hrad švihov

Vodní hrad Švihov, ležící nedaleko západočeských Klatov, se musí líbit snad úplně každému. Nadchnul i mě, a přitom jsem zde v žádném případě neměl štěstí na počasí. Byli jsme tehdy na tradiční několikadenní cyklovýpravě a – bohužel – ten den zrovna neplánované začínalo období dešťú. A jak mě upoutal tento pozdně gotický klenot, tak mě zaujala jedna myšlenka, kterou jsem si o něm později přečetl. Aniž bych ji tehdy znal, řídil jsem se jí. Není to sice mým běžným zvykem, ale zkusím ji odcitovat. Myslím si totiž, že do úvodu sedí jako ono příslovečné pozadí na známou noční nádobu. „Dává o sobě vědět už z dálky. Pyšný, majestátný a vědomý si své jedinečnosti. Vodní hrad Švihov je skvostem, který stojí za to vidět zblízka, pokud možno ze všech stran a ještě lépe opakovaně. Jak snadno se nám dostane pod kůži, jsme-li jen trochu vnímaví. Jak snadno nás jeho mohutné zdi zhypnotizují, jsme-li milovníky tajemné krásy. Nechme se unést historií do dob, kdy u mužů byla samozřejmostí chrabrost, a gotika doznávala svého vrcholu“.

Hrad – tehdy ovšem v podobě vodní tvrze – založili počátkem 14. století Rýzmberkové, stateční to bojovníci proti husitům. Ti byli za své služby císařem Zikmundem odměněni a brzy se stali majiteli nejen Švihova, ale i Rábí, Skály, Roudnice nad Labem, Rýzmberku a Kašperku. Navíc s právem dolovat zlato. Tak vznikl jeden z nejmocnějších rodů v Čechách té doby. Čelním představitelem rodu je – v roce 1480 teprve dvacetiletý - Půta Švihovský z Rýzmberka, který se díky skvěle vedené „politice i ekonomii“ brzy stává jedním z nejbohatších i nejvlivnějších mužů v zemi. Půta – coby nejvyšší sudí Království českého a muž současně mouidrý a vzdělaný i nádheru a přepych milující – začíná se svým impozantním dílem. Výsledkem je nedobytný hrad, nad jehož velkolepostí a krásou žasneme dodnes.

Roku 1504 Půta, který Švihov povýšil na město s mnoha právy, umírá a lůza v podhradí začíná slavit (jako známý krutovládce zřejmě opravdu nepatřil velký vlastenec Půta k nejoblíbenějším). Hrad je nakonec dokončen až v roce 1530, a to Půtovými syny Jindřichem a Václavem. Poté však přichází období, kdy hrad majitelům nepřináší štěstí, ale spíše dluhy. A tak ho Rýzmberkové prodávají již roku 1548 Kavkům z Říčan a ze Štěkně. Ještě koncem 16. století – přesněji roku 1598 – se hrad stává majetkem významného českého rodu Černínů z Chudenic, který Švihov vlastnil až do roku 1945. Po II. světové válce je hrad na základě Benešových dekretů zkonfiskován. A to ho možná zachránilo, protože v té době už Černínové využívali tuto krásnou stavbu pouze jako sýpku (jako hospodářský objekt však začal hrad sloužit již v 18. století a zřejmě i díky tomu se dochoval ve své skutečné středověké podobě).

Již v 50. letech minulého století je zahájena postupná rekonstrukce hradu, který je roku 2002 prohlášen národní kulturní památkou. Bájný opeřenec Fénix tak opět povstal z popela. A to se ještě můžeme těšit, že jednou – snad – bude obnoven i pás vnějších hradeb, který nechal – spolu s téměř celou částí Rejtovy stavby - strhnout císař Ferdinand III. již v polovině 17. století (a to byl původně na celý hrad Švihov již vydán – roku 1655 - císařský demoliční výměr). Císař se totiž skvěle opevněného hradu bál, vždyť si jeho dobývání velmi rychle rozmysleli i Švédové v době třicetileté války.

Původně byl hrad zřejmě ještě mnohem krásnější a okázalejší než je jeho dnešní podoba. Je postaven na uměle zbudovaném ostrově, obklopeným (ze severu a západu) mlýnským náhonem, (z východu) řekou Úhlavou a (na jihu) rybníky. Jádro hradu tvořilo obdélné nádvoří, kolem kterého byly vybudovány dva paláce. Na východě nádvoří uzavírala hradební zeď s baštou a kaplí, na západě schodištní věž. Hrad pak obklopovala parkánová hradba s jednou věží a čtyřmi nárožními baštami - Bílou, Zelenou, Zlatou a Červenou. Vnitřní hradní komplex tak chránilo Předhradí i vnější hradby s vodním příkopem, ze kterého je dodnes zachována již jen jeho západní část. Pro představu rozlehlosti hradu i zvýšení romantického efektu místa to však bohatě stačí.

