Konibar Branná

Fenomenální úspěch Lesního baru zřejmě inspiroval i pana Kosíka, který zpřístupnil část prostor u (své) chaty Kosanda v Branné. Najdeme ji v údolí stejnojmenné říčky necelý kilometr od rozcestí pod vlakovým nádražím, tedy směrem k Banjaluce.

Označení Konibar nenaznačuje, že se tu jedí koně, případně konina (ač to se nevylučuje). Jde zřejmě o prostor původního chléva, chceme-li klidně konírny, nebo prostě nějaké šopy.

Volně přístupná místnost (pokud není zrovna obsazena rekreanty) slouží jako útočiště případným výletníkům před nepohodou, ale nakonec by asi nebyl problém se sem vypravit jen tak posedět a něco požít či vypít.

Podle vzoru konibar, tedy bar zde zřizovatel vystavil nějaké láhve, bohužel při autorově návštěvě všechny prázdné. Myšleno ty s alkoholickými nápoji, takže na frťana to nebylo. K dispozici byly jen nápoje nealkoholické, tedy nějaké minerálky. No a šťávu si vozím na kole…

Čili i pivo nebylo v nabídce (ozřejmuje to omluvná cedulka). Ještě tu zbylo nějaký kafe (je tu rychlovarná konev). Pokud si výletníci donesou vlastní proviant a nápoje, není problém využít místní nádobí. To se má ale po použití umýt (v řece).

Při příchodu se rozsvítí fotobuňkou ovládané světlo, takže případná tma nehrozí. V místnosti je i krb a nějaké dřevo (popřípadě je hned u chaty les). Dá se tedy i něco opéct (nebo na ohništi venku).

Majitel nabádá návštěvníky, aby s vzali co chtějí (mimo samotného vybavení) a zaplatili co chtějí.

To bych asi panu Kosíkovi doporučil opravit a vyrobit alespoň základní ceník. Co si pamatuju, v počátcích Lesního baru u Lipové taky vše záleželo na blahovůli konzumenta, co zanechal v pokladničce. Po té co se ale stala z lokálu téměř instituce povinná k navštívení (jste-li v Jeseníkách) musel pan lesník vyrobit ceník jednotlivých komodit.

Konibar v Branné zřejmě proslulosti a návštěvnosti svého předchůdce nedosáhne, nicméně i tak musíme s povděkem ocenit milou snahu zpříjemnit pobyt na horách (spíš pod horami) turistům, kterých do Jeseníků přijíždí čím dál více.