Kopec Slavín (Šibeňák)

Kdo zná alespoň trochu okolí Roudnice nad Labem, tak mu jistě něco říká pojem "Šibeňák", i když dnes je nazýván spíše jako "Slavín" a ještě předtím býval mnohdy veden též jako "Na spravedlnosti" (v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 a jeho reambulaci z roku 1875 byl zapsán jako "Na Přiwrssy Sprawedlnosty", viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=RAK283018400).

Jedná se totiž o ostrohovitý kopec o nadmořské výšce 219,3 m n. m. nad Hracholusky a nad údolím potoka Čepele, který získal své původní pojmenování podle toho, že se zde mělo ve středověkých dobách nacházet popraviště, kde přicházeli o svůj život různí násilníci či vrazi ještě počátkem 18. století, což by měla dokazovat i povídka "Na stínadlech roudnických. Obrázek z dějin města Roudnice" z knihy "Staré vzpomínky" od Františka Šťastného, podle níž na "Slavíně" ukončila v roce 1742 svůj život Marie Nováková z Rovného, která kvůli svému milenci otrávila svého manžela a za to byla sťata.

Zda se doopravdy někdy na tomto kopci šibenice či jiná popraviště nacházela, tak to se nedá jednoznačně dokázat, někteří autoři o tom přímo pochybují a mají i teorie, od čeho tato legenda vznikla. Když byla v dřívějších dobách obdělávána pole na kopci, tak se postupně přicházelo na stopy pravěkého osídlení. Tehdy však ještě žádná archeologie neexistovala, natož nějaké znalosti o tom, že existoval nějaký pravěk, a tak při nálezech různých kosterních pozůstatků, jež podle jejich objevitelů ležely v zemi halabala a nevykazovaly stopy pohřebiště, docházeli mnozí k tomu názoru, že zde muselo být popraviště. Jaká však je skutečná pravda, tak to již sotvakdy zjistíme.

Z výše zmíněného však můžeme říci, že tato místa jsou již od nepaměti významnou archeologickou lokalitou, i když do počátků archeologického bádání zůstaly zdejší nálezy maximálně v různých zmínkách nebo zápisech, případně v lidských podáních, jež se opět blížila spíše pohádkám nebo legendám. Nalezené kamenné nástroje zmizely beze stopy, podobně se dělo s věcmi z kovu. Kam se poděly kosterní pozůstatky, tak to se můžeme pouze domnívat, že byly pohřbeny do posvěcené hřbitovní půdy. Změnu přinesl až počátek 19. století, kdy se dějepisci začali věnovat též věcem předhistorickým. I tehdy však bylo mnoho zde jsoucího zničeno, a to díky těžbě písku. Nacházela se tu totiž nejen městská pískovna, ale třeba i pískovna profesora hracholuské hospodářské školy J. P. Rauwolfa (v roce 1874 stál u něj 1 vůz písku o 25-30 kostkových stop i s proházením 10 krejcarů).

Nejstarší nálezy z tohoto výšinného sídliště s desítkami kulturních jam a kostrových hrobů pocházely ze středního neolitu, další z mladšího eneolitu, starší doby bronzové a zejména z období bylanské kultury, k nimž je třeba ještě připojit zbytky po starší době hradištní. Tragédií však bylo, že k žádnému průzkumu nikdy nedošlo a nebýt profesora hospodářské školy a geologa Čeňka Zahálky a profesora gymnázia a amatérského archeologa Karla Rozuma a jeho 2 dochovaných studií, tak bychom dnes ani nemuseli vědět, že se na kopci někdy něco našlo. Dnes sem identifikujeme pouze dochovaný střep z hradištní doby, který by měl údajně pocházet z tehdejší pece.

Opětovně se kopec dostal do povědomí obyvatel tím, že byl vybrán jako lokalita pro výstavbu vodojemu, kam byla čerpána voda ze studně u bývalého hracholuského mlýna. Při jeho slavnostním otevření spolu s městským vodovodem 22. října 1893 došlo rovněž k přejmenování kopce, a tak se ze "Šibeňáku" stal "Slavín". Výstavbu tohoto vodojemu, jenž vyšel celkem na 15 678,11 zlatých, měl na starosti Ing. Karel Kress, jenž ho v 1. čísle časopisu "Zprávy Spolku architektův a inženýrů v Království českém" z roku 1895 popsal takto:

"Vodojem zásobovací na Šibeňáku.

Návrší Šibeňák hodí se velmi dobře na vodojem, ze kterého možno vodu rozváděti vlastním tlakem po celé oblasti zásobovací. Hladina vody ve vodojmu dotčeném má výši n. m. 215.45 m a nejvyšší místa jsou v Hálkově třídě u nemocnice 190.68 m, takže jest výška tlaková nejméně asi 25 m.

Vodojem vystavěn na jednodenní spotřebu nynější pojme 700 m3 ve dvou odděleních po 350 m3, aby se mohlo vykonati vyčistění, aniž se přeruší dodávání vody. Dno vodojmu jest bétonové, taktéž zdi jsou na bétonu založené, což patrno z obr. 1., 2., 3. a 4. tab. VI. i z rozpočtu již podaného. Aby voda se promíchala zřízeny jsou zděné příčky, střídavě od zdí obvodových odestávající, jak viděti zvláště v půdorysu obr. 2."

Později bylo zase na kopec vzpomenuto v souvislosti se zamýšlenou stavbou roudnicko-hospozínské železniční trati, jejíž realizace byla dokončena 23. října 1900. V té době byl ještě kompletně holý a těžba písku na něm se stále zvětšovala. Teprve v roce 1904 se začalo s jeho postupným zalesňováním a na jižním svahu vznikly vinice hracholuské hospodářské školy. Na vrchu kopce se pak dlouhou dobu zapalovaly u příležitosti upálení M. Jana Husa hranice, k nimž se většinou mířilo lampionovými průvody. Klasikou byly také různé výlety a vycházky, např. 16. října 1870 stanula na vrcholu Dělnická jednota "Budislav" v Roudnici nad Labem, jejíž členové zde odbyli zkoušku z pořadového cvičení.

Následně tu ještě vznikala rozličná hřiště (v letech 1888-1889 400 m dlouhá závodní dráha Klubu cyklistů roudnických, viz https://www.kcr.cz/historie) a od přelomu 60. a 70. let 20. století chaty a zahrádkářské kolonie, jež jsou dodnes cílem mnoha nenechavců. K nim pak přibyl ještě areál kynologického klubu s novou klubovnou z roku 1998, který ještě v rámci Svazarmu uspořádal roku 1988 přebor ČSR ve výkonu psů služebních plemen.

Kopec Slavín (Šibeňák) na mapě