Jak jsem nevylezl jednu z nejjednodušších ferrat na Slovensku, část I - cesta k rozcestí obtížností B a C..
Minulou sobotu jsem byl na setkání trabantistů (i dalších zástupců dvojtaktních vozidel, především tedy wartburgů) [1] a v neděli jsem se rozhodl, že vyrazím na ferratu HZS Martinské hole, kde jsem již dvakrát byl [2]. Poprvé, vzhledem k tomu, že mi nebylo dobře, měl jsem horečku a neměl ani vybavení, natož zkušenosti, tak mě ani moc nevadilo, když se kamarádka chtěla pod ferratou otočit. Nakonec jsem byl i rád. Právě tehdy jsem už dole, kde se i dnes stáčí trasa do suťového pole, ztratil turistickou značku a vydal se ve svahu příliš nahoru. Nakonec jsem musel najít cestičku dolů a v jednom místě se to úplně nepodařilo a s těžkým batohem jsem už záklon vyrovnat nemohl. Naštěstí jsem dole na cestičce u potoku cítil nohy i ruce a věděl co se děje, dokonce jsem i vstal a vypadalo to dobře. Jediné co odletělo byla PETka s vodou a ta dokonce ani nepraskla a trochu špinavější triko. Horší bylo, aby sešla dobře dolů i kamarádka, ta byla ovšem mnohem šikovnější, jak už to tak bývá a sešla bez jakýchkoliv problémů. Zdola jsem mohl tu správnou cestu mnohem snadněji najít. Šli jsme tedy ještě nahoru. Po takovém neplánovaném a nechtěném „adrenalinu“ není dobré odpočívat, ale raději dát zátěž (především kvůli srdce) a tímto způsobem se uklidnit. Bohužel zhruba s každými sto metry chůze do kopce jsem se musel napít, protože horečka skutečně nebyla úplně dobrá. Určitě se nejednalo o následek pádu, byl jsem nějaký „načatý“ již dříve. Dokázali jsme dojít přibližně k informační tabuli, kde se popisuje cesta ferratou i potřebné vybavení (ač jej někteří nepoužívají ani v těžkých úsecích) a tam došlo k rozhodnutí se otočit. To bylo před mnoha a mnoha lety, kdy jsem zde byl úplně poprvé.
Druhou návštěvu, kdy jsem zde již šel sám, jako poslední roky skoro na každý výlet, jsem si vybral k seznámení společný spodní úsek s lanovými mosty a pak na rozcestí lehčí (obtížnost B) a těžší (obtížnost C) cesty pochopitelně tu lehčí, i když mnozí chodí přímo tu těžší „céčkovou“. Vzhledem k tomu, že mi i ta spodní společná část dala vcelku zabrat jsem se nemusel příliš moc rozhodovat. Rozhodně byla těžší než jsem očekával a počáteční nástup na menší stěnu jsem bral spíš jako nemístný „vtip“ - jestli toto má být obtížnost A maximálně A/B, tak se zděšením přemýšlím, jak asi budou vypadat ty těžší. Tento týden, kdy bylo po dešti a skoro vše bylo dost mokré, jsem to pochopil a utvrdil se v předešlém odhadu. Jedná se o jakýsi filtr hned na začátku. Pokud toto zvládneš snadno, tak máš šanci postupovat dále. Neznamená to ani zdaleka, že by výš nebyly těžší i mnohem, mnohem těžší místa než toto. Jen tady jsou ještě přijatelné možnosti „úniku“. Zde se ještě dá vrátit potokem. Výš už to ale snadné nebude (snadnější bude postupovat dále).
Je velmi dobré se dívat zpět nebo i do stran, kam by se dalo odejít, když už to bude pro člověka těžké. Na cestě je spousta míst, kde již úniky možné nejsou, natož cesta dolů! V některých místech je „kaňon“ sevřen strmými stěnami a únik do boku je vyloučený! To je například v „jednodušším“ úseku za „rozdvojením“ ferrat doleva. Kdo se tudy rozhodne jít, tak mu nezbývá než skoro CELÝ úsek projít (prolézt). Je dobré si přiznat své možnosti a pokud se někdo necítí, tak se raději pokusit najít únikovou cestu a doufat, že se mu nepostaví do cesty něco ještě těžšího.
