Hrady Hostýnských vrchů - Šaumburk

I když to kdysi byl jeden z největších hradů u nás, jeho pozůstatky budou pro lidi bez fantazie asi jenom zklamáním. Kromě valu, hlubokého hradního příkopu, zarovnaného hradního jádra s prohlubněmi a nepatrných fragmentů zdiva, nalezených při archeologickém průzkumu, se z něj totiž už nic jiného nedochovalo. A i to "málo" se skrývá ve stínu starého bukového lesa. Milovníci historických památek (a zvláště starých hradů) jím ale budou i tak bezpochyby nadšeni. Pokud se na zříceninu po zelené značce nevydrápou směrem od Podhradní Lhoty (odkud je to opravdu trošku hodně do kopce), ale přijdou po ní směrem od Kelčského Javorníka, narazí na odlesněný hřeben. Na jeho konci pak uvidí na kraji lesa mohutný příkop, vysoký i dnes 7 a široký 25 metrů, nad nímž se zvedá rozsáhlý areál hradu. Tady nad příkopem kdysi stávala mohutná čtyřhranná věž s průjezdní branou, od níž se nad příkopem klenul dřevěný padací most. Podle informačního panelu s historií hradu a obrázky, umístěného ještě před příkopem víme, že okolo brány stávala nějaká větší palácová zástavba. Vlastní obdélníkový hradní areál o rozměrech 120 X 55 m se odtud rozkládal sevrozápadním směrem až po samotný okraj vrcholového, uměle zarovnaného temene.

Dál už je popisek poněkud zmatený, neboť hlavní hradní palác se samozřejmě nacházel až na nejvzdálenějším (a nejlépe chráněném místě) ostrohu. Po celé šířce se tu táhne sníženina se zbytky zdiva, kde arch. Jiří Kohoutek při archeologickém průzkumu rozpoznal místo hlavního paláce. Při vykopávkách se zde nalezlo velké sdružené okno, završené trojlistem a ostění portálku. Hradní jádro tvaru obdélníka bylo obehnáno hradbami, přičemž u obou největších stran k nim byla přistavěna celá řada objektů, po nichž dnes vidno jen ty prohlubně. Předpokládá se, že asi 30 m za hlavní branou byl hrad po šířce přepažen další zdí. Za ní se uprostřed nacházelo velké volné prostranství. Okolo hradu se nacházely umělě snížené plochy, které byly pravděpodobně využívány hospodářsky. Na východě od hradu se vnímavému zraku okolo příjezdové cesty v terénu zjeví relikty drobného srubového opevnění. Ve své době hrad patřil k největším takovým objektům u nás.

V roce 1272 jej založil olomoucký biskup Bruno ze Schaumburka, který jej nazval podle svého rodného sídla v Holštýnsku - Šaumburkem. Již o deset let později byl hrad dobyt a vypleněn. Po opravách a rozšíření se stal centrem sousedního Kelčského kraje. Podle popisku historie tehdy byl kastelánem hradu Mikuláš z Chornice, který nechal na přelomu 13. a 14, století zbudovat na poslední strmé výšině nad Podhradní Lhotou předsunuté opevnění, které se nazývalo Novým Hrádkem, a pak Novým Šaumburkem. (Něco jiného ale tvrdí ve své knize známý "hradolog" Miroslav Plaček, který vznik Nového Šaumburka datuje až do doby zániku toho starého a většího.) Protože mu po studiu různých historických souvislostí věřím víc, jak informačnímu panelu, přikláním se k jeho domněnce, že hlavní obrovitý Šaumburk doplatil na velikášství celého hradního projektu: náklady na údržbu hradu (a na držení velké posádky) se staly neúnosně Vysokými, a tak byl v polovině 14.století opuštěn.

Ale i po těch více jak třech čtvrtinách tisíciletí stojí hradní areál stále za návštěvu...