Památník osvobození v Jaroměři

Po srpnové invazi v roce 1968 přišlo období normalizace, jež se vyznačovalo rovněž tím, že se nové vedení KSČ i samého státu snažilo ukazovat všemi způsoby, jak je věrné Sovětskému svazu a jím ražené politice. Jedním z kroků této prezentace bylo rovněž časté zřizování různých pomníků, které měly připomínat to, že byla ČSSR osvobozena Rudou armádou, k čemuž došlo také v Jaroměři. Nemůžeme se tomu ani divit, neboť v Josefově byla do roku 1991 umístěna silná sovětská posádka.

O zřízení památníku, později označovaného jako pomník obětem 2. světové války, bylo jednáno na zdejším MNV nějakou dobu. Teprve v říjnu 1979 byly zahájeny práce na jeho vybudování, a to v parkové části města naproti divadlu. Jeho dominantou se měla stát socha příslušníka Rudé armády. Práce byly naplánovány tak, aby byl památník slavnostně odhalen u příležitosti oslav 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Návrh a realizaci přes 3 m vysoké pískovcové sochy sovětského vojáka provedl akademický sochař Ladislav Zemánek z Doudleb nad Orlicí a na této realizaci se rovněž podílel Antonín Wagner ze Dvora Králové nad Labem. Kromě sochy rudoarmějce, držícího v pravé ruce samopal hlavní k zemi (jako symbol ukončení války), byla v těchto místech před ní umístěna šestice pamětních desek s nápisy: "PADLÝM SPOLUOBČANŮM 1939 - 1945 ČEST JEJICH PAMÁTCE APL RUDOLF 4.6.1887-14.11.1944, BAČINA ALOIS 13.3.1920-23.8.1940, BEDNÁŘ JAN 18.12.1897-9.6.1942, BENEŠ JAN 26.2.1907-29.1.1944, BEZDĚK FRANTIŠEK 15.1.1896- 13.3.1943, GEN. BLÁHA FRANTIŠEK 26.2.1886-21.5.1945, BOŘEK OLDŘICH 1.11.1909-27.11.1944, BOUČEK ZBYNĚK 30.5.1926-5.5.1945, ČECH EMIL 20.1.1908-17.11.1944, ČERMÁK KAREL 19.1.1897- 7.5.1945, ČERNÝ JINDŘICH 16.11.1907-27.10.1944, ČEŘOVSKÝ LADISLAV 22.6.1885-21.3.1945, DERNER KAREL 1.8.1909-23.5.1945, DOLEČEK KAREL 8.10.1907-25.5.1943, DVOŘÁKOVÁ VALERIE 25.11.1932-5.5.1945, FAJMAN STANISLAV 13.10.1904-15.1.1945, FEJFAR JOSEF 15.11.1896-1942, FEJKOVÁ ANNA 30.3.1895-8.9.1944, FEJK KAREL 17.12.1893-8.9.1944, FELIX IVAN 10.6.1931-7.3.1944, FELIX LUDVÍK 7.3.1927-7.3.1944, FELIX MILAN 19.9.1922-7.3.1944, FELIXOVÁ MARIE 5.9.1899-7.3.1944, FENDRYCH JINDŘICH 1.1.1915-19.3.1945, FIEDLER JIŘÍ 2.7.1914-6.4.1943, FRANKENSTEIN HUGO 