Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové je původně jezuitský barokní jednoloďový kostel s bočními kaplemi. Se stavbou kostela započal roku 1654 italský stavitel Carlo Lurago na místě čtyř domů, které byly v roce 1653 strženy. V r. 1666 byl kostel vysvěcen ke cti Nanebevzetí Panny Marie. Roku 1762 byl kostel vyloupen pruskými kozáky a posléze spolu s kaplí sv. Josefa vyhořel, v roce 1765 byl opět opraven. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se kostel stal kostelem vojenským. Při opravě v r. 1857, kdy se armáda rozhodla chátrající kostel opravit vznikl na střeše nedopatřením požár, při kterém shořela střecha kostela, obě věže a došlo k roztavení tří zvonů. V roce 1900 se kostel vrátil do rukou jezuitů, kteří ho v letech 1903-04 důkladně opravili. K dalším opravám došlo v letech 1942-45, 1957 a 1998. Ke kostelu přiléhá bývalá Jezuitská kolej a kaple sv. Josefa.

Schodiště Na Kropáčce, místně nazývané Gočárovo schodiště, je dílo moderní české architektury časného data, které v době svého vzniku 1909 – 1910 nemělo po výtvarné stránce obdoby. Architekt Josef Gočár zde řešil náročný urbanistický úkol – uzavření proluky po odbourané Vodárenské věži Kropáčce (renesanční objekt z r.1516, ze kterého byla samospádem rozváděna voda po městě, zbourána r.1906) a zároveň spojení výškově velmi rozdílných částí města. Typicky užitkové dílo pojal architekt ve svém návrhu architektonicko-esteticky a posunul tak další vývoj české moderní architektury.

Raně barokní sakrální stavba zasvěcená Panence Marii vystupuje uprostřed jižní strany domů na Velkém náměstí. Původně sloužil jezuitské koleji, jejíž zachovalý areál s ním sousedí směrem na západ. Honosné dvouvěžové průčelí chrámu je obráceno k rynku a zdobí jej skulptury sv.Františka Xaverského, sv.Ignáce z Loyoly, sv.Stanislava a svAloise. Kaple sv.Josefa je ukryta za čtvercovým presbytářem.

Kostel byl vystavěn LP 1666 podle plánů italského architekta Carla Lugara. V 18. století ho vydrancovalo pruské vojsko. Pak jej v roce 1762 poškodil požár a tři roky poté byl opraven. Po zrušení jezuitského řádu sloužil místní vojenské posádce jako garnisonní kostel. Armáda jej začala roku 1857 renovovat. Přitom na střeše vypukl ničivý požár, který zlikvidoval střechu, poškodil obě věže a roztavil v nich zvony. Roku 1900 byl navrácen jezuitům a ti se chutě pustili do náročných oprav.

Kostel dosahuje délky 40 m, šíře 20 m, chrámová loď se tyčí do výše 20 m a lucerna ji ještě o deset metrů převyšuje. Hlavní loď člení čtyři páry korintských pilastrů, boční lodi rozdělují tři páry kaplí. Zajímavá je interiérová výzdoba, spolu s nástěnnými malbami i mobiliářem. Velmi cenná je iluzivní podoba hlavního oltáře a oltáře v kapli sv.Josefa (tu jsem bohužel neviděl) a také iluzivní architektura varhan a soch.

Požár z roku 1762 zničil původní fresky od Kryštofa Reichelta, nepoškozená zůstala jen kaple sv.Ignáce s obrazem jeho glorifikace od Petra Brandla z roku 1730.

Hlavní oltář pocházející z roku 1765 zaplňuje celou jižní stranu kněžiště a uprostřed něj je umístěn obraz Nanebevzetí Panny Marie. Na plátno jej namaloval Kristian Noldinger.

Varhany jsou dvoumanuálové, pochází z roku 1765 a zhotovil je králický mistr varhanář Josef Stroussel. Hodnotný nástroj je umístěn ve třech malovaných skříních.

Část interiéru (asi jedna pětina) už není barokní, ale pochází z období rokoka.