Ač většina lidí, kteří zde chodí tvrdí, že ferrata je jednoduchá a není problém a je asi jednou z nejjednodušších ferrat na Slovensku (což asi bude pravda – stačí se podívat na videa „Dvoch Veží“ nebo některých na „Skalke“, u nichž běhá mráz po zádech jen při pohledu na ta videa), tak úplně bez rizika není. Pokud řeknu, že ta jednodušší varianta mi před roky dala vcelku zabrat a to bylo krásné počasí a většina kamenů nebo stěn suchá, tak to tak nemusí být vždy a pro každého.
Jediným štěstím pro čtenáře, kteří zde nebyli, nejsou horolezci, ani nemají rádi posilovny a posilování „flákají“, respektive se mu nevěnují vůbec (jako já) a třeba mají i spoustu kil navíc (stejně jako já) a byli jen na pár ferratách (skoro doslovně, jako já), tak jsou na podobném „výkonovém stupni“ (HI-HI) a snad jim bude můj článek užitečný. Budu se snažit vyhýbat všeobecným informacím i příliš optimistickému hodnocení od těch mnohem zkušenějších a „vylezenějších“ a pokusím se to podat právě těm úplným začátečníkům jako jsem já, kteří především hledají odvahu se na svou první ferratu vůbec vydat. Nejprve bych tedy řekl, že se nejedná, z mého pohledu, o tu nejjednodušší ferratu o které vím. Jako nejjednodušší se mi jeví ferrata nad „Priečným sedlem“, která je skutečnou vysokohorskou lahůdkou s nádhernými výhledy do okolí. Není zde mnoho „zákeřných“ úseků, jen jeden traverz v nejvyšší části, ne skalní, ale po užší pěšince. Tvrdí se, že některým lidem může dělat problém výška a exponovaný úsek, ale já jsem s tím problémy neměl, jen takový ten zvláštní pocit mírného šimrání v zádech, aby člověk neudělal chybu. Ač se tam pohybujete v mnohem větších výškách, tak v některých místech právě na ferratě v Martinských holích jsem měl ten pocit z výšky poněkud horší, ač byla ve skutečnosti výrazně menší. Vše je to hodně relativní i hodnocení obtížnosti, které se úplně dobře jednou kategorií (písmenem) označit nedá. U ferraty „Priečné sedlo“ je ale asi největším rizikem případný zvrat počasí a především v létě nečekané bouřky. Je třeba si uvědomit, že ji nepřelezete za pár minut, ale může to být klidně i necelá hodina, podle toho jak se kdo „kochá“. Tento problém u ferraty Martinské hole, tak velký patrně nebude.
Možná se mi bude někdo smát a tvrdit: “Že je to blbost pro malé děcka“, ale myslím si, že i pro dospělé mohou být nejrůznější lanová centra dobrým způsobem jak zkusit nástrahy a hlavně pocity, které je mohou na ferratách potkat a s čím budou muset bojovat. Zdaleka tyto „blbosti pro malé děcka“ nejsou tak snadné jak zdola vypadají [54] - [57]!
U ferraty „Priečné sedlo“ je problémem i dlouhý vysokohorský nástup, který ubere nemálo sil, odměna na zajištěné cestě je ovšem veskrze královská. Více jsem napsal zde: [4].
