V lidových podáních se hovoří o tom, že první zdejší kříž býval dřevěný a měl zde stát již v 18. století, pokud ne dříve. Důkazem o jeho existenci je I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113). Tehdy však stával na jiné straně dřítečské návsi, a to v místech dnešní cesty mezi areálem hřbitova a domem čp. 17, jež vede ke stavením čp. 135, 18 a 172. To dokazuje také indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR110018400).
Postupem času však tak zchátral, že došlo k jeho odstranění, takže v reambulaci stabilního katastru z roku 1878 ho již nenalezneme (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_1489_3). S jeho obnovou se však již tehdy nepočítalo, neboť zdejší farář P. Jan Jošt a většina věřících byla pro zřízení nového kříže, tentokrát mnohem odolnějšího povětrnostním vlivům, takže bylo rozhodnuto, že bude vybudován z kamene. Po Dřítči i přifařených obcích byla provedena sbírka, z níž pak měl být uhrazen náklad tohoto nového kříže, který měl být po obnově zdejšího kostela roku 1872 dalším důkazem toho, jak se místní obyvatelstvo drží víry a stará se i o její neopominutelné pilíře jak na straně duchovní, tak té hmotné.
Stejně tak se jednalo o tom, komu bude zadáno zřízení nového kříže, který sochař a kameník by byl tím nejlepším, aby jeho dílo bylo ozdobou obce i po letech. Nakonec byl osloven sochařsko-kamenický závod firmy Antonín Staude v Pardubicích, který byl založen již v roce 1852 a od roku 1898 se nacházel v Alžbětině třídě čp. 571, kde měl jak samotnou dílnu na pomníky, hrobky či pamětní desky z pískovce, mramoru, žuly i syenitu, tak rozsáhlý sklad materiálu a dalších potřebných věcí. V té době byl již opatřen parním strojem a stroji k broušení a leštění tvrdých kamenů. Nebylo to nic divného, že došlo k oslovení právě tohoto sochaře, protože jeho závod byl vyhlášeným podnikem nejen na Pardubicku, ale v celém širém okolí. Vždyť např. zhotovil v roce 1883 pomník bratranců Veverkových v Rybitví a následujícího roku kamenný kříž pro Staré Ždánice, který byl slavnostně odhalen dříve než jeho kolega v Dřítči.
Výroba kříže pro Dříteč byla dokončena v roce 1884, kdy byl rovněž slavnostně posvěcem, o čemž hovoří krátká zmínka v týdeníku "Pernštýn", jenž vyšel 25. června 1884: "Slavnosť svěcení nového kříže konána bude ve farní obci Dřítči v neděli dne 29. června o 10. hodině dopolední. Kříž jest pracován z kamene a jest to velmi pěkné dílo kameníka z Pardubic, p. Staudeho, jež bude skutečně ku pravé ozdobě celé naší osady. Náklad na kříž uhrazen jest z dobrovolných dárků občanstva dřítečského."
Vznikl tak kříž s dvoustupňovým soklem, jednoduchým podstavcem a profilovaným dříkem s gotickým oknem s reliéfní plastikou Panny Marie s Jezulátkem, jenž připomíná spíše drobnou kapličku, z níž organicky vyrůstá kříž s ukřižovaným Kristem. V již zmíněném okně je pod reliéfem Panny Marie vyveden text: "Dědictví otců předejme s Láskou - 885 - 1485 - 1985", který by měl připomínat to, že roku 885 zemřel sovanský věrozvěst a světec sv. Metoděj, v roce 1485 došlo ke Kutnohorskému náboženskému míru mezi stranou podobojí a římskokatolickou církví a rok 1985 má upomínat opravu tohoto kříže, i když někteří lidé hovoří o tom, že jde o chybu restaurátora a původně byl tento letopočet 1885 nebo 1895, přičemž druhý letopočet by mohl připomínat dobu, kdy byla tato část školní zahrady přeměnna v park, což se rovněž nedá vyloučit. Dole na soklu je ještě vytesán nápis: "Pojd'te ke mně kdož obtiženi jste, já vás občerstvím. Mat. 1.28." Vzadu je pak prostý letopočet: "1884", který má připomínat období stavby objektu.
První výraznější obnova kříže měla být provedena již za faráře P. Antonína Kopeckého, jenž zemřel v roce 1893 a byl nástupcem P. Jana Jošta, který zde od roku 1862 působil nejprve jako administrátor a následnějako farář. Zprvu tak byla péče o tento objekt vzorná, což se změnilo ve 2. polovině 20. století, kdy nebyl zájem obnovovat věci, jež byly úzce spojené s vírou a připomínaly "náboženské tmářství". V současnosti je pokrytý nečistotami, mechem i lišejníky a zasloužil by si svou restauraci, aby byl opět ozdobou okolí školní budovy a celé obce vůbec.