Hřbitovní kostel Božího Těla v Třebechovicích pod Orebem

Vrch Oreb nad Třebechovicemi, dříve zvaný jako Vinice, se stal známým díky tomu, že se z něj od roku 1419 stalo památné shromaždiště zdejších husitů. Původně tu stála dřevěná kaple. Zda zde již byla během husitských válek, nevíme. Stejně tak jsou neznámé i další osudy této kaple.

Roku 1528 měl Mikuláš mladší Trčka z Lípy na Lichnici postavit na Orebu dřevěný kostel pro přisluhování všem vyznavačům pod obojí, ale jelikož zemřel již v roce 1516, tak mohl maximálně odkázat k tomuto účelu nějaký obnos a skutečným realizátorem musel být jeho bratr Zdenko. Na stavbu dohlížel a její účty vedl řezník Ondřej Hubáček. Malbou stropu a znaku Trčkova byl pověřen malíř Jakub Louka z Hradce Králové. Roku 1600 ze záduší farního chrámu Páně vydržovaný kostel vyhořel a v roce 1635 byl vydrancován. Nedaleko kostela se v letech 1666-1819 nacházela kostnice, po jejímž zrušení byly kosti pohřbeny na místě, kde dnes stojí kříž (kosti byly slavnostně uloženy do země 15. května 1819). Kostel byl sice opraven roku 1785 (jeho oprava a nové pokrytí střechy vyšlo na 318 zlatých), ale pro sešlost byl stržen v roce 1826, který později následovala i samostatná dvoupatrová dřevěná zvonice. Jak tento svatostánek vypadal, tak to nám dokládá dvojice pohledů od H. Sýkory z roku 1819, jež se dochovaly ve strahovské klášterní knihovně. Dřevo z rozebraného kostela bylo využito k vypálení cihel a za ostatní materiál bylo utrženo 100 zlatých. Následně byla vyhlášena sbírka na vybudování nového svatostánku.

Po výše jmenovaném stržení se uvažovalo, že by se na vrchu postavil nový kostel z iniciativy MUDr. Jana Theobalda Helda (na základ sbírky složil 200 dukátů v hodnotě 926 zlatých), který by se měl podobat Pantheonu. Dokonce byl vypracován plán, ale k jeho realizaci nedošlo, protože mezi místním obyvatelstvem se zvedla velká vlna nevole. MUDr. Jan Theobald Held se však nenechal vyvézt z míry, nechal přepracovat plány, roku 1832 byl položen vikářem a dobrušským děkanem Msgre. Josefem Obstem položen a posvěcen základní kámen nového kostela (slavnosti se zúčastnil panský vrchní František Koutský a kázání měl zdejší rodák a týnišťský vikář a děkan Msgre. Josef Šimon) a v roce 1835 byl postaven současný kamenný objekt, přičemž návrh přepracoval pražský stavitel František Pavíček a stavbu prováděl zedník Jan Chládeček a kameník J. Franc. Posvěcen byl 20. září 1835 kapitulním děkanem a předsedou královéhradecké biskupské konsistoře Msgre. Josefem Müllerem. K první opravě objektu došlo roku 1891, podruhé v roce 1929. Roku 1917 byly zrekvírovány cínové píšťaly z varhan a zvon z roku 1705. Za mobilizace roku 1938 byla na věži kostela hláska protiletecké obrany Hradce Králové. 24. ledna 1964 byl kostel prohlášen za kulturní památku. Roku 1996 byla dokončena dvouletá oprava objektu a ten byl následně 22. září téhož roku slavnostně posvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Karlem Otčenáškem. Poslední oprava kostela byla podniknuta v roce 2017, kdy byla na východní straně umístěna replika venkovních dveří do sakristie; ostatní dveře, okna, okenice a mříže byly natřeny; na věži kostela byly sanovány římsy; došlo k montáži nového hromosvodu; ve špaletě severního okna lodi byl nainstalován rám s pletivem kvůli zabránění vletu ptáků; uvnitř kostela došlo k výměně ostění u dveří ze schodiště ve věži na kůr a nátěru vnitřních dveří mezi sakristií a presbytářem.

