I když to není Adam, i z Bernarda je výtečný výhled

O tom, že všechno je jinak není třeba dlouho pochybovat. Už se k tomu vyjádřily i chytřejší hlavy. I tak mě celkem překvapilo, když jsem v mapách.cz narazil na dosud neznámé pojmenování. Jestli je podepřeno nějakým historickým podkladem jsem dlouho nepátral. Nicméně dle této skutečnosti Adam není Adam, ale Bernard (a ne to oblíbené pivo z Humpolce). Výletníci, turisté, ale i armádní historikové vědí, že kopec nad Mladkovem s uvedeným názvem Adam byl ve 30. letech minulého století ke stavbě jednoho z uzlů pohraniční obrany. Díky výhodné poloze mohl pozorovatel sledovat pohyb v širokém Mladkovském sedle. Tady se předpokládal jeden z hlavních náporů Wehrmachtu, při případném vpádu do ČSR. Konference v Mnichově vše vyřešila poněkud jinak, takže nakonec pevnostní systémy na Haničce, Boudě, Hůrce i Adamu zůstaly nevyužité. Tedy pomineme-li fakt, že jejich výbava posloužila Němcům v jiných opevněních, některé objekty jako cvičné cíle a po roce 1945 se v některých objektech usadila ČSLA (tedy Československá lidová armáda).

Objekty u Adamu jsou nakonec v armádních službách dodnes. Nicméně na východním výběžku Adamu od nepaměti (tedy od roku 1936) okupuje vrchol, který je považován za součást Adamova masivu. Nicméně od hlavního vrcholu západněji vrchol u chaty odděluje mělčí sedlo výšky necelých 730 m, takže svým způsobem jde o samostatný kopec.

Podle zmíněné mapy má i vlastní název, tedy zmíněný Bernard. Další odkaz na katastr nemovitostí odkzuje na fakt, že vrcholový pozemek patří Agrosystému Mladkov a to je asi nejpodstatnější. Tedy Adam necháme vojákům, Bernard rolníkům.

Takže i přes menší komplikaci naštěstí kopec nabízí jedinečný výhled takřka do všech světových stran, jak se píše dokonce nejlepší v Orlických horách (to je věc názoru). Každopádně výhled za to určitě stojí, byť se musíme po kopci trošku projít, protože přeci jen není vše vidět z jednoho místa.

Většina pozorovatelů začne své průzkumy beztak u hospody, tedy Kašparovy chaty. Tady je toho k vidění nejvíc, tedy široký obzor na východních směrech. Kromě tedy níže položených míst nás zajímají hlavně hory. Ale začněme, že dole pod kopcem se rozkládá městečko Międzylesie, které je v podstatě na úpatí hory. Nejbližší mohutné pohoří patří samozřejmě Králickému Sněžníku, dnes dobře poznáme i díky loni otevřené rozhledně. Z relativně zarovnaných hřebenů více na severu vystupuje špičatá Czarna Góra, když se zaměříme více k severu, budou tam vystupovat nějaké kopce Gór Złotych (kterým říkáme Rychlebské), a ještě víc na severu hory Kladské (Kłodzkie).

Vrátíme se do Čech, tedy spíš na Moravu. Kde spadají do sníženiny hory Kraličáku, teče řeka Morava, na pozadí hřebenu Hrubého Jeseníku, kde za dobré viditelnosti vidíme i Praděd. Bližší kopce nad moravským údolím patří Hanušovické vrchovině a jejímu největšímu Jeřábu. Před ním na Hedeči vidíme klášter nad Králíky. Posuneme se ještě trošku k jihu a tady se zvedá blízký masiv Bukovohorské hornatiny se Suchým vrchem.

Na zbytek obzoru se musíme od chaty posunout na druhou stranu kopce. Pod námi se objeví kostel i celé České Petrovice, pohlédneme i do nížiny, která by se dala označit jako horní Polabí, ale tady nás asi hlavně zajímají hory Orlické, tedy to co vidíme. Výrazný vrchol Anenský (tam je sice rozhledna, ale ukrytá ve stromech). Zkušený pozorovatel ale objeví i Zakletý, kde jsou sjezdovky u Říček. Poněkud blíže vystupuje větší kopec s další rozhlednou. To je Czernica v Górach Bystrzyckich, což je protějšek našich Orliček na druhém břehu Divoké Orlice.