Železniční stanice v Jaroměři

V různých místech království Českého byly budovány železniční trati, ale severovýchod Čech zůstával dlouhou řadu let mimo toto úsilí. Sice mnoho zdejších továrníků a politických reprezentantů pro toto horovalo a snažilo se prostřednictvím různých peticí i osobních intervencí něčeho dosáhnout, ale jednání s ústřední vládou ve Vídni byla neúspěšná, vypadalo to, jako kdyby spolu jednali slepí s hluchými, až tak by se dala všechna rokování de facto přirovnat.

Závody v těchto místech byly v konkurenční nevýhodě, když nemohly být napojeny na železniční tratě v úsecích mezi Vídní, Olomoucí, Pardubicemi a Prahou. Nešlo jen o export vlastních výrobků, ale též surovin, jejichž dodávka povozy byla mnohem složitější a dražší, což se samozřejmě průmyslníkům nelíbilo. Kdyby byli v této situaci dnes, tak by nejspíše přenesli místa svého podnikání jinam, ale to oni neuskutečnili a snažili se ta místa dostat do středu zájmu a tím upozornit, že takto bohatá a podnikavá lokalita je bita tím, že je stále bez železničního spojení.

Po několika letech bylo konečně rozhodnuto, že budou udělovány koncese těm železničním tratím, jež budou vést čistě ve strategickém, administrativním či obchodně-průmyslovém zájmu monarchie. Postupně měla vzniknout síť o délce kolem 10 000 km a mezi jinými zde byla konečně zmíněna rovněž železniční trať z Pardubic do Liberce, jež měla dále pokračovat do Žitavy. Celý tento plán byl zveřejněn ve "Wiener Zeitung" 10. listopadu 1854.

Po 15 letech se tak komité v púvodním složení - továrník Jan baron Liebig, Vojtěch Lanna a bratří Kleinové - dočkalo toho, s čím počítalo již od začátku. Hned se začalo s projekčními pracemi, během nichž bylo zhotoveno 5 variant vedení uvedené železniční trati a jejího zaústění. Nikdo neví, jak by tato železniční trať dopadla a kudy by vedla, nebýt vojenských kruhů, jež si přály, aby uvedená trať spojovala se světem též dvojici tehdejších pevností - Hradec Králové a Josefov. Sice se tato trasa kvůli složitému terénu nesmírně prodražila, ale vojenské záměry měly prim. Kvůli tomu se rovněž tato železniční trať dočkala toho, že jí byly povoleny tarify o 15 % vyšší než u ostatních drah. Mnozí dokonce počítali s tím, že by se mohla stát součástí rozsáhlé mezinárodní sítě, která by tak spojila tyto kraje se severním Německem a na jihu by mohla vést do Podunají a dále až do Orientu, což se však brzy ukázalo jako absolutně nereálný plán, jenž tak zůstal jen iluzemi různých snílků, z nichž je třeba zmínit např. spisovatele Uffo Horna.

5. června 1856 vzniklá společnost si podle tohoto dala do názvu pojmenování "Süd-Nord Deutsche Verbindungsbahn" neboli "Jiho-severoněmecká spojovací dráha", z čehož přímo čišel pangermánský duch. Předsedou komitétu pro výstavbu této dráhy se stal Arnošt hrabě Harrach, místopředsedou Wilhelm Alexander rytíř ze Schoellerů, ředitelem Johann baron Liebig a inspektorem Johann Schebek. Stavba byla zadána dvojici spojených firem - Vojtěch Lanna a Bratří Kleinové za paušál ve výši 9 089 550 zlatých a k tomu dalších 1 792 495 zlatých za železniční odbočku z Jaroměře do Svatoňovic (kvůli tamnímu uhlí). V těchto částkách však nebyly započítány koleje, jejichž dodávkou byla pověřena společnost Bratří Kleinů. 22. září 1856 se začalo pracovat v Pardubicích, 13. října 1856 v Liberci a již v říjnu 1857 byl dokončen úsek z Pardubic do Josefova, který byl uveden do provozu 4. listopadu 1857. 1. června 1858 se začalo jezdit z Jaroměře do Horek, 1. prosince 1858 z Horek do Turnova a 1. května 1859 z Turnova do Liberce a z Josefova do Svatoňovic.

