Jesenické skalní vyhlídky - 11.Skála pod Dobřečovskou horou

Druhá vyhlídková skála u Ferdinandova je v terénu umístěna o kus dál, než ta, se kterou jsme se seznámili minule. Ona se ve skutečnosti vypíná na západních svazích Dobřečovské hory, které pod skálou prudce spadají do údolí Zlatého potoka. Název Dobřečovská hora je poněkud zavádějící: i když její temeno dosahuje 809 m nadmořské výše, jedná se o plochý vrchol, který se mezi okolními dominantnějšími kopci tak trochu ztrácí. Pro nás je důležité, že se západním směrem od vrcholu Dobřečovské hory pod polní cestou v lesích a remízcích (obklopených pastvinami) ukrývá spousta skalních útvarů. Jedním z nich je i naše druhé vyhlídkové skalisko. Od zaniklé osady a kapličky Ferdinadov je vzdáleno vzdušnou čarou 600 m, ale v reálu je vzdálenost téměř dvojnásobná. I k téhle skále se sice dostaneme po polní cestě vedoucí do Dobřečova, ale když přijdeme po půl kilometru k lesu, musíme z ní na křížovatce odbočit na lesní cestu, která odtud hvozdem klesá západním směrem. Lesní komunikace asi po čtvrt kilometru chůze „doklesá“ k pastvině, kterou vidíme přes stromy nalevo a naše skála se nachází v lese hned pod spodním okrajem louky.

 

Nějaký dobře vyšlapaný chodník k ní ale nehledejte, neboť tak navštěvovaná jako její blízké „dvojče“ není, leč nevzdávejte to, neboť ji výhledem naprosto předčí!

K němu je ale nutno se nejprve probít mladým jehličnatým lesem, teprve pak narazíte na doprovodnou svitu menších skalek obklopujících hlavní útvar. K vrcholu už je to jen pár desítek kroků… a věřím, že výhledem z něj budete nadšeni. Jistě – výhledová výseč není nijak rozsáhlá a k vychutnání si dokonalého panorámatu brání několik vzrostlých stromů – ale to jsou jen detaily, neboť zbylý zor všechna negativa přebije!

Směrem napravo vidíme z ledního porostu trčet dvojníka naší skály (První skálu u Ferdindova), stejnojmennou zaniklou osadu s kaplí a za pastvinami horizont už vyplňují hory tvořící část hlavního hřebene Hrubého Jeseníku. Vlevo pak vidíme hlubokou dolinu Zlatého potoka, naproti vrch Maliníku a Mazanců, ostré hroty zalesněného Rabštejna a za nimi na obzoru modravou kulisu Volyně a Kamenného vrchu.

 

Pokud vyrazíte (stejně jako já) na průzkum úpatí vyhlídky, budete odměněni dalším, tentokráte detailním pohledem na pastviny pod skálou a zalesněné údolí Zlatého potoka. A také na další skalky i větší skály, vykukující z okolního poněkud pralesovitého porostu a vytvářející seskupení připomínající skalní dědinku. Při pohledu zespoda na hlavní vyhlídkový skalní útvar pak zjistíte, že má převislý vrchol, takže hlavní fylitová stěna není tolik vyhledávána náletovými dřevinami jako její dvojče a působí proto na návštěvníka mnohem impozantněji.