zabíjejícím draka, nároží oživují sochy sv. Jiřího jako ferrarského biskupa a sv. Vavřince.
Interiér baziliky San Giorgio fuori le mura má křížovou klenbu a na trojlodí jej dělí půlkruhové arkády na mramorových sloupcích. Každá loď je zakončena půlkruhovou apsidou. Vyšší centrální loď má tři klenební pole, nižší a užší lodě polí šest. Všechny klenby byly ve II. polovině 18. století pokryty freskami Francesca Ferrariho. Hlavní oltář je monumentální, barokní a vytvořený z polychromovaného a zlaceného mramoru. Oltářní plátno od Scannaviniho (18. stol.) zobrazuje sv. Jiří.
Zaujme zde také několik bočních oltářů a obrazů z různých období (mj. Bambiniho Klanění tří králů nebo Naselliho Zázrak sv. Benedikta), kněžištní sochy sv. Maurelia a sv. Jiří od Francesca Caselly i pozoruhodné (ná)hrobky, zejména kamenná hrobka ferrarského biskupa Lorenza Roverelly, kterou v 15. století vytvořili Antonio Rossellino a Ambrogio Riva di Giacomo da Milano. Presbytář je zvýšený, čtyřboký a zcela pokrytý freskami; v apsidě za ním můžeme vidět např. chórové lavice. Varhany jsou moderní (r. 2013), ale jsou umístěny ve zdobné barokní dřevěné skříni.
Vlevo od kostela se tyčí renesanční zvonice, která je dominantou jižní části města. Byla postavena v roce 1485 podle plánů B. Rossettiho. Všechny stěny zvonice jsou ve vrcholové části prolomeny sdruženým oknem se středovým mramorovým sloupkem. Součástí zvonice je pamětní deska připomínající tzv. Bagnolský mír z roku 1484 a náhrobek Cosima Tury (+1495), dvorního malíře rodiny d´Este.
Napravo od kostela, který najdeme na Svatojiřském náměstí (Piazza San Giorgio č. 29), stojí klášterní budova. Renesanční klášter tady vznikl v 15. století, jeho základem je čtvercová rajská zahrada obklopená arkádami s mramorovými sloupky. Ve středu zahrady je umístěna studna, vyrobená z dvojbarevného mramoru v 18. století. Součástí klášterního komplexu je i renesanční sakristie baziliky.
Závěrem bych ještě rád omluvil sníženou kvalitu fotografií u článku. Ferraru jsem navštívil v roce 2003, kdy jsem o koupi digitálního fotoaparátu ještě ani neuvažoval. Fotogalerie je proto v tomto případě tvořena oskenovanými fotografiemi 13 x 9 cm a slouží pouze jako ilustrační a propagační materiál.