24.4.1894-23.1.1943, FRANKENSTEIN JOSEF 5.8.1865-5.1.1944, FRANKENSTEINOVÁ OTYLIE 22.7.1869-14.2.1944, FRIES RICHARD 12.7.1889-1.10.1944, GAISLOVÁ MALVY 26.7.1883-23.1.1943, HAMPL ANTONÍN 17.5.1942, HLAVENKOVÁ VLASTA 24.1.1890-, HNILICA JAN 22.6.1887-19.5.1945, HOFMAN FRANTIŠEK 25.12.1877-20.10.1943, HÖNIGOVÁ AURELIE 14.4.1893-6.9.1943, HÖNIG EMIL 12.3.1879-6.9.1943, HÖNIG GERHARD 7.7.1915-23.1.1943, ING. HÖNIG NORBERT 26.12.1912-23.1.1943, HORÁK RUDOLF 1.12.1913-15.11.1943, IVANOV ANTONÍN 10.6.1890-24.10.1942, JANATA MIROSLAV 6.5.1881-21.4.1943, JANKO JAROSLAV 24.3.1920-1945, JANKO OLDŘICH 26.11.1910-1.3.1945, JAKOBEC MIROSLAV 19.5.1913-5.5.1945, KRIEGLER LADISLAV 15.4.1916-30.6.1944, KRIEGLEROVÁ MARIE 22.2.1878-1.3.1944, KRPATA FRANTIŠEK 2.9.1892-16.12.1943, GEN. KUBÁŇ METHOD 18.9.1885- 5.3.1942, LAUFER MOŘIC 14.7.1861-15.5.1943, LEDEREROVÁ ARNOŠTA 10.11.1870-15.12.1943, LEDEREROVÁ MARTA 30.12.1902-23.1.1943, LIBŘICKÝ FRANTIŠEK 17.1.1882-25.6.1942, LIBŘICKÝ JAROSLAV 4.7.1908-18.6.1943, LUDVÍK VOJTĚCH 24.5.1908-23.11.1943, MÜNZEROVÁ ELIŠKA 6.1.1892- 31.1.1942, MÜNZER MAXMILIÁN 28.2.1885-31.1.1942, PETR ADOLF 24.6.1923-9.1942, POHNER BENEDIKT 23.4.1912-25.2.1941, POUR AUGUSTIN 19.2.1905-20.3.1942, POUZNAR JOSEF 1923-, PROCHÁZKA KAREL 28.1.1909-10.5.1945, ROUBÍČEK MAXMILIÁN 24.1.1887-31.10.1944, RUDOLF OTAKAR 17.3.1887-5.1945, RŮŽIČKA JOSEF 12.12.1893-29.3.1945, SAJENKO JIŘÍ 20.9.1927-12.4.1945, STEINER EDUARD 28.5.1866-17.4.1944, STEINER LEOPOLD 10.8.1896-3.7.1943, STEINEROVÁ REGINA 1.5.1871-17.4.1944, STEJSKAL FRANTIŠEK –24.5.1941, STRUŽKOVÁ ANDĚLA 14.1.1912-8.5.1945, STŘIHAVKA VÍTĚZSLAV 15.5.1900-14.11.1944, ŠMAHEL ALOIS 4.3.1887-15.6.1942, PHDR. ŠAŠKOVÁ GERTRUDA 20.11.1896-3.7.1942, ŠOLÍN MIROSLAV 9.5.1917-10.12.1942, ŠPAČEK FRANTIŠEK 11.12.1879-17.5.1945, ŠPANIEL IVAN 23.7.1918-30.11.1944, ŠRŮTEK OLDŘICH 18.2.1905-18.8.1944, ŠUBRT STANISLAV 3.11.1897-6.4.1943, TYLŠ JOSEF 27.11.1888-10.12.1943, ULRICH JAROSLAV 22.2.1912-8.4.1943, ULRYCH FRANTIŠEK 30.11.1898-6.4.1944, VACHEK VÁCLAV -5.10.1944, WINTERNITZ JOSEF 14.4.1902-23.1.1943, ZÁKRAVSKÝ JINDŘICH 20.2.1915-26.9.1944, ZMÍTKO JAROSLAV 4.7.1907-27.10.1942, ŽEROVNICKÝ JAN 15.5.1912-7.1.1942" (viz https://www.vets.cz/vpm/8622-pomnik-obetem-2-svetove-valky/#8622-pomnik-obetem-2-svetove-valky).

