Ferrara – katedrála sv. Jiří (Cattedrale di San Giorgio Martire)

Svatojiřská katedrála je nejen jednou z nejvýznamnějších památek půvabného stotřicetitisícového severoitalského města Ferrara, ale současně i hlavním a největším chrámem arcidiecéze Ferrara – Comacchio. A i když se jedná o svatostánek, jehož historie se začala psát již ve 12. století, neodpustím si hned na úvod jednu myšlenku téměř kacířskou. Tato katedrála je totiž z určitého úhlu pohledu naprosto úžasnou a nádhernou církevní stavbou, z jiného však spíše připomíná nějakou – poměrně nevzhlednou – nádražní budovu nebo krytou tržnici (koneckonců tzv. Lodžie obchodníků neboli Loggia dei mercanti je skutečně její součástí). Pozitiva ale rozhodně převažují.

Římskokatolická katedrála s „hodností“ baziliky minor (od roku 1959) se v – u nás poměrně málo známé (a přitom městu dlouho vládl rod d´Este) - Ferraře stavěla poměrně dlouho – od 12. až do 17. století. Interiérové práce pak pokračovaly i ve století osmnáctém. Je proto nepřekvapivé, že v její podobě najdeme stopy slohu románského, gotického, renesančního i barokního.

Katedrála se nachází v historickém centru města, kde ji obklopují náměstí Piazza Trento e Trieste (zde najdeme i velmi zajímavé Muzeum katedrály, ve kterém se nachází zejména umělecká díla z katedrály po rekonstrukci z 18. století odstraněná – vystavené jsou mj. cenné obrazy, sochy, tapisérie a relikviáře pocházející většinou z období od konce 13. do poloviny 16. století) a Piazza della Cattedrale s ulicí Via Guglielmo degli Aderaldi (jméno nese po italském politikovi, který v počátcích spolufinancoval vznik katedrály). Právě nad ní se klene krytá chodba, která spojuje katedrálu s Arcibiskupským palácem. Chrám je také významným pohřebištěm, svůj poslední sen zde sní mj. také papež Urban III. (+1187).

Stavba katedrály byla zahájena v roce 1132 a již roku 1135 došlo k jejímu vysvěcení. V letech 1451 až 1493 pak byla ke katedrále podle projektu Leona Battisty Albertiho přistavěna zvonice, která však nebyla nikdy zcela dokončena. Ze stejného období pochází také apsida postavená podle projektu Biagia Rossettiho.

V roce 1717 zahájil římský architekt Tommaso Mattei rozsáhlou renovaci interiéru, která trvala celkem sedmnáct let. V rámci ní došlo ke snížení počtu lodí z pěti na tři a k významným změnám vnitřní výzdoby i mobiliáře. Část vnitřního vybavení byla vyměněna ve století následujícím. V lednu roku 1944 poškodily katedrálu letecké pumy, které zničily budovy za apsidou a část jižní stěny poblíž zvonice. V roce 2006 prošel restaurací exteriér apsidy a poslední rekonstrukce zde byla zahájena v roce 2019, kdy se začaly odstraňovat všechny škody způsobené při zemětřesení z roku 2012.

Na závěr si ještě představíme nejzajímavější části exteriéru i interiéru ferrearské katedrály sv. Jiří.

Její převážně románské “trojdílné” průčelí je obloženo bílým mramorem a člení ho štíty, lodžie, oblouky, rozetová i členěná lomená okna, sochy a četné basreliéfy. Ve střední části průčelí vyniká předsunutý portál nesený lvy a atlanty. Nad ním vidíme baldachýn se sochou Madony s dítětem, což je výsledek pozdně gotické přístavby, kterou vedl Michele da Firenza (prostě nějaký Míša z Florencie). Nad ním je umístěn Poslední soud, který je vytvořen ve stylu francouzské gotiky a zobrazuje zatracence jdoucí do pekla, požehnané mířící do nebe i monstrózní postavu požírající duše zatracených nebo Abraháma vítajícího duše spravedlivých. Nad tympanonem najdeme Krista v mandorle se dvěma anděly držícími symboly Umučení a Pannu Marii se sv. Josefem, kteří na kolenou žádají o odpuštění pro lidstvo. Vlys nad oblouky zobrazuje Archanděla Gabriela držícího váhy na duše. Nad centrálním vstupem se nacházejí dvě díla významného sochaře Nicholause z 12. století, a to socha sv. Jiří a Scény z Nového zákona. Je přitom docela možné, že Nicholaus (Nicolo) možná navrhl kompletní podobu katedrály, včetně jejího vnitřního uspořádání. Jisté je však jen jeho autorství u věech portálů.