Z Ostravy vyjíždím klasickým vlakem před tři čtvrtě na pět ráno, tedy jsem si mohl i pěkně pospat. To je při těchto náročných akcích víc než k dobru. Kupodivu stíhám i další spoje, ale je to na minuty (vlaky na Slovensku oproti těm naším jezdí většinou přesně). Ze Žiliny do Vrútek a pak do Martina. V Martinu musím přejít přes město, ale jen asi 10 minut a přímo jedním směrem z železniční stanice kolem autobusového nádraží (pozor: odtud autobusy do Straní nejedou!) na zastávku autobusu „Hotel Turiec“. K ní se přesněji dostanu od autobusového nádraží východním směrem po ulici Moyzesova, kolem kostela sv. Martina, dále po ulici A. Sokolíka ke křižovatce s hlavní cestou (OKRUHEM!!!) P.O.Hviezdoslava. Zde je nutné se přepnout z režimu vnímání aut na který jsme běžně zvyklí, tedy „nejprve doleva a pak doprava“ na režim „auta mohou jezdit z jakéhokoliv směru“!!!
Toto je velice nebezpečné a tento zlozvyk není jen v Martině, ale také ve spoustě dalších slovenských městech. Po okruzích jezdí auta v obou pruzích jen jedním směrem a ještě se často předjíždějí. Minimálně u přechodů a semaforů by si toto zasloužilo nějaké výrazné varování, které zde není! Stačilo by například ve formě výrazných šipek na cestě nebo značek „okruhu“ na sloupu semaforu. Pro lidi, kteří nejsou místní a neznají to, se jedná o velice nebezpečný návrh silnice, který by zde správně ani neměl existovat. Okruhy by se správně měly stavět mimo zastavěné oblasti. Nic na tom nezměním, ale je nutné na to upozornit.
Na autobus čekám asi 40 minut – o víkendech jezdí co hodinu. Možné je použít linky 40 nebo 41. Jezdí stejnou trasu, ale ob jednu hodinu. Chvíli po deváté vyjíždím vstříc nástupní cestě k ferratě. K ní je to jen pár kilometrů a autobus to zvládá za chvilku. Za „pár euro“ ušetřím spoustu sil i času.
Celková délka ferraty HZS Martinské hole je asi pět kilometrů (i s nástupem). Již tato přístupová cesta může být pro spoustu lidí zajímavá a trochu techničtější, ale žádný větší problém patrně ani těm nejméně trénovaným činit nebude. Tento úsek až po informační tabuli číslo 4 je obousměrný a je možné se stejným směrem vrátit nebo v horní části neznačenou cestičkou pokračovat přes les na žlutou značenou cestu, která člověka po jakémsi okruhu dovede zpět k parkovišti ze kterého vycházel.
Dálka vlastní ferraty je zhruba 800 metrů a převýšení 300 metrů. Společná část relativně zvládnutelná a pak se dělí na dvě již náročnější. Vlevo je lehčí B, ale prakticky v celé délce bez únikových míst a doprava vede mnohem náročnější trasa s nejtěžšími úseky obtížnosti C. Je také mnohem více „stoupavá“. Ale v kritickém místě se mi podařilo ferratu opustit nouzovou cestičkou do prudkého svahu. Podle pohledu shora to vypadá tak, že by možnost úniku měla být i nad tímto kolmým a silovým úsekem. Neberte mě ale úplně za slovo, možná že níž, před posledním skalním úsekem B/C, může být nějaká „zrada“, kterou jsem shora neviděl.
Po přístupové cestě asi 4 kilometry jdu klidnou chůzí a spíš se psychicky připravuji na to co má přijít. Tuším, že to nebude snadné. Již při cestě vlakem jsem viděl kaluže vody a i zde jsou mnohé kameny hodně mokré. Jen doufám, že mě potupně nezastaví hned první nástupová stěna, kterou je třeba jít trochu v záklonu, aby se body dotýkaly skály v celé ploše a nepůsobila žádná boční síla (zvyšovala by riziko sklouznutí). Před informační tabulí se navlékám do sedáku, připojuji ferratový set. Vytvářím si jakýsi improvizovaný žebříček ze dvou kratších smyček, kdybych náhodou spadl z lanového mostu. Na poutkách sedáku mám pro případ nouze i nějaké volné karabiny a dokonce i kladku. Nemám ovšem žádné pomocné lano, které jindy nosím, protože jsem si doma říkal, že ho nebudu potřebovat a více místa a menší váha batohu bude větší výhodou. Kladka bez lana by mi tedy byla na „dvě věci“.
