Kelníky - pamětihodnosti obce

Jedna z nejmenších dědin zlínského okresu je rozložena na plochém hřebeni výběžku Vizovických vrchů. Protější mnohem větší Velký Ořechov je od ní vzdušnou čarou vzdálen necelý kilometr a od Kelníků jej odděluje hluboké údolí Částkovského potoka.

První zmínka o vsi pochází z roku 1372. Jméno získala buď podle velkých kamenů, kterým se zde říkalo kely (a jenž byly později využity při stavbě silnice do Velkého Ořechova) anebo podle sedačky na selském voze – kelniku.

Vesnička byla součástí částkovského statku. Později se majitelé střídali až do roku 1652, kdy ji zakoupil hrabě Lex Vilém z Kounic a ona nadále spadala pod správu kounického uherskobrodského panství. Roku 1600 je v Kelnikách zmiňována tvrz, která ale zanikla za vpádu Bočkajovců v 17.století. Její zbytky byly přebudovány na hospodářský dvůr, z toho se mnohem později stalo JZD a dnes areál využívá soukromá firma.

Místní se v minulosti živili prací v zemědělství, chovem dobytka a včel. Bylo zde rozšířeno ovocnářství (dařilo se hlavně trnkám /švestkám/, slívám a jabloním) a plody se sušily. Vlastní sušárnu tu měl snad každý. Z trnek se vařila povidla, pálila slivovice a přebytky jablek se odvážely na prodej do Napajedel či Uherského Brodu.

 

 

Do roku 1950 vesnice spadala pod okres Uherský Brod, do 1976 pod Uherskohradišťský a od roku 1977 je součástí zlínského okresu. Od padesátých let minulého století místní začali opouštět práci v zemědělství a většina si našla nové zaměstnání ve fabrikách v okolních městech. Škola byla v Kelníkách vystavěna 1906 a funkční až do roku 1977.

Dnes v obci žije okolo 160 obyvatel a patří k ní i osada Paseky s pěti domy a desítkou obyvatel. Katastr obce má rozlohu 381 ha.

V Kelníkách se nachází knihovna s čítárnou a obecní dům se stálou výstavkou dobových předmětů a starých fotografií. Dědina již od svého vzniku spadá pod farnost ve Velkém Ořechově.

 

 

Kelníky jsou sice malou obcí, ale kupodivu se v ní nalézá dost památek a zajímavostí.

 

K těm kulturním patří sušárna venkovské usedlosti č.p.4 a stodola u téhož domu, dále stodola u stavení č.p.9 a dům č.p.19.

 

Na návsi stojí novodobá kaple se zvonicí zasvěcená sv.Zdislavě a hned za ní je umístěn balvan (podoby patníku) s pamětní deskou obětem obou světových válek.

Jen o pár metrů dál se vypíná pískovcový kříž, který byl roku 1898 zbudován na náklady zbožných manželů Josefa a Anny Miklových ze stavení č.17.

Ze čtverhranného kamenného podstavce obehnaného nízoučkým zábradlím vystupuje zdobný sokl s reliéfem Panenky Marie. Nad profilovanou římsou je uprostřed umístěn krucifix s vyobrazením kalicha a po stranách stojí socha světce a světice v podživotní velikosti.

 

Při cestě přes dědinku jsem viděl zajímavé staré stodoly i bývalé grunty (některé už i s novou přístavbou) a za areálem firmy jsem u cesty klesající mezi pastvinami narazil na další, velmi pěkný kamenný kříž.

Jeho podstavec zdobí pozlacená plastika Madony a nahoře je na jedné straně umístěn reliéf hlavy anděla s doprovodným rostlinným motivem a na straně druhé reliéf dubového listu, hroznu vína, větvičky a kalicha. Tento kříž nechali roku 1932 vystavět manželé Jan a Marie Grecůrkovi z usedlosti č.8.