Kaple sv. Anny v Jaroměři

Tato barokní kaple na jaroměřském Pražském Předměstí, která je dnes při pohledu z hlavní silnice zakryta budovou bývalého Grand-Hotelu, měla být postavena v roce 1752 u tamní Dolní studánky se znamenitou pitnou vodou (později zde vzniklo máchadlo; druhá, tzv. Hořejší studánka, se nacházela nad ní, asi 30 kroků výše k jihu), a to na základě povolení královéhradeckého biskupa Msgre. Jana Adama hraběte Vratislava z Mitrovic, což zmiňuje např. Emanuel Poche v knize „Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé. A. Země česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové“ z roku 1937, ale v „Uměleckých památkách Čech. Díl I. AJ“ z roku 1977 od téhož autora je uveden rok 1765. „Topograficko-statistický slovník Čech, čili, Podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaniklých osad království českého“ od Jana Evangelisty Ortha ji však dělá ještě o 2 roky starší, tj. z roku 1750, stejně tak i další knihy, vesměs z 19. století. Tehdy kolem ní vedla původní cesta k Jezbinám a Hradci Králové. K jejímu posvěcení jaroměřským děkanem P. Františkem Hledíkem došlo 19. června 1753 („Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem“ od Antonína Knappa; jinde, zejména u památkářů se uvádí též 19. července 1753), a proto je její existence zaznamenána již v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079). Nemůžeme však vyloučit to, že tato stavba vznikla na místě mnohem staršího objektu, neboť u kaple bylo v letech 1830 a 1858 zaznamenáno větší pohřebiště z tzv. doby hradištní. A to se nezmiňujeme o zapadlém kamenném kříži z nám neznámých časů, který stával nedaleko kaple, a to na místě, kde se v dávných dobách mělo stát neštěstí, když spadl vozka pod kola vozu a byl jím rozlámán. Později zanikl a byl nalezen v zemi na Pražském Předměstí, aby byl přesazen blíže ke kapli.

Ke službám Božím tak kaple sloužila místním obyvatelům až do období, kdy nastoupil na trůn císař Josef II. Během josefinismu bylo totiž rozhodnuto o jejím zrušení, což způsobilo mezi zdejším obyvatelstvem přinejmenším rozpaky, pokud ne přímo vlnu rozhořčení. Příkaz zemského gubernia ohledně tohoto kroku byl vydán 29. září 1786. 7. listopadu téhož roku byla prodána v dražbě za 56 zlatých a 30 krejcarů a onen potvrzený kontrakt se všemi výminkami byl zanesen do městských knih 3. dubna 1791 Antonínem Güttlerem. Nový vlastník, magistrátní rada Ignác Vacek (v kontraktu zapisován jako Ignác Wattzek) se musel zavázal, že vyzděnou studánku i s odpadem nechá neporušenou (do 20. let 20. století byla používána jako prameniště městského vodovodu, jež bylo zrušeno kvůli znečištění odpadními vodami z přilehlých nemovitostí), že z kaple neučiní příbytek a že ji nedá více používat k náboženským účelům. Z tohoto závazku zanedlouho sešlo, protože již od počátku nebyl myšlen vážně. Radovi Vackovi totiž šlo o její zachování, z tohoto důvodu ji zakoupil, a proto krátce nato začala opět sloužit svému původnímu účelu.

Vzhledem ke svému položení nedošlo k žádným jejím změnám v souvislosti se zakládáním nedaleké císařské silnice, k čemuž došlo v roce 1828 a tento stav nejlépe prokazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400), v níž je zdejší ulice nazývána jako Královéhradecká (něm. Königgrätzer Gasse) a okolní pozemky náležely Janu Hlavovi z čp. 136. Samo okolí však prošlo řadou proměn, o čemž hovoří Václav Pácalt ve své stati „Pražské předměstí a náměstí v Jaroměři v letech sedmdesátých XIX. století.“ z roku 1935 takto:

