Kobylice

První zmínka o obci pochází z roku 1393, kdy byla Kobylice zmíněna v novobydžovské Knize svědomí, ale tato místa náležela již v 11. a 12. století svatojiřskému klášteru. Všeobecně udávaný rok 1086 je však nutné brát s rezervou. K původu názvu obce se profesor Antonín Profous ve svém díle „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L“ vyjadřuje takto:

„Kobylice (lid. ta Kobylice, v Kobylici, do Kobylice, kobylskej), ves u kopečnatých lesů 7 km vých. od N. Bydžova: 1393 de Kobilicz, Kapras: Kniha svěd. bydžov. 159; 1548 Jan z Pernšteina prodal Skřivany, Podolib, Kobylici, vesnice celé, AČ. 20/525; 1790 Gut Slaupno: Kobilicz von 27 N., Schaller XVI, 16.

Jm. K. vzniklo buď demin. příponou -ice ze jm. Kobyla (v. před.) - stč. demin. kobylicě jest opravdu doloženo, v. Geb. Sl. stč. II, 71 – anebo substantivisující příponou -ice z adj. Kobylí ve jm. Kobylí hora n. Kobylí hlava a j. (v. před.).“

Vyloučit se nedá ani to, že pojmenování vsi pochází od „kobylnice“, jak se označovala jílovitá půda, případně od mlýnské „kobylice“ (dubový nosný trám, v němž je uchyceno spodní ložisko železí), neboť ze zdejších dubů bylo dřevo mnohdy využíváno ke stavbám mlýnů a jejich součástí, např. v sousedních Starých Nechanicích. 22. února 1516 prodal Havel Zvířetický z Vartenberka ves s novobydžovským panstvím Vilémovi z Pernštejna. 30. července 1548 prodal Jan z Pernštejna celou ves spolu se skřivanským zbožím Václavu Sokolovi z Leskovce. Ten postoupil v roce 1552 skřivanské zboží Erazimu Zumrfeldovi, jinak Častlovi z Tumnic, jehož potomkům náležely tyto majetky skoro plných 100 let. Roku 1628 se dostal skřivanský statek do rukou Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Za třicetileté války byla obec vypleněna a zapálena. Prameny se však rozcházejí v tom, kolikrát se tomu stalo. V roce 1635 byla ves v rámci smidarského a skřivanského panství darována císařskému plukovníku Janu Gordonovi, roku 1654 se dostala se skřivanským zbožím jako spálená a pustá do rukou Krištofa Erazima Zumrfelda z Tumnic (jako znovu osedlá zmíněna až v roce 1680, kdy zemřela Dorota Zuzana Štosová z Kounic, paní na Skřivanech a Podolibi a její statek byl odkázán manželu Janu Veikhartovi hraběti z Herberšteina) a roku 1686 prodána broumovským benediktýnům, čímž se Kobylice stala natrvalo součástí panství Sloupno. Ti osadili obec německými osadníky a zřídili u vsi Nový dvůr. Tento dvůr byl v roce 1786 rozparcelován a na pozemcích vznikla osada Opatov. Roku 1843 měly Kobylice 40 domů a 271 obyvatel.