Díky tomu byla v Jaroměři zřízena v letech 1857-1858 nádražní budova, jež vznikla podle projektu Vincence Daniela, takže byla v mnohém podobná původnímu královéhradeckému nádraží (odlišovala se pouze dvojicí krajních rizalitů a nástupištní verandou). Při této výstavbě došlo též k řadě archeologických nálezů. Zmiňme např. bronzovou sekeru a další předměty z téhož materiálu a na místě do roku 1866 stojící kolny pro parostroje a strážního domku u reduty byl objeven velký zlatý řetěz, sekyrka, 2 ozdoby, 2 kroužky a malá hliněná nádobka, což dokazuje, že lokalita dnešního nádraží byla osídlena již v pravěku. Hrázděný nádražní objekt však byl 8. července 1866 napěchován slámou a zapálen ustupující rakouskou armádou, když se nepovedl pokus o její vyhození do povětří. O rok později vznikla vedle trosek provizorní přízemní hrázděná budova, která se dochovala do dnešní doby. Tehdy bylo nádraží nově pojmenováno jako Josefov-Jaroměř/Josefstadt-Jermer (předtím pouze jako Josefov/Josephstadt). V letech 1870-1872 došlo k vybudování nové výtopny, točny a části provozních objektů. K obnově výpravní budovy podle původních plánů došlo až později, navíc již z cihel a ne z hrázděného zdiva, jak tomu bylo původně. V letech 1898-1899 byla provedena rekonstrukce nádraží a na královéhradecké straně vznikla přístavba. Dosavadní část byla upravena pro potřeby drah a pošty, naopak nový přízemní trakt s dvoupatrovým křídlem měl sloužit cestujícím a zdejší restauraci. Obě tyto části pak spojila opticky nástupištní veranda. Jak vypadalo nádraží v tehdejších časech, to můžeme vidět zde: http://www.smirice.eu/rakousko/josefov_nadrazi.htm. Roku 1909 byla zdejší dráha zestátněna a nádraží získalo elektrické osvětlení.

Za obou světových válek sloužilo nádraží k válečným účelům a dopravě raněných. Jako zajímavost můžeme uvést to, že když bylo v roce 1918 převzato nově vzniklou československou mocí a stráženo zdejší sokolskou jednotou, nebylo zde vůbec nic odcizeno. To se změnilo, když museli sokolové předat nádraží do rukou armády, resp. pěšího pluku č. 18. Došlo to tak daleko, že je muselo velitelství praporu opětovně požádat, aby se opět ujali služby právě oni. Na přelomu 20. a 30. let 20. století byla budova zrekonstruována, protože nejprve došlo roku 1929 ve staniční budově k požáru, kdy ohořely dřevěné trámy, a 4. července téhož roku byla poškozena celostátně známou vichřicí. Tehdy přišla o některé dekorativní prvky. 2. října 1949 obdržela stanice prostý název Jaroměř, čímž bylo de facto završeno sloučení obou měst. Pak se dlouhou dobu o stav nádražní budovy nikdo příliš nezajímal, a tak postupně chátrala. Prováděny byly jen drobné a udržovací práce. Vedle toho však byly vybudovány jiné objekty - v roce 1952 stanice pro zbrojení motorových lokomotiv naftou, roku 1956 noclehárna pro staniční zaměstnance a v roce 1957 kulturní dům.

Velkou změnou měla být elektrifikace zdejší trati, která byla plánována již v letech 1974-1975, ale místní trať se jí dočkala až roku 1993. Když došlo v letech 1999-2000 k opravě nádražní budovy, tak v mnohém ztratila svůj originální punc. Poslední celkovou rekonstrukcí prošlo nádraží v letech 2018-2021 (viz https://www.subterra.cz/reference/rekonstrukce-zeleznicni-stanice-jaromer/), kdy sdružení JARO provedlo výstavbu dvojice zastřešených ostrovních nástupišť s výtahy včetně podchodu vedoucího ze staniční budovy (viz https://zdopravy.cz/v-jaromeri-konci-s-mirnym-zpozdenim-dlouha-vyluka-trati-na-trutnov-39371/ a https://zdopravy.cz/obrazem-modernizace-stanice-jaromer-finisuje-odhalila-zaklady-stare-tocny-46720/). Sama výpravní budova by měla projít rekonstrukcí v letech 2024-2025 (původně se s ní počítalo již dříve, viz https://www.stavby.szdc.cz/letaky/S621500615.pdf), kdy má dojít nejen na její fasádu a střechu, ale též na interiér. Přesto je výpravní objekt se skladištěm, poštou, vodárnou, výtopnou s točnou a kolejištěm a přiléhajícím činžovním domem čp. 255 stále památkově chráněn (od 18, září 1996, viz https://pamatkovykatalog.cz/zeleznicni-stanice-2338155). Stejně tak bylo naloženo s parní staniční vodárnou s bytem obsluhy čp. 250 z let 1902-1903, která byla v provozu až do roku 1976 (podle některých zdrojů byla funkční až do roku 1981, památkově chráněna od 19. října 1989, viz https://pamatkovykatalog.cz/parni-stanicni-vodarna-2169326). Při návštěvě tohoto nádraží nikdo neprohloupí návštěvou zdejšího, 7. září 1996 slavnostně otevřeného železničního muzea ve výtopně, jehož webové stránky nalezneme zde: https://www.vytopnajaromer.cz. Naopak detail samotné stanice a zdejších příjezdů a odjezdů lze dohledat zde: https://www.cd.cz/stanice/5456770/.