Les Řasov

Toto pojmenování je užíváno pro les na jih od Kobylice, který je součástí ještě většího lesního masivu, jenž zabírá plochu mezi již zmíněnou Kobylicí, Praskem, Zdechovicemi, Barchovem, Budínem, Zvíkovem, Kunčicemi, Nechanicemi a Starými Nechanicemi. Údajně by mělo být odvozeninou od názvu kopce „Rabusa“, jenž se nachází jižním směrem od hřbitova s kaplí sv. Petra a Pavla a jeho nadmořská výška dosahuje 270,2 m n. m.

Od získání vsi Kobylice náležel benediktinskému klášteru v Broumově, který byl majitelem panství ve Sloupně, což můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 od adjunkta 1. třídy Thaddeuse Bretschedela a geometra 2. třídy Aloise Nothafta von Prokops. Z něj rovněž zjistíme, že jeho dnešní část při silnici z Nechanic do Nového Bydžova bývala dříve v majetku obce a jednotlivých sedláků, pouze stejnojmenný rybník byl rovněž v majetku vrchnosti. Jeho okolí však bylo osídleno již v době kamenné, což dokazuje nález velkého mlatu s vrtaným otvorem, k němuž došlo při drenážních pracích v roce 1923.

Spolu s nedalekým Panským lesem se dostal do historických análů tím, že se ho snažili v revolučním roce 1848 získat násilím hospodáři z Prasku, o čemž hovoří Celestin Říha ve své knize „Místopis a dějiny král. věnného města Nověho Bydžova“ takto:

„Však převrat tento pomátl mnoho lidí. Zvláště rolníci za vlády absolutní příliš utlačovaní nehleděli stávajících zákonů a vystupovali neohroženě proti bývalým vrchnostem a jich úředníkům.

Tak popletl pouhý název „les Prasecký“ rolníky ze vsi Praseku domnívající se, že by les tento byl někdy majetkem jich předků býval. Nemajíce však žádných důkazů v ruce, přišli na tu nešťastnou myšlénku, tehdejší bezuzdné doby použiti a tak lesa Praseckého násilím se zmocnili. Když městští úředníci s některými údy městského zastupitelstva do lesa dotčeného na výkazy se odebírali, byla jim cesta do lesa od sedláků Praseckých zastoupena. Ve vsi se zvonilo na poplach a vesničané ozbrojení hospodářským náčiním vyhrožovali měšťanům a zapovídali, by se do lesa více vstoupiti neopovažovali, poněvadž les jim patří, ne ale městu. I nezbylo ničeho, než celou tuto událost c. k. úřadům udati. Následkem toho vyslal c. k. krajský úřad Jičínský dvě setniny vojska do Prasku. Vojsko toto bylo co exekuce po staveních rozděleno.

Po té byli všickni, kteří se této zpoury účastnili, vězením potrestáni a tak opět pořádek zaveden.“

Les Řasov byl i nadále součástí polesí Kobylice, pro něž byla v letech 1875-1876 vybudována nová lesovna. Když po vzniku ČSR došlo k pozemkové reformě, přihlásilo se v roce 1921 o celý sloupenský velkostatek město Nový Bydžov, protože se mu líbilo jak polesí Řasov, tak i ostatní místa, jež původně náležela vrchnosti. K parcelaci velkostatku ve Sloupně došlo až v letech 1925-1926, ale její průběh byl velmi složitý. Tehdy město podalo žádost o přidělení zbytkového statku ze zabraného velkostatku Sloupno v takové výměře, aby na něm mohlo racionálně hospodařit s finančním úspěchem. Nakonec městská rada zažádala o příděl pozemkových parcel, které hraničily s novobydžovským katastrem. K většině tehdy zamýšlených pozemků se však město nakonec nedostalo. V roce 1935 vzniklo II. vodní družstvo v Kobylicích, v rámci něhož se utvořily 2 skupiny – jedna pro pozemky u silnice a za ní (Řasov) a na Benčáku a druhá pro pozemky „u Špice“. Tyto práce byly provedeny v letech 1935-1936. V letech 1937-1938 byl vypracován sloupenským velkostatkem lesní hospodářský plán. Podle něj mělo Kobylické polesí celkovou plochu 454,15 ha a skládalo se z pětice lesních komplexů, z nichž Řasov měl výměru 33,76 ha.