Ke slavnostnímu odhalení památníku nakonec došlo 6. listopadu 1981 za účasti tajemníka KV KSČ Vladimíra Nového, vedoucího tajemníka OV KSČ v Náchodě Václava Dohnala a zástupců Střední skupiny sovětských vojsk. Od té chvíle se objekt stal centrem různých prorežimních oslav, ať již u příležitosti osvobození Československa, nebo při výročí VŘSR a dalších sovětských svátků. Po listopadu 1989 se stal památník některým lidem trnem oku, protože podle nich šlo o památku na normalizační období. Již od počátku 90. let 20. století začalo období sporů, jež se dostaly též na půdu městského zastupitelstva a od té doby se tento problém dlouhodobě přetřásal na mnoha schůzích a zasedáních. Památníku si však všimli též zloději kovů. Roku 2010 došlo ke krádeži 4 desek z památníku. K jejich návratu na místo došlo o rok později, když byly nově vyrobeny.

Nejvýraznějším odpůrcem památníku byl od počátku zejména pedagog Jan Tomsa, jenž na výročí srpnové invaze 2x posprejoval sokl sochy nápisem: "ОККУПАНТ ИДИ ДОМОЙ!" (v letech 2014-2015; viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/socha-rudoarmejce-v-jaromeri-zustane-astronom-jan-tomsa.A160401_2236130_hradec-zpravy_the) a byl kvůli tomu odsouzen za poškození cizí věci. V letech 2016-2017 několikrát navrhl městským zastupitelům odstranit rudoarmějce z městského parku, ale ti to neschválili. Městské zastupitelstvo se rozdělilo na 2 proudy. Jedni chtěli památník zachovat, druzí byli pro vybudování nového památníku obětem obou světových válek. Tyto rozpory můžeme vidět jak na stránkách městského zpravodaje, tak v regionálním tisku. V roce 2017 byla navíc vypsána veřejná soutěž na památník obětem válek, v níž bylo určeno, že jím bude nahrazen výše zmíněný rudoarmějec. Měly zůstat pouze desky se jmény obětí 2. světové války, k nimž by přibyla i jména padlých z 1. světové války. Městu nakonec přišla šestice návrhů, z nichž si měli lidé na internetu vybrat. Vedle toho se však objevila petice za zachování rudoarmějce. Nakonec městští zastupitelé 17. dubna 2018 odsouhlasili konání veřejné ankety, v níž měli lidé odpovědět, zda si přejí, aby se rudoarmějec přesunul na jiné veřejné místo a u divadla vznikl památník obětem válek, nebo zda chtějí, aby rudoarmějec zůstal a druhý památník se budoval jinde. Té se však mnoho lidí nezúčastnilo a tak tu památník nějakou dobu stál v původním stavu.

Úhel pohledu se změnil po ruském útoku na Ukrajinu, kdy byl městské radě směřován z iniciativy knihovnice Mgr. Bc. Jany Žárské a psycholožky PhDr. Michaely Peterkové otevřený dopis, v němž byla výzva k přesunutí tohoto normalizačního pomníku sovětské okupace někam pryč (viz https://www.petice.com/oteveny_dopis_rad_msta_jarom_k_pomniku_rudoarmjc), kde by nebyl lidem na očích. Tento dopis podepsalo na 120 lidí. Příslovečná poslední kapka pak přišla v květnu 2022, kdy byla socha opětovně posprejována. Oficiálně došlo k přesunutí této sochy na nádvoří Vojensko-historického muzea v Josefově kvůli odborné obnově, ale je jasné, že na své původní místo se již nikdy nevrátí. Nyní jde o to, jak bude tento památník budoucně vypadat, protože holé pamětní desky a základová deska po soše nevypadají příliš reprezentativně. Památník padlým by měl vyjadřovat úctu těmto obětem za naši svobodu a samostatnost, takže by měl být též umělecky zdařilým objektem. Jsem zvědavý, jak nakonec tato věc dopadne a co se na místě sochy rudoarmějce objeví. Je čas ukončit zjitřené emoce na obou stranách a uvést toto místo do stavu, jenž by důstojně ukazoval hrdost města na své hrdiny z obou světových válek a připomínal jejich věčnou památku.