Stejně, jak už jsem to zažil párkrát předtím, mi v případě problému stejně z „hlavy nevyleze“ ten správný postup jak problém řešit. Podobně jako při výstupu na Ostrý Roháč před několika týdny (jako má oslava zahájení letní turistické sezóny v Tatrách) bych byl velice rád za někoho zkušenějšího, kdo by mě pomohl nebo poradil jak dále, jsem ani zde nikoho takového neměl. Ostrý Roháč šel kupodivu zvládnout, ale tady, na ferratě C, to bylo něco jiného. Nebudu nyní předbíhat.
Už při postupu první „zkouškou“, za sucha relativně snadnou je vidět, že s mokrými kameny a pohorami, které roky a roky fungovaly k mé plné spokojenosti (jen nyní v posledních měsících se mi zdálo, že již nedrží tak jako dříve) už na tom nejsou tak dobře. Inu na některých místech měly vcelku snahu si podklouznout a já tedy měl větší strach se pokoušet do větších záběrů nohami. Inu, nyní to bude muset být více „na sílu“. Po první stěně následuje další, která vypadá mnohem mokřejší dokonce snad i po ní voda teče. Na to rozhodně nemám odvahu a využívám možnosti sestoupit k potoku a podél něj se opět na ocelové lano připojit. Jestli to takto bude pokračovat, tak bude na místě se co nejdřív otočit. Zatím jdu dál, uvidím. Není to ve všech místech jednoduché, ale boty zatím, s jejich maximálním odlehčováním, nepodklouzávají. Nejde o to, že bych si vzal nevhodné boty – jsou to ty, které ze všech co mám na většině povrchů nejlépe drží, ale tady jako naschvál, když to tak potřebuji, ne.
Kupodivu se po chvíli, ani netuším jak jsem to „uběhl“, přibližuji ke skupince čekajících pod lanovými mosty. Zde se již musí stoupat trochu strměji a přemýšlet kam dávat nohy a ruce. Řeším to tak, že se více přitahuji za lano rukama. Zde to ještě jde s přijatelnou mírou síly, oproti úsekům výš, o náročnosti C. Ty budou vyžadovat pořádně za lano zabrat. Před lanovými mosty, největší lahůdkou společné cesty, se mohu při čekání trochu vydýchat. Jsem zvědav jak budou po dešti klouzat ocelové stupátka mostu, které nejsou příliš široké, spíš tak jen na jednu botu. Kdo se bojí nahoru, tak může úsek podejít nižším lanem v údolí. Ochudil by se ovšem o jeden z největších zážitků. Za chvíli se dostávám i k menšímu jezírku pod obrovským balvanem nebo skalním výchozem, kde si může člověk také na chvíli odpočinout. Výš se lehce dostávám po rozměrném a mohutně působícím žebříku. Další cesta kupodivu také jde, ale již se vytvářejí fronty čekajících. To mi nyní nevadí, spíš se opět vnitřně připravuji na to, co asi přijde u obtížnosti, kterou jsem zatím nikdy nešel, tedy C.
Z jiných ferrat tak tuším, že mé optimum je A/B, maximálně B a to další již bude asi problém. Nechci předbíhat, ale poznám, že skutečně bude. Zatím se mi jde vcelku dobře. Dostávám se k jednomu ostřeji stoupajícímu místu a jsem zvědav co na to boty? Kupodivu také vylézám, i když více zabírám za ruce než za nohy. Tuším, že ta nemožnost více zabrat za nohy bude v těžších úsecích asi velký problém. Tam, ale zatím nejsem. Dostávám se na rozcestí lehčí a těžší cesty. Ač by s klouzajícími botami bylo lepší jít spíš tu lehčí doleva, tak se vydávám doprava k prvnímu úseku obtížnosti C. Popis si již nechám na další díl, jen uvedu, že veškerá videa, jsou úplné nic oproti tomu, co člověk uvidí a prožije na vlastní kůži. Zdaleka to není v reálu tak snadné, jak to tam vypadá nebo jak zkušenější lezci říkají! Je otázkou jestli to, že je místo mokré je až takovým ztížením cesty, když ostatní úsek vylezou, jenom mě se to nepodaří. Vydat se na něco, co je označeno písmenem C, poprvé, sám, s klouzajícími botami a ještě jako člověk, jehož silnou stránkou posilování rozhodně není, VYŽADUJE NEMALOU DÁVKU ODVAHY, ALE I OBEZŘETNOSTI. Pro případ větších problémů jsou nedaleko kritických míst kovové SOS kolečka s telefonním číslem na horskou službu a číslem, které přesně určuje konkrétní místo.