Do historie se však tento les zapsal zejména v období 2. světové války, neboť ho ke svému úkrytu využívali uprchlí sovětští a britští zajatci a v noci z 25. na 26. března 1945 zde seskočil sovětský paradesantní výsadek Kirov II., který měl za úkol podnítit a usměrnit partyzánské hnutí na východě Čech. Kvůli snadno přístupným lesům se však musel výsadek rychle přemisťovat, neboť brzo po svém výsadku o něm již německé bezpečnostní úřady věděly. Nakonec tak skončil až na Českomoravské vysočině, kde se v květnu 1945 zapojil do osvobozovacích bojů. Vzpomínkou na něj je kamenný pomník u Prasku s nápisem: „25.3.1945 NA TOMTO MÍSTĚ SESKOČILI SOVĚTŠTÍ PARAŠUTISTÉ SKUPINY KIROV VELITEL ZEDGENIDZE VLADIMIR IVANOVIČ KOMISAŘ CHURTIN IVAN ANDREJEVIČ NÁČ. ŠTÁBU ANTIPOV NIKOLAJ MICHAJLOVIČ ZÁSTUPCE KOMISAŘE KURTIŠ JOSEF ZÁSTUPCE VELITELE DUBNIKOV ARKADIJ MICHAJLOVIČ KAPITAN IVAN IVANOVIČ TRIŠIN MICHAL ŠTĚPANOVIČ BORISOV ANTONOVIČ KAPITANA ANNA GRIGORJEVNA GRABOVA ANNA IVANOVNA SOLODUCHIN IVAN DMITRIJEVIČ DAVIDOV PETR IVANOVIČ KOLOTOV VASIL VASILJEVIČ SVIRIDĚŇKO IVAN ALEXEVIČ ČIRKOVSKIJ ALEXANDR STANISLAVOVIČ K VÝROČÍ OSVOBOZENÍ ČSSR MNV PRASEK“, který byl slavnostně odhalen 9. května 1965.

Řasov posloužil vzhledem k svému položení také jako úkryt partyzánů v květnu 1945, kteří odsud útočili na prchající německé vojáky, o čemž hovoří obecní kronika takto: „S něm. vojskem, které utíkalo před vítěznou Rudou armádou kolem Prasku, účtovali partyzáni a Rudoarmijci někdy až dramaticky. Celá kolona ozbrojených Němců byla u Řasova zastavena rudoarmijci s automatem. Když jeden člen nadřazené rasy dostal políček, všichni zdvihali ruce, vzdávali se a vše odevzdávali. Tak slavně či neslavně skončila nepřemožitelná něm. armáda.“ Stejně tak si tu zřídili tábor sovětští vojáci po osvobození. Sestával z 20 dřevěných domků, jež byly po odchodu rudoarmějců na popud ONV v Novém Bydžově rozebrány a využity na pracovní tábor u novobydžovské cihelny a na rekreační chatu u Ostroměře. V roce 1948 došlo k revizi 2. pozemkové reformy a do roku 1953 patřilo polesí Řasov se stejnojmenným rybníkem městu Novému Bydžovu, poté přešlo do státní správy, aby se mu počátkem 90. let 20. století navrátilo.

Významným objektem této lokality je již zmíněný stejnojmenný rybník, který byl naposledy zrevitalizován v roce 2005 a kolaudace těchto prací za 2,2 milionu Kč (dotace od SFŽP ve výši 1,08 milionu Kč) nabyla právní moci 12. prosince 2006. Na rozdíl od mnoha dalších vodních ploch nebyl v 18. století zrušen, pouze byla zmenšena jeho plocha a nějaký čas sloužil pouze jako periodický rybník, kdy byl využíván pro chov ryb a v době vysušení jako pastvina. Důkazem budiž to, že je veden v tereziánském katastru. Jak již bylo zmíněno, tak rybník nebyl původně od bydžovské silnice oddělen lesem. Tento stav se změnil až na přelomu 50. a 60. let 20. století a v roce 1963 činila jeho hloubka 1,5 m, alespoň tak hovoří vojenská topografická mapa z roku 1969, kterou zhotovil K. Grof. V současné době tento lesní rybník s pobřežními rákosinami o výměře 51 720 m2 patří rovněž městu Nový Bydžov a je významný zejména jako herpetologická a ornitologická lokalita.