V lunetě nad hlavním vstupem je zobrazen boj sv. Jiří s drakem, na sloupech jsou pak umístěny postavy proroků (Daniel, Jeremiáš, Izaiáš a Ezechiel). Najdeme zde také sochu Alberta V. d´Este nebo bronzovou bustu papeže Klementa VIII. Jižní stranu katedrály zdobí dvě lodžie s vyřezávanými sloupy. Na této straně chrámu byl původně druhý velký portál (Porta dei Mesi). Dnes se zde nachází již zmíněná Lodžie obchodníků, ve které byly umístěny krámky obchodníků již v období středověku. Na jižní straně najdeme také renesanční zvonici postavenou z cihel a obloženou dvoubarevným (bílý a růžový) vápencem ze tří lokalit. Albertiniho zvonice z II. poloviny 15. století byla do současné podoby dokončena až o století později. Cihlová apsida s terakotovými oblouky a mramorovými hlavicemi je dílem místního architekta Biaggia Rossettiho.

Při vstupu do interiéru si hned povšimneme základů pilířů, které dělily středověkou katedrálu na pětilodí, několika raně křesťanských sarkofágů a dalších zajímavých kamenných artefaktů. Samotný interiér je dnes barokním trojlodím s trojitým transeptem. Ve středu stojí hlavní oltář Celia Tiriniho z roku 1728. Tento benátský sochař žijící v Ravenně zde opětovně použil mramor z ravennského paláce krále Theodoricha. Oltářní obraz s Kristem na kříži a sv. Máří Magdalenou namaloval v I. polovině 16. století Dosso Dossi. Vlevo od oltáře je umístěna již zmíněná hrobka papeže Urbana III.

Za zmínku stojí i monumentální sochy patronů Ferrary – tedy sv. Jiří a biskupa sv. Maurelia, které v roce 1746 vytvořil Giovanni Marchiori, bronzové sochy Ukřižování (Niccolo Baroncelli a Domenico di Paris) a Svatí Jiří a Maurelio (Domenico di Paris a Giovanni Baroncelli). Ty jsou pracemi z 15. století, ke kterým byl v roce 1955 připojen mramorový pomník věnovaný zdejšímu sochaři Ruggerovi Bovellimu. Vytvořil jej místní Ulderico Fabbri podle návrhu arch. Enrica Alessandriho. Opomenout nemůžeme ani Guercinův obraz Mučednictví sv. Vavřince ze 17. století, Garofaiovo Nanebevzetí Panny Marie, Korunování Panny Marie od Francesca Francia nebo Bastianinovy zpodobnění Blahoslavené Panny Marie, sv. Barbory a sv. Kateřiny ze 16. století. Od stejného autora je také apsidová – a Michelangelem inspirovaná – freska Poslední soud. Varhany jsou v katedrále dvoje; ty hlavní postavil v roce 1967 padovský varhanář Fratelli Ruffatti, ty v kapli Poděkování Panně Marii roku 1746 Domenico Fedeli (v roce 1780 je pak rozšířili Filippo a Antonio Fedeli).

Katedrála sv. Jiří ve Ferraře je - jako součást historického centra města – zapsána na prestižní seznam kulturního dědictví UNESCO.

Závěrem bych ještě rád omluvil sníženou kvalitu fotografií. Ferraru a její katedrálu jsem navštívil v roce 2003, tedy v době, kdy jsem o koupi digitálního fotoaparátu ještě ani neuvažoval. Fotogalerie je tak tvořena pouze oskenovanými fotografiemi 13 x 9 cm a skutečně slouží jen jako ilustrační a propagační materiál.