Hořice - bývalá židovská synagoga

Turistické cíle • Památky a muzea • Synagoga

Židovská synagoga se nachází v uličce nedaleko centra města Hořice v Podkrkonoší. Dnes již slouží církvi československo husitské, ale při pohledu na ni a její nejbližší okolí na vás jistě dýchne atmosféra starých časů, malých domů a stísněných uliček.

Ve středověku vykonávali Židé své obřady v soukromých domech nebo v pronajatých místnostech. Až roku 1725 se sílící komunita rozhodla požádat pražského arcibiskupa Ferdinanda z Khünburgu jakožto správce nadačního panství o povolení ke stavbě synagogy. Povolení se jim dostalo, a tak záhy nato i přes protesty místního duchovenstva vyrostla v těsním sousedství Židovské ulice nevelká synagoga. Základní kámen k podezdívce byl položen v roce 1726 a stavba byla dokončena kolem roku 1730. Jednalo se o nevelkou dřevěnou budovu krytou šindelem, která však již záhy přestala dostačovat potřebám rozrůstající se komunity. Některé obřady musely být vykonávány venku pod širým nebem, což budilo nevoli u křesťanských sousedů, a proto požádala židovská obec o povolení k přestavbě a rozšíření synagogy. V roce 1767 byla na tomtéž místě zahájena stavba nové, větší a tentokrát zděné synagogy. Její vnitřní rozměry však nesměly překročit 18 loket délky, 12 loket šířky a 14 loket výšky a budova musela být bez jakýchkoliv vnějších ozdob. Střecha byla i nadále šindelová.

Roku 1859 synagoga spolu s vedlejšími masnými krámy vyhořela. Po požáru byla budova obnovena, zvýšena a opatřena taškovou krytinou. Byl rovněž opraven přilehlý dům, kde se nacházela stará židovská škola a byt rabína. Za podpory sbírek nejen v Hořicích, ale i v jiných městech se na přelomu 19. a 20. století židovská obec rozhodla k provedení rozsáhlé přestavby chátrající synagogy. Architektonický návrh zpracoval profesor a pozdější ředitel sochařsko-kamenické školy Václav Weinzettl, záhy se však zjistilo, že nákladná přestavba je nad finanční možnosti židovské obce a tak bylo od původního záměru odstoupeno. Provedla se pouze rekonstrukce stávající budovy, která byla slavnostně otevřena 28. září 1902.

Ve 30. letech upadala péče o hořickou synagogu. Za 2. sv. války došlo k jejímu uzavření a cenné věci byly odvezeny do Židovského muzea v Praze, v jehož sbírkách se dnes nachází 10 stříbrných liturgických předmětů z původního inventáře. Od nepaměti měla židovská obec svého rabína, který bydlel v domě vedle synagogy, kde bývala i stará židovská škola a scházelo se tu její představenstvo. Nejznámějším a nejoblíbenějším rabínem byl Dr. Adolf Ehrentheil, který v Hořicích působil 33 let a těšil se velké úctě. Posledním hořickým rabínem byl Adolf Mellion, po 1. sv. válce, z nedostatku finančních prostředků židovské obce, odešel do Nového Bydžova a do Hořic dojížděl. Jelikož uměl dobře česky, zavedl český jazyk, na žádost Českožidovské jednoty, do školy i synagogy. Po jeho smrti dojížděl do Hořic rabín z Jičína.

Po 2. sv. válce se Židé v Hořicích již ke společné modlitbě nesešli, a tak chátrající objekt zakoupila v roce 1952 Církev československá husitská, která jej zrekonstruovala pro potřeby svých bohoslužeb. Při tomto zásahu byly odstraněny veškeré prvky původní židovské výzdoby a zbořena prastará židovská škola. Z původní výzdoby se zachovaly jen pískovcové desky s Desaterem a část původní dlažby. Nový sbor byl nazván jménem Jana Žižky z Trocnova a slavnostně otevřen 10. června 1956. Přilehlý pozemek po staré škole byl přeměněn v zahradu. Husitská církev užívá objekt ke svým bohoslužbám dodnes.

http://www.horice.org/cz/volny-cas-turista/pamatky/cirkevni-pamatky/synagoga-zidovsky-hrbitov/