Co se týče interiérů hradu lze konstatovat, že nijak nezaostávaly za exteriéry. Vždyť se na jejich podobě – s nejvyšší pravděpodobností – podílel geniální stavitel Vladislavského sálu Pražského Hradu Benedikt Rejt nebo alespoň jeho huť. Do té doby měly všechny palácové místnosti trámové stropy, jen hradní kaple se honosila žebrovou klenbou. Stavebními novinkami uchvácený Půta poté nechává jižní palác postavit se stropy klenutými. Jenalo se o klenby neobvyklé a novátorské (bez žeber). Další stavební úpravy a modernizace na hradě proběhly v době, kdy byl hrad uživatelsky rozdělen mezi oba Půtovy dědice.

Podobu hrad před obdobím pozdní gotiky dnes již – v podstatě – neznáme. Tu pozdější si však dokážeme představit o to lépe, mimojiné i díky nástěnné malbě v hradní kapli, která pochází z dvacátých let 16. století. Na pozadí znázornění boje sv. Jiří s drakem je detailně namalován hrad tak, jak vypadal po své dokončení. Známe tedy obě čtverhranné věže a paláce s hrázděnými polopatry, drobné špičaté věžičky i hrázděné hradební Ochozy. Malba je považována za první dochovanou krajinomalbou v českých zemích a byla vytvořena pod vlivem tzv. dunajské školy. V postavě sv. Jiří je zřejmě zobrazen Jindřich Švihovský z Rýzmberka a od stejného malíře pocházejí také nástěnné malby se scénami z turnajů v přízemí Červené bašty. Po svém dokončení patřil pozdně gotický Švihov se svým dělostřeleckým opevněním, vodními příkopy a celým vodním systémem, schopným zatopit a rozbahnit i široké okolí hradu, mezi nejkvalitnější pevnosti své doby. Dokonalá kombinace aktivní dělostřelecké obrany s vodními plochami je zde doplněna užitím střílen s otočnými bubny, známých z Rejtova opevnění Pražského Hradu nebo z Norimberku.

Jeden z nejmladších hradů u nás byl velmi silně poškozen v I. třetině 20. století. V té době se část obvodových zdí zřítila a ohrožena byla dokonce i nástěnná malba sv. Jiří v hradní kapli, do které zatékalo. Hrad byl proto označen jako zřícenina a od roku 1928 byl do něj zakázán vstup. Hlavní záchranářské a rekonstrukční práce pak proběhly v letech 1949 až 1954. Díky jim můžeme dodnes obdivovat podobu panského sídla v období přechodu pozdní gotiky do renesance. V současnosti hrad spadá pod správu Národního památkového ústavu.

Mezi českými hrady se jedná o jeden z nejmladších. Byl vystavěn v letech 1480–1489 na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rieda. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska.

Po válce, zřejmě ze strachu před možnou „nedobytnou líhní protihabsburského odporu“, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad až do roku 1945, kdy byl zestátněn.

Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další opravy přišli na Švihov po povodních v srpnu 2002, a týkala se zejména soustavy vodních příkopů sloužících dříve jako součást opevnění.

S bohatou historií a pozdně gotickou podobou jednoho z našich nejkrásnějších a současně nejmladších hradů jsme se seznámili v 1. části vyprávění o tomto skvostu středověkého stavebnictví, která byla nazvána "Švihov - vodní hrad a perla fortifikační architektury (historie a podoba hradu)". V části druhé nás čeká popis jednotlivých prohlídkových okruhů a technické informace o záležitostech, které ne vždy potěší, tedy například o výši vstupného. A možná ještě něco málo navíc.

První prohlídkový ohruh se jmenuje „Hrad“ a seznamuje návštěvníky hradu převážně s tím, co jsme si popsali v 1. části, tedy. se stavebním a historickým vývojem hradu i s jeho reprezentačními prostory představujícími život panstva na šlechtickém sídle v 16. století. Prohlídka trvá přiblžně hodinu a začíná v Červené baště, které je zařízena jako písárna. Setkáme se zde nejen s modelem hradu, ale také se vzácnými nástěnnými malbami z období okolo roku 1520. Součástí této části prohlídky je i návštěva prostor parkánu u Červené bašty. Následně vystoupáme do Vstupní síně I. patra severního paláce. Zde jsou dochovány fragmenty pozdně gotické výzdoby hradu a odlitek části náhrobku Půty Švihovského z Rýzmberka. Navštívíme i ložnice hradní paní a jejich společnic. Poté nás již čeká jeden z klenotů vodního hradu Švihova, tedy gotická kaple Nanebevzetí Panny Marie. Ve své době atypickou kapli zdobí vynikající ukázky gotického sochařství. Na její severní stěně kaple je umístěna nástěnná malba, která zobrazuje legendu o sv. Jiří i unikátní podobu švihovského hradu z období jeho dostavby. Z vrchního pavlánu (něco mezi balkonem a ochozem) si pak můžeme prohlédnout vnitřní obdélné nádvoří, výzdobu vnějších fasád i náznaky nedochovaného vnějšího opevnění hradu.

