Hynkov - Starý mlýn

Turistické cíle • Technické zajímavosti • Mlýn

Obec Hynkov se nachází mezi Olomoucí a Litovlí v lužních lesích povodí řeky Moravy. V dobách středověku zde byl postaven vodní mlýn, který se mlel na tzv. Mlýnském potoku, na němž stály další mlýny. I o nich se dozvíte v mých dalších článcích.

Vodní mlýn v Hynkově je poprvé zmiňovaný v roce 1437 v souvislosti se změnou majitele.

Okolo roku 1910 byl mlýn pojmenován jako Umělecký mlýn Fridolína Strnada.

V roce 1920 zde byl mlynářem pan Kadlec, který mlýn asi osadil Francisovou turbínou.

V dalších letech ve mlýně vládl pan Solař. I tehdy byl ještě před mlýnem rybník, zavezený za dob socialismu zeminou.

Mlýn byl zrušen kolem roku 1970 komunistickým režimem, podobně jako ostatní vodní mlýny u nás. Náhon byl zpola zasypán, turbína včetně ostatní technologie místními svazáky rozebrána a odvezena do šrotu. Za utržený peníz byli svazáci údajně – dle místních pamětníků – několik dnů ve vinném sklípku na jižní Moravě. Od tohoto okamžiku začal pozvolně celý mlýnský areál chátrat, a to i přes využívání skladových prostor státním podnikem Zelenina Ostrava.

Po změně režimu roku 1989 byl mlýn navrácen restituentům, avšak bohužel ani tehdy se mlýn nedočkal rekonstrukce a opuštěn lákal k dalšímu vylupování a devastaci.

V roce 2007 byl mlýn jako téměř ruina odprodán a nový majitel započal s celkovou rekonstrukcí. Ve mlýne byly vybudovány bytové a obsazeny nájemníky. Původní mlýnice byla upravena na výletní hospůdku pro cykloturisty a vodáky. Vodní elektrárna byla osazena novou Francisovou turbínou a technologií ve strojovně.

Po letech chátrání dnes bývalý mlýn slouží jako výletní hospůdka a obytný dům. Můžete si zde zakoupit také drobné suvenýry.

http://www.hrady.cz/?OID=8820

Chcete-li vidět staré fotografie mlýna, klikněte sem.

http://starymlyn.webgarden.cz/rubriky/historicka-fota

A nemůže chybět ani pověst o mlýně a vodníkovi...

Ve mlýně na Hynkově pracoval kdysi starší mlynářský dělník, a ten se znamenitě vyznal v mletí. Uměl taky otesávat mlýnské kameny a mlynář si ho tuze pochvaloval. Vždyť hynkovská kaše byla známá v celém kraji!

Kdysi v zimě dělal kaši, ale práce mu nešla od ruky. Byl silný mráz, voda na mlýnských kolech zamrzala a mlynářský musil neustále osekávat led s kol. Bylo to k zlosti: Sotva kola osekal, už se na nich tvořily nové rampouchy. Nakonec se mlýn docela zastavil. Co teď? uvažoval mlynářský. Ráno si sedláci přijedou pro kaši a co já jim řeknu? Byla už skoro noc, a on znovu vzal sekeru a šel sekat led.

Najednou se mu zdálo, že se ve vodě mezi ledem cosi pohybuje. Přestal sekat a díval se do vody, a to prý jsem zvědav, co to tam je! Tu se ze tmy začal vynořovat jakýsi mužíček. Byl suchý jako tříska, na vlasech mu visely rampouchy a celý obličej, ramena a ruce měl pokryté ledem. Ledová tříšť praskala, jak namáhavě vylézal z vody.

Mlynářský se nepolekal. Popadl mužíčka za ramena a vytáhl ho ven. Teprve když ho postavil vedle sebe, všiml si, že je celý zelený. Aha, hastrman! No počkej, s tebou si to vypořádám, že nám zastavuješ mlýnská kola! Hastrman skučel zimou a celý se třásl. Mlynářský s něho olamoval kusy ledu a pak ho zavedl do mlýnice. Led se rychle rozpouštěl, a za chvíli byla kolem mužíčka veliká kaluž vody.

Mlynářský zavolal mlynáře a povídal mu:

„Tady ten panáček nám zastavuje mlýnská kola! Pěkně se s ním vypořádejte, pantáto!“

Hastrman se ozval kňouravým hlasem:

„Kdepakale, pantáto! To jsem nebyl já, ale mráz! Co vás to napadá — vždyť mě ten led málem zahubil. Jak jsem uviděl mlynářského sekat led, hned jsem k němu plaval, aby mi pomohl. Já, pantáto, vám kolikrát naháním vodu na kola, když je jí v Moravě málo.“

Mlynáři se zelený mužíček zalíbil, zatopil v peci a pozval ho blíž, ať se jenom zahřeje. Netrvalo dlouho a hastrman byl suchý.

„Víš co,“ řekl mlynář, „jestli chceš, zůstaň tady ve mlýně.“

Hastrman mu pěkně poděkoval, ale prosil, ať ho pustí zase do řeky, na svobodu, že bez vody nemůže žít. A mlynářskému sliboval:

„Já se ti za tvou pomoc dobře odměním! Budu ti pomáhat při výrobě kaše a naučím tě otesávat kameny ještě lip!“

Jakmile se hastrman trochu ohřál, vyvedli ho mlynáři ven — a on hned skočil do díry v ledě, až voda vysoko vystříkla, a zmizel pod ledem.

Mlynář prý od té doby míval vždycky dost vody, a proto taky tuze moc spokojených mléčů.

http://hynkov.cz/?p=1415