V roce 1849 se stala Kobylice samostatnou politickou obcí. 3. července 1866 probíhaly u obce boje prusko-rakouské války. Pruské vojsko sem zaútočilo od Smidar a Skřivan. První šarvátky mezi nimi však propukly již předchozího dne. V letech 1875-1876 byla vybudována lesovna (hájovna). Roku 1878 bylo povoleno zřízení samostatné školy, přičemž poslední žádost byla podána před 3 lety. Tehdejší učitel měl roční služné ve výši 400 zlatých a funkční přídavek 50 zlatých. O 4 roky později byl u myslivny zřízen nový léčivý pramen hořké vody. Zmínky o tom se dostaly až za oceán, což potvrzuje zmínka ve wisconsinské „Slavii“ z 14. června 1882: „Nové minerální zřídlo v Čechách. Již po 30 let užíváno hořké vody studničné u myslivny kobylické mezi Novým Bydžovem a Nechanicemi se nalezající jakožto vody léčivé, jež pod jménem „kobylická voda“ v krajině té co léčivá voda chvalnou pověst požívá. Teprvé letos na jaře ujmul se obchodník pan K. Ninger v Nov. Bydžově myšlenky, uvésti vodu tu co léčební v širší známost. Předběžní analysa, univ. professorem drem Lerchem vykonaná, dopadla velmi příznivě a p. Ninger žádal za ustanovení lokální komise, která za přítomnosti okr. lékaře, cís. rady dra Köhlera se již odbývala za tím účelem, by docíleno bylo povolení k prodeji i veřejnému. Prof. Lerch, jenž tyto dny u pramenu kobylického meškal, vyslovil se o něm velmi chvalně a dle dosud konaných analysí obsahuje tato hořká voda množství dvojuhličitanů, které dosud známým českým vodám se nedostává. Voda kobylická bude začátkem července pod jménem „Benediktinského řádu hořká voda kobylická“ v obchod uvedena.“ V roce 1893 se dostala do dražby usedlost čp. 1 v odhadní ceně 7 861 zlatých. O 2 roky později řádila v obci červenka vepřů. Roku 1897 byl zrušen zdejší léčivý pramen. 18. srpna 1899 byl vyznamenán záslužným stříbrným křížem s korunou první radní a bývalý starosta Václav Frydrych, a to za 19leté vzorné působení v úřadu obecního starosty. Císařské rozhodnutí o tom bylo datováno 19. červencem téhož roku. V roce 1903 byla založena Lidová knihovna sboru dobrovolných hasičů, jenž byl ustaven rovněž téhož roku. V roce 1909 se měly konat obecní volby. Starosta Vojtěch Korel měl dát do pořádku obecní účty, v nichž mu scházelo 3 000 K. Vyřešil to tím, že nahlásil četnictvu krádež tohoto obnosu. Během vyšetřování byly peníze nalezeny u něj ve stodole a on se ke všemu přiznal. V roce 1913 se obec Kobylice rozdělila ve 2 – Kobylice a Chmelovice, o tomto rozdělení bylo rozhodnuto již před 2 lety. V noci 19. října 1914 byl v lese „Trninách“ postřelen cikánskými lupiči četnický strážmistr Antonín Cidlinský z Nového Bydžova. Při převozu do nemocnice však zemřel a roku 1926 mu byl v těchto místech zřízen památník. Z front 1. světové války se nemělo vrátit 8 zdejších mužů (František Bárta, Josef Korel - v roce 1921 prohlášen za mrtvého, do té doby veden jako nezvěstný, Václav Kuchař, Jan Langr, Josef Mencl, Jar. Munzar, František Novotný, František Ornst), ale já jsem v seznamech ztrát dohledal ještě 2, kteří měli být z Kobylice (Alois Hatle, Wenzel Prikner). Jako ruský legionář se do obce vrátil František Gall.

3. prosince 1929 bylo založeno Vodní družstvo, které provedlo svůj meliorační projekt v letech 1932-1934 a zkolaudován byl 4. června 1935. 14. srpna 1934 byla zkolaudována stavba elektrického transformátoru. 25. května 1935 se utvořilo II. vodní družstvo, jež provedlo meliorační práce v letech 1935-1936. V roce 1938 byla po obou stranách silnice vysázena nová alej. 22. prosince 1938 se uskutečnila schůze přípravného výboru Strany národní jednoty. 13. února 1939 bylo ze sádek u Štěpánského rybníka odcizeno asi 150 kg ryb. Za německé okupace nesla obec německé pojmenování Kobilitz. Zdejší obyvatelstvo až na malé výjimky spolupracovalo účinně v odboji. Působil tu jak 15členný sovětský výsadek Kirov II (od 25. března 1945, velitelem Vladimír Ivanovič Zedgenidze), tak se tu skrývalo přes půl roku 8 uprchlých britských zajatců, kteří se ve zdraví u Františky Novotné dožili konce války. Roku 1958 bylo založeno JZD, jež bylo 22. února 1962 připojeno k JZD Prasek. 1. září 1959 byla zrušena zdejší škola. 14. června 1964 se Kobylice stala součástí obce Prasek. V letech 1968-1969 byla provedena kanalizace. Roku 1971 vznikl FC Spartak Kobylice. V letech 1972-1973 byla vybudována prodejna potravin. V roce 1973 vznikl dětský divadelní soubor a dospělí ustavili kabaret Roští. O rok později došlo k rekonstrukci vodovodu. Roku 1983 byl založen myslivecký kroužek. 1. ledna 1992 se Kobylice opět osamostatnila. 24. března 2009 zahájila provoz FVE společnosti Bydžov s. r. o. Roku 2016 bylo vybudováno sportovní hřiště s umělým trávníkem. V roce 2020 došlo k rekonstrukci chodníků.

Mezi místní pamětihodnosti můžeme zařadit: kamenný kříž z roku 1873; hřbitovní kapli s přilehlým pohřebištěm; dřevěnou zvoničku, jež byla slavnostně posvěcena 4. července 2010; zvoničku v Opatově; pomník padlým před vchodem na hřbitov a roubenku čp. 4. Ze zdejších rodáků jmenujme: středoškolského profesora a paleobotanika RNDr. Ladislava Vinikláře (13. února 1898 Kobylice - 12. listopadu 1933 Praha) a malíře Bohumila Knyttla (4. května 1903 Kobylice - 20. srpna 1977 Ostrava). V obci rovněž žil rovněž kovář a příslušník protektorátního vládního vojska Jaroslav Beránek (31. prosince 1920 Kosice - 25. dubna 1945 Prasek), který byl 31. ledna 1944 propuštěn jako služby neschopen kvůli těžké tuberkulóze. Místní rolník Václav Frydrych byl zase dlouholetým členem ředitelství Okresní hospodářské záložny v Novém Bydžově.