Lehčí cestou jsem již šel, ale ZVĚDAVOST jasně říká běž doprava. Také právě kvůli toho jsem se zde vydal, abych poznal jaká je cesta C.
Stále zde uvádím nějaké písmena, ale kdo se postaví k ferratě poprvé, tak nemusí vědět o co se jedná. Jde o stupnici, která má každému zájemci o vylezení pomoci s rozhodnutím zda na cestu má nebo ne. V případě A je jedná o „lehkou“ cestu, ale úplně vždy jednoduchá být nemusí. Na druhou stranu většina lidí by ji měla zvládnout. A/B je trochu náročnější tak, že již jde rozdílnou obtížnost pocítit. B se již označuje jako „středně těžká“ a mohou nastat první problémy se kterými se ovšem většinou také nějak vyrovnáme. Do těchto obtížností by nemuselo být až tak nutné pravidelně cvičit, připravovat se, trénovat a hlavně není nutné až tak moc posilovat. C je již jiný kalibr a právě to chci poznat právě zde. Má vyžadovat poměrně dost síly i mrštnosti při překonávání obtížných úseků. Také se říká, že zde se nachází místa kolmá a stupy mohou být pro menšího člověka dále než by si přál. Tato informace pro mě také není příliš přívětivá.
Jak to dopadlo napíši v následujícím dílu.
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA A ZDROJE:
[3] https://www.turistika.cz/mista/ferrata-hzs-martinske-hole-cast-druha-zaverecna/detail
[4] https://www.turistika.cz/mista/ferrata-priecne-sedlo-vysoke-tatry/detail
[5] https://www.turistika.cz/mista/ferrata-vodni-brana-u-semil-pohledem-bezneho-smrtelnika/detail
[6] FERRATY Východních Alp – Mark Zahel - krásná kniha o místech kam se člověk asi nikdy nedostane, náročné cesty, které asi nikdy nebudou v mých možnostech. V úvodu popsáno hodnocení obtížnosti cest a autor využívá stupnici hodnocení náročnosti podle Huslerovy stupnice (ta není tvořena jen jedním kritériem, ale hned čtyřmi, které dokáží lépe zájemci o přechod pomoci odhadnout případné nesnáze)
[7] Horolezectví – Vladimír Procházka a kol.
[8] Horolezecká abeceda – Tomáš Frank, Tomáš Kublák a kol. … skvělá studnice teoretických znalostí a dobrých rad do hor i jinam (nutná součást knihovny každého turisty :-) )
[9] http://www.horolezeckaabeceda.cz/ … stránky k předešlé knize.
[10] https://www.rockpoint.cz/clanek/226/hodnoceni-obtiznosti-ferrat/
[11] https://hotrock.cz/blog/klasifikace-via-ferrat-aneb-na-co-si-dat-pozor-n36
[12] https://www.top-armyshop.cz/magazin-narocnost-ferraty-znaceni
[13] https://www.horydoly.cz/horolezci/jak-je-ferata-tezka.html
[14] https://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2018060015
MÁ VIDEA Z FERRATY PO VČEREJŠÍM NEBO NOČNÍM DEŠTI, SPOLEČNÁ ČÁST A TĚŽŠÍ ÚSEK „C“.
