Ferrara - kostel sv. Františka (Chiesa di San Francesco)

Renesanční kostel sv. Františka z Assisi v severoitalské Ferraře je zřejmě nejkvalitnější stavbou architekta Biagia Rossettiho z konce 15. století, která byla v roce 1956 povýšena na baziliku minor. Jako snad u všech zdejších významných památek je i historie tohoto kostela spojena s rodem d´Este. Původní malý klášterní kostel z roku 1322 totiž sloužil jako jejich rodinná hrobka či mauzoleum.

Současný kostel byl postaven v roce 1494 na místě zmíněného svatostánku františkánského kláštera, který zmíněnou funkci zastával až do počátku 15. století (ještě předtím – tedy v letech 1341 až 1344 - byl malý řádový kostel rozšířen a zásluhou Mistrů Armanna, Taddea a Falconetta da Fontana získal současné, tehdy ovšem ještě gotické, uspořádání, přičemž kaple byly přidány až v průběhu dalších století). Rossettiho stavba byla následně inspirována návrhem geniálního italského architekta, spisovatele, matematika, humanisty, teoretika umění, gramatika a sportovce Leona Battisty Albertiho. Vznikl tak chrám s mohutným průčelím zdobeným volutami a mramorovými pilastry na terakotové stěně.

Interiér je trojlodní, na půdorysu latinského kříže, a na každé jeho straně je umístěno osm kaplí. Hned v té první vlevo můžeme vidět pozoruhodnou Garofalovu (též Benvenuto Tisi) fresku Zajetí Krista z roku 1524 i cenný kamenný oltář se zobrazením Krista v Getsemanské zahradě. V levém transeptu je pak umístěn vzácný římský sarkofág z Ravenny (5. století) a v pravém transeptu impozantní barokní hrobka ferrarského šlechtice a generála, markýze Ghirona Francesca Villy. Zdobí ji basreliéfy připomínající generálovy hrdinské činy. Přehlédnout bychom neměli ani krásný triptych Domenica Mony z let 1580 až 1583, který zachycuje Snímání z kříže, Vzkříšení a Nanebevstoupení. Zaujme i atypická “kroužková” klenba.

Pro běžného návštěvníka kostela je smutné, že část mobiliáře zmizela v zdobě napoleonských válek nebo že některé cenné oltářní obrazy byly přesunuty do zdejšího muzea. Ve 20. století takto postupně dopadla většina uměleckých děl chrámového inventáře a něsledně byla nahrazena kopiemi. Zachována zde zústala Garofalova freska a několik děl barokních. I dnes je ale v kostele pohřbeno několik (asi pět) členů rodiny d´Este, kteří zemřeli v letech 1293 až 1476. Nejvýznamnějším z nich byl Obizzio II. (1247-1293).

Po zemětřesení v roce 2012 (v roce 1570 to tady dopadlo podobně) byla velká část interiéru pro veřejnost uzavřena a ani v současné době ještě nejsou všechny škody zcela odstraněny.

Kostel sv. Františka z Assisi najdeme na ulici Via Savonaroia, v blízkosti jejího křížení s ulicí Via Terranuova.

Závěrem bych ještě rád omluvil sníženou kvalitu fotografií. Ferraru jsem navštívil v roce 2003, kdy jsem o koupi digitálního fotoaparátu ještě ani neuvažoval. Fotogalerie je tak v tomto případě tvořena jen oskenovanými fotografiemi 13 x 9 cm a skutečně slouží pouze jako ilustrační a propagační materiál.