Kosov – Válečný pomník
Proč se vedou války i v dnešní době, kdy svět prošel dvěma zničujícími katastrofami ve 20. století je vlastně v podstatě nepochopitelná věc. Ze ziskuchtivosti, ješitnosti, pobavení nebo jiných vyšších i nižších cílů. Ti kteří války připravují a vyvolávají asi neviděli populární pohádku se šíleně smutnou Helenkou Vondráčkovou. Tam si vlastně jinak celkem kamarádští králové nahlas domlouvají, jaké by to bylo vyhlásit válku. „Kdybych věděl, že vyhraju, tak ji vyhlásím…“ říkali si oba protagonisté.
Válku sice nevyhlásili, ale iniciativy se chopili prohnaní generálové a malér byl na cestě. Naštěstí se za pomoci prostých vojáků Vaškovi a Helence oba vojevůdce podařilo zajmout a ti se pak museli být mezi sebou. Kéž by to tak fungovalo i normálně. Čtenáři asi je jasné, že snad jako každého touto dobou poněkud mrazí situace na ne příliš vzdáleném východě.
Že takovou válku nakonec odskáčou prostí lidé víme i z mnoha válečných pomníků, které jsou k vidění skoro v každé větší, ale nakonec i celkem menší vesnici nebo o vsi.
Jak takový pomník leckdy vypadá nakonec záleží na velikosti a tím vlastně i bohatství dané lokality. Celkem prostý pomník bez větších ozdob najdeme i v poměrně malé obci Kosov poblíž Zábřeha (necelých 300 obyvatel). Jedná se o odstupňovaný kamenný obelisk z šedé leštěné žuly. Pomník tvoří širší kamenný základ. Na něm spočívá nízký stupeň s postranními sloupky k umístění světel. Na černé leštěné desce jsou jména padlých z let 1938–45 (čtyři padlí). Vyšší štíhlá část je zhruba ve třetině ozdobená naznačenou římsou. Nápis ve spodní části uvádí, že pomník zaplatily místní kulturní spolky.
V horní části je výčet 20 padlých a ztracených obyvatel Kosova. V nejvrchnější části pomníku jsou stylizované znaky jednotlivých částí tehdejšího Československa (lev, slezská a moravská orlice, slovenský kříž) s nápisem:
„PADLI
ANIŽ BY TUŠILI
ŽE Z KRVE JEJICH
VZEJDE SVOBODNÁ VLAST.“
Pomník byl odhalen v roce 1936, původně byl umístěn u hřbitova, v roce 1967 přemístěn na současné místo poblíž kostelíku sv. Jana Nepomuckého.