Hranické Sady Československých legií

Fotografie (7)  • Foto: Franta

Původně se v místech dnešního parku na levém záplavovaném břehu řeky až do devatenáctého století rozprostíraly obecní pastviny. První „vlaštovkou“ bylo vysázení tzv.Císařského stromořadí (jednalo se o ořešákovou a akátovou alej) a jižní část území byla využívána k drezúře vojenských koní. Městský park vznikl dle plánů významného zahradního architekta Františka Thomayera ( tvořícím své projekty v historizujícím slohu a secesi) až v prvním desetiletí minulého století. Park se tehdy mohl pyšnit i vodním bazénem a fontánou. Další velkou atrakcí se zde roku 1906 stal metereologický sloup. O sedmnáct let později byla na severním okraji parku poblíž mostu slavnostně odhalena kamenná skulptura Mistra Jana Husa od olomouckého sochaře Juliuse Pelikána.

Foto: Franta

Hudební altánek vznikl podle projektu pruského stavitele Aloise Pilce roku 1927. Tehdy se totiž v Hranicích uskutečnila velká krajinářská výstava Pobečví, při níž byly zbudovány dva větší a mnoho menších pavilónků. Silnice do Teplic procházející do té doby skrze park byla přeložena na jeho západní okraj. Po výstavě byly všechny pavilóny až na ten hudební zbourány.

 

Od vzniku „první“ republiky až do roku 1939 park nesl jméno Sady československých legionářů, za okupace byl přejmenován na Schillerovy sady, po odchodu Němců se do roku 1953 vrátil k původnímu jménu. Poté park nesl až do sametu název Sady Zdeňka Nejedlého a po něm se do třetice (a doufejme, že i naposled) vrátil k názvu Sady Československých legií.

 

Roku 1997 byly vyhlášeny kulturní památkou a v roce 2012 byla dokončena jejich velkolepá rekonstrukce, při níž bylo vykáceno na 140 dřevin nacházejících se v havarijním stavu a tyto byly nahrazeny jinými, jejichž kořeny lépe snášejí vysokou hladinu spodní vody.

 

Foto: Franta

Od té doby je velmi rádi navštěvují nejen místní občané (hlavně rodiny s dětmi), ale také turisté. Nachází se zde dětské a workoutové hříště, fontána a opravený hudební pavilón, u nějž se konají různé sportovní a kulturní akce. Za zmínku stojí i nábřeží řeky Bečvy s betonovou hrází a několika vyhlídkovými plošinami s lavičkami, z nichž se na protilehlé centrum města otvírají moc hezké výhledy.

 

Z dnešního hlediska bychom mohli celé území ležící na levém břehu řeky označit (počínaje už 19.stoletím) za jakousi „hranickou sportovní zónu.“

Nejprve tady vznikla střelnice a na břehu řeky několik plováren a v samotném městském parku veřejné kluziště, později přebudované na tenisové kurty. Poblíž sadů pak byla zbudována sokolovna s vnitřními i venkovními sportovišti. V roce 1958 byl západně odtud otevřen atletický stadión a o dva roky později k němu přibyl i stadion házenkářský, Rok 1974 potěšil milovníky plavání novým koupalištěm a konečně roku 2006 tu byl slavnostně otevřen krytý plavecký bazén...