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu z omítaného lomového kamene v pozdně renesančním slohu, s věží na západním čele a obdélnou sakristií na východě. Obdélníková loď s českou klenbou mezi 2 valenými pasy o délce 9 m, šířce 9,3 m a výšce 9,5 m má otupené rohy a je kryta stanovou taškovou střechou, z níž vyčnívá osmihranný sanktusník, který je ukončen nízkým a plechem pobitým hrotem. Po obou stranách věže se pnou do výše hlavní římsy oblé přístavky. V jednom je schodiště na kruchtu a na věž. Tou se vchází do kostela portálkem v kamenné zárubni, jež je svrchem půlkruhová. Nad vchodem vystupuje římsa s rovným štítem, podporovaná 2 konsolkami. Podobná římsa je též nad 2 velkými okny po obou stranách lodi. Sakristie o šířce 3,65 m a délce 2,55 m je zaklenutá českou klenbou.

Výbava interiéru není příliš bohatá. Obraz na hlavním oltáři, Kristus s dítkami a obraz Panny Marie, byly namalovány ředitelem Pražské malířské akademie Františkem Krist. Waldherrem v letech 1834-1835 a věnovány byly MUDr. Heldem. Obrazy sv. Jana Křtitele na poušti a jeho stětí jsou kopie Tizianových obrazů a kostelu je daroval zdejší rodák a farář v Penzingu P. František Chudoba. Šestice cínových svícnů a kazatelna byly pořízeny z daru zemřelé Marie Císařové, mariazellský obraz nad kazatelnou byl od vdovy Marie Vitouškové a čtveřice evangelistů na hlavním oltáři byla pořízena z odkazu 20 zlatých od Františky Uhlířové. Varhany pocházejí z roku 1884 od zdejšího varhanáře Josefa Vanického. Opraveny byly roku 1977 Jaroslavem Hubeným z Protivína a v roce 1997 Janem Karlem ze Sázavy. Před kostelem leží navíc 2 náhrobní pískovcové desky s vyšlapanými nápisy. Do zdi kostela je zazděn náhrobek J. T. Helda.

Ve věži původně visela dvojice zvonů. První o průměru 0,87 m, výšce 0,75 m, s reliéfy sv. Jana Nepomuckého a Madony s Jezulátkem a s nápisem: „A FVLGVRE ET TEMPESTATE LIBERA NOS DOMINI IESV KRISTE ANNO 1705.“ (obsahoval značku zvonaře Jana Pricqueye z Mladé Boleslavi, slit byl však nejspíše jeho synem Mikulášem, protože zemřel roku 1697); druhý o průměru 0,61 m, výšce 0,48 m, s reliéfem Krista držícího kříž a textem: „FVSA Zacharia Dietrich Vetter Praga. LETA PANIE 1750 ZWON PRZELYTEG ZA GEMNOST P. FARARZE P. GIRZIHO POTVCZKA OPATOWNICA CHRAMV PANIE GIRZIHO CZERNIHO.“ Za 1. světové války byly oba zvony zrekvírovány (v letech 1917 a 1918) a roku 1921 byl pořízen nový zvon od Jaroslava Bělohoubka na Pražském Předměstí u Hradce Králové. Některé prameny však hovoří ještě o malém zvonku na větší věži, který byl pořízen hospodským Josefem Rambouským a vyšel na 27 zlatých a 72 krejcarů.

Na závěr dodejme, že pod Orebem dříve stávala také kaplička s obrazy Ježíše Krista, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Šebestiána a sv. Rocha a s nápisem: „My ubohy Orebczane Wolame k tobie Pane A ty swaty Waczlawe Kralowstwy czeského Wudcze My spiname k tobie rucze A ty swata Ludmilo Wypros by se Bohu libilo A ty swatý Ssebastiane a Rochu Orodujte za nas taky trochu.“ Více o farnosti zde: https://farnost-trebechovice.webnode.cz.