Závěr I. prohlídkového okruhu tvoří opět interiéry. Nejprve vstoupíme do nejvštší hradní místnosti, tedy do Tanečního sálu. Sál zdobí od roku 1953 renesanční kazetový strop ze zámku Dobrovice a dnes slouží převážně jako prostor pro svatební obřady nebo komorní koncerty. Následuje účelná Hodovní síň s výmalbou z období Kavků z Říčan a Habsburků. Závěrečnou částí prohlídky tvoří návštěva zbrojnice s ukázkou mnoha druhů chladných a palných zbraní i zbroje. V rámci tohoto prohlídkového okruhu můžete nahlédnout do pravého hradního prevétu.

Druhý prohlídkový okruh trvá asi 50 minut a je nazván „Kuchyně“. Zatímco I. okruh může absolvovat najednou až 35 odob, tady je povoleno jen 12. Zde nás čeká prohlídka provozně hospodářského zázemí, bez kterého by zajištění provozu hradu nebylo možné. Prohlídka začíná Hejtmanskou kanceláří, tedy pracovnou, která současně sloužila také jako obytný prostor, a jejíž mobiliář je doplněn knihovnou. Následují hospodářské sklepy jižního paláce, s „lednicí“, mléčným sklepem i sklepy na uložení vína a dalších potravin.

Poté přejdeme členité vnitřní nádvoří se stále funkčním systémem odtoku dešťové vody a vstoupíme do Gotického sálu. Někdejší skladiště nebo kuchyně severního paláce (později i byty) jsou dnes sálem, ve kterém jsou vystaveny tranfery gotických maleb a kde postupně také vzniká archeologická výstava. Pokračujeme do Strážnice, tedy někdejší obranné bašty pro strážné. Tuto funkci nám připomenou střílny i zbytek padací lávky. Prohlídka však ještě zdaleka nekončí. Nejprve nás čekají místnosti fraucimoru. Původně se však nejednalo o prostor pro dámy, ale o místo, kde dřevěné schodiště ústilo na hradební Ochoz. Možná i proto se následně projdeme několika venkovní parkány. Úplný závěr II. prohlídkového okruhu tvoří návštěva černé kuchyně. Tento prostor byl obnoven až před několika lety a najdeme zde například repliku krbových kamen nebo různé kuchyňské potřeby.

Vstupné na prohlídkový okruh "Hrad" činí 90,- Kč (zlevněné 60, rodinné 250), na trasu "Kuchyně" 70 Kč (50 a 190). Pokud budete chtít shlédnout oba okruhy současně, zaplatíte 130,- Kč (80 a 390). Jednotlivé sezonní výstavy přijdou na 40,- Kč (zlevněné 20). Spaciální ceny jsou stanoveny za prohlídku mimo běžnou otevírací dobu, výklad v cizím jazyce, noční prohlídky nebo za přítomnost zvířete v přepravce.

Na jedné z nejmohutnějších a nejvýznamnějších fortifikačních staveb v Čechách si však nemusíte užívat jen dvou - relativně běžných - prohlídkových okruhů, ale můžete navštívit také různé doprovodné akce; vystoupením souborů historického šermu a různými komorními koncerty počínaje a výstavami výtvarných děl nebo divadelními představeními konče. Nejen nejjmenší návštěvníky hradu jistě potěší výstava o dracích a drakobijcích nebo informace, že Švihov je jedním z míst, kde se natáčela slavná filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku.

Pokud jsem na počátku první části příspěvku o vodním hradu Švihov použil citaci cizího textu, rád bych totéž učinil i v závěru části druhé. Tentokrát mohu jmenovat i autora textu, kterým je Andrea Bezděková. Protože se mi moc líbil, předkládám ho k posouzení i vám. Zde je:

"Ač stále týž, pohled na něj nikdy neomrzí. Věky stojí na svém místě - nepřehlédnutelný, statný a skvělý. Má tisíc podob a každá z nich vypovídá svůj příběh o neobyčejné vzdělanosti, touze po dokonalosti, lásce k detailu, o prozíravosti, puzení trumfnout, stejně jako o pýše a bonviánství. Věřte místním i jeho obdivovatelům, když tvrdí, že Vodní hrad Švihov dokáže zahrát úlohu tajemného uměleckého díla stejně dobře jako roli přívětivého ochránce. Člověk s duší schopnou a ochotnou vnímat řeč zdí dávných časů tomuto místu neunikne. Je až s podivem, jak dokonale se Švihov dokáže dostat pod kůži - nepustí a nedá pokoj. Kolik lidí jen vábí ve snu a přitahuje za bdělého stavu. Má sílu obrovského magnetu a pokud přijmete jeho volání, máte celý život co objevovat a obdivovat. Možná jste u nás ještě nebyli, možná o návštěvě uvažujete, snad kdesi v skrytu duše tušíte, že jste chtěli někam jet. Věřte, že každého, kdo má chuť na výlet do časů, kdy gotika zažívala vrchol a renesance se prodírala na světlo světa, rádi uvítáme".