[15] https://www.youtube.com/watch?v=-Ctu52iH0aI
[16] https://www.youtube.com/watch?v=oxTHRwEHR10
[17] https://www.youtube.com/watch?v=_HVzE9EY0OE
[18] https://www.youtube.com/watch?v=dL85Q17_wTM
[19] https://www.youtube.com/watch?v=_KvFj_Zq3VI
A ZDE DALŠÍ ZAJÍMAVĚJŠÍ A HEZČÍ VIDEA OD OSTATNÍCH:
[20] https://www.youtube.com/watch?v=QVMoR-hjHg4
[21] https://www.youtube.com/watch?v=5FLMN91kEl0
[22] https://www.youtube.com/watch?v=iwc1M6P572k
[23] https://www.youtube.com/watch?v=3UPW-APnFAU
[24] https://www.youtube.com/watch?v=-50q8bLWn0g
[25] https://www.youtube.com/watch?v=_ynXkSmNxCA
[26] https://www.youtube.com/watch?v=x5Fmv1k2q8Y
[27] https://www.youtube.com/watch?v=gYAenXQfQCQ
[28] https://www.youtube.com/watch?v=c1wL9mnqjwo
[29] https://www.youtube.com/watch?v=wPxfSeM6_9U
[30] https://www.youtube.com/watch?v=JewnOXLJS0Q
[31] https://www.youtube.com/watch?v=qTLQLBDe4CY
[32] https://www.youtube.com/watch?v=I9ka144kp1Q
[33] https://www.youtube.com/watch?v=oxLyUeaJA7A … Ferrata Martinské hole v pořadu „V pohorách po horách“ na TV NOE od organizátora slavného mezinárodního festivalu outdoorových filmů.
[34] https://www.youtube.com/watch?v=qz_swkkwO3s
[35] https://www.youtube.com/watch?v=ISwZa5qvbMQ
[36] https://www.youtube.com/watch?v=cgtgMeWKj38 … zimní ferrata.
[37] https://www.youtube.com/watch?v=OFbdfBWjq_k
[38] https://www.youtube.com/watch?v=HGTwXewi75o
[39] https://www.youtube.com/watch?v=vHxJ2GfBgYg … ferrata v zimě.
[40] https://www.youtube.com/watch?v=euY-vGr6Ojo
MÁ VIDEA Z PŘEDEŠLÉ NÁVŠTĚVY – LEHČÍ CESTA:
[41] https://www.youtube.com/watch?v=JkuT-DA_V2w
[42] https://www.youtube.com/watch?v=_ZGn9QyicLI
[43] https://www.youtube.com/watch?v=9TJlrSwZJBo
[44] https://www.youtube.com/watch?v=VsLtDUKd-dM
[45] https://www.youtube.com/watch?v=uaBcx8gAqIU
[46] https://www.youtube.com/watch?v=93sTvV7UhW0
[47] https://www.youtube.com/watch?v=bbnRDJUk8Jc
[48] https://www.youtube.com/watch?v=I5pAU0XHwNM
[49] https://www.youtube.com/watch?v=euRM29HmXzo
[50] https://www.youtube.com/watch?v=HPgAb4RZ2oo
[51] https://www.youtube.com/watch?v=jtsBXiP4a0Y … v závěru rozcestí lehčí (doleva) a těžší (doprava) cesty.
[52] https://www.youtube.com/watch?v=hhGi4dBfGOI … nad „horním“ vodopádem u lehčí cesty
[53] https://www.youtube.com/watch?v=7cQw-YVBbi0 … závěrečná část lehčí cesty.
[55] https://www.youtube.com/watch?v=bAUt7jviCKQ … lanové centrum na Ostravici.
[56] https://www.youtube.com/watch?v=DyZW7yQw1eo … lanové centrum na Ostravici, lezení na strom.
[57] https://www.youtube.com/watch?v=pjoxYE-i3wM … lezení na strom, Helfštýn.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Jak jsem nevylezl jednu z nejjednodušších ferrat na Slovensku, část I - cesta k rozcestí obtížností B a C..
