Kostel bekyní v Mechelenu
Mechelenská komunita bekyní byla založena již ve 13. století. Ve století 16. pak hledala kvůli náboženským nepokojům útočiště uvnitř městských hradeb a usadila se v místech dnešní ulice Nonnenstraat. V 17. stol. již disponovala poměrně slušným kapitálem, a mohla tak zaměstnávat významné umělce a architekty. Plány jejich nového kostela zhotovil jezuita Pieter Huyssens a na realizaci pak dohlížel Jacques Francart z Bruselu, dvorní architekt arcivévody Albrechta. Kostel je zasvěcen svatému Alexiovi z Edessy a svaté Kateřině Alexandrijské. Je součástí dvora bekyní, v roce 1998 zapsaného do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, a nahradil předchozí, provizorní kostel, vysvěcený v roce 1596. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1637, poté se práce soustředily na vnější fasádu a interiér. Velkolepá barokní fasáda ve stylu italského baroka je rozdělena do tří podlaží a členěna polosloupy klasických řádů. Lucas Faydherbe pokračoval v práci na interiéru poté, co musel J. Francart v roce 1645 ze zdravotních důvodů zakázku opustit. Připisuje se mu reliéf Boha Otce z let 1646-1647 v horní části fasády. Presbytář byl záměrně koncipován jako mělký, aby přiblížil oltář věřícím v duchu protireformace. Bohatě zdobený interiér, inspirovaný italskou architekturou, byl vybaven četnými sochami a asi 50 obrazy od významných vlámských mistrů, jako byl Jan Cossiers, Theodor Boeyermans a Gaspar de Crayer. Malby ve vysokém chóru nad oltářem, zobrazující Pannu Marii, sv. Alexia a sv. Kateřinu, jsou dílem Jana Van Der Steena. Obraz Nanebevzetí Panny Marie z roku 1672 za oltářem je od Lucase Franchoyse mladšího. Na zadní stěně kostela jsou díla mj. Quintena Metsijse a Gaspara de Crayera. Naturalistická kazatelna s trojicí andělů podpírajících pulpit je anonymním dílem z doby kolem roku 1700.