„Vraťme se však na hlavní silnici do Husovy třídy za viadukt dráhy. Po pravé straně této, vyjma zvětšení zahradnictví p. Černého a přeložení kovárny Martinkovy z jejich patrového ovšem později postaveného domu před „Dupačkou“ do dvora téže a vydláždění silnice až pod kopec, žádné změny. Teprve kopec sám a okolí kaple sv. Anny změněno nad pomyšlení. Kopec sám prokopán v nejvyšším svém bodu o více než 2 metry, jak jest patrno na zděných terasách u vily Kohlmanovy a Kodešovy. Bývalý zájezdní hostinec se dvorem a dvěma vraty přeměněn na Grand-Hotel a celý kopec vydlážděn, zájezdní hostinec Paulův „na Špici“ je zrušen a na jeho místě jest nyní tovární závod na výrobu stužek p. Frankensteina.

Také údolí u sv. Anny je změněno. Z ošklivého úvozu vytvořen osázením svahu a urovnáním cesty půvabný koutek, zřízen tam v letech osmdesátých prozatimní vodovod. Také staré dřevěné lázně pod hostincem „u Černého Orla“, nyní GrandHotelem, nahraženy novými. Také na druhé straně silnice, kde je nyní parní pila Petruželkova, byla tenkráte jen dosti mokrá louka a nad ní pole až k silnici před hostincem „na Špici“, bývalou, starou, oblíbenou „formankou“, ve které na velikém dvoře nacházela se dosti velká, taškami krytá kolna na čtyřech sloupech; do dvora vedly dvoje vrata pro vjezd a výjezd, dvůr ohražen byl plotem tyčkovým a mezi těmito dvojími vraty vedle silnice byl uhelný sklad rovněž plotem ohražený.“

Jedinou významnější věcí, jež se za ta léta u kaple stala, bylo zastřelení rakouského markytána, který se ukryl ve zdejším křoví před pruskými husary, ale bedlivému oku jednoho z nich neunikl. Významnější opravou prošla kaple až koncem 19. století, a to po povodni roku 1897. K její další renovaci došlo v roce 1925. Další stavební úpravy byly zvažovány o 4 roky později, kdy byly možné stavební úpravy konzultovány s místním děkanským úřadem. Znovu byla opravena až v říjnu 1949 a během 60. a 70. let 20. století, přičemž 28. února 1964 byla zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-anny-12286561). Na přelomu října a listopadu 1985 byla vykradena a z jejího interiéru byla odcizena socha sv. Zachariáše. V roce 1991 bylo přikročeno k její renovaci, kdy bylo obnoveno narušené zdivo, zpevněny základy původního oblouku, zhotovena nová omítka a kvůli možnému promáčení zdiva byla okapní voda svedena do kanalizace. 22. září téhož roku byla slavnostně znovu posvěcena. V roce 2023 byla odcizená socha sv. Zachariáše objevena a navrácena do rukou jaroměřského faráře, aby byla následně opětovně umístěna do kaple (viz https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/svaty-zacharias-kriminaliste-ztracena-socha-policie-pamatkovy-ustav_2306101354_ale).

Jedná se o objekt s půlkruhovým půdorysem a s otevřenou předsíňkou na dvojici pilířů, jež je sklenuta křížem, přičemž nad průčelím je situován tympanon. Na oplechované valbové střeše je umístěn osmiboký sanktusník. Interiér s valenou klenbou se 4 výsečemi je pak osvětlován dvojicí půlkruhových oken, pokud nepočítáme železné dveře, vykované v podobě akantových rozvilin. Uvnitř je umístěn novodobý dřevěný oltářík s novým obrazem světice s diagonálními pilastry na bocích a před nimi dříve situovanými sochami sv. Zachariáše a sv. Anny (první byla, jak již bylo výše zmíněno, odcizena a druhá byla přenesena do kostela sv. Mikuláše), přičemž v nástavci je vyobrazeno Boží oko. Více informací o kapli můžeme nalézt též v městském zpravodaji č. 10/2017: https://www.jaromer-josefov.cz/volny-cas/rychle-odkazy/zpravodaj-mesta-1/.