Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bývalý františkánský kostel, basilikální, poměrně krátké trojlodí o čtyřech travé s protáhlým presbytářem, uzavřeným pěti stranami osmiúhelníka. Z doby založení koncem 13. století. Klenby z druhé poloviny téhož století. Pozor hodný presbytář vyniká bohatě plastický řešenými konsolami přípor s figurálními a rostlinnými náměty. Okna jsou členěna gotickými kružbami. Na severní straně gotická vět z mladší etapy patrně 14. století, východně od ní snad ze staršího objektu v roce 1611 upravena kaple N. Trojice s výsečovou klenbou, s drobnými žebírky, s neogotickým portálem z roku 1854. Jižně presbytáře plochostropý prostor, v patře s renesanční hřebínkovou klenbou a oknem do chrámu z roku 1543. K závěru presbytáře se připojuje chodba s barokní klenbou a schodištěm. Severně lodi oktogonální Kaple sv. Antonína z druhé poloviny 17. stolení. Barokní je vstupní průčelí současně s kruchtou prodlužující dodatečně k západu trojlodí. V exteriéru se uplatňuje výrazně presbytář z tesaných kvádrů a s kružbovými okny a věží a opěrnými pilíři s barokně ukončenou bání, méně poutavá je severní přístavba presbytáře z lomového zdiva, omítaná. Chrám je významnou památkou svého druhu v rámci naší republiky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je na kraji návsi uprostřed bývalého hřbitova. Původem gotický kostel s obdélnou věží a odsazeným trojboce uzavřeným kněžištěm. Při barokisaci stavby vestavěny do průčelních rohů lodi věže, představeny předsíň a po stranách kněžiště připojeny kaple s oratoří. Fasády kostela členěny pilastry s ionisujícími hlavicemi. Okna v šambránách s uchy mají segmentový záklenek. V závěru se zachovaly fragmenty kružeb dvojdílných oken, bez sférických prvků. Před průčelní vstup představena drobná předsíň - obdélná s okosenými rohy. Průčelí vrcholí dvojicí věží s Vysokými jehlancovými střechami. Věže svírají štít se segmentovým nástavcem. V nice ve štítu socha P. Marie. V kněžišti kostela se zachovala gotická žebrová klenba. Tvoří ji jednokřížové pole, meziklenební žebro a šestipaprsčitý závěr.

Řád Svatého Františka byl do Plzně uveden současně se založením města na sklonku třináctého století. Svůj klášter s kostelem si vystavěli v jihovýchodní městské části při samých hradbách. Klidný rozvoj kláštera byl přerušen Husity, kteří klášter značně poškodili, takže obnova v letech 1434-59 si vyžádala velké náklady. V době, kdy se do Plzně na přechodnou dobu uchýlila pražská metropolitní kapitula (15. století), uchovávala v klášteře své listiny i poklad svatovítského chrámu. V druhé polovině 16. století klášter jen živořil (roku 1574 zde žili pouze dva bratři). Těžkou dobu museli bratři prožít zvláště na počátku třicetileté války. Mansfeldovo vojsko totiž při dobytí města prolomilo hradby právě hned za klášterem, který byl při tom značně poničen. Na konci 18. století vydala vláda ustanovení, že se v klášterním kostele budou konat bohoslužby v němčině pro téměř tisícovku místních německých usedlíků. Klášter i kostel si přes všechny pohromy zachoval v podstatě svoji původní podobu z doby raně gotické. Trojlodní kostel má gotickou žebrovou klenbu, mohutný gotický Vítězný oblouk a prostorné kněžiště rovněž sklenuté gotickou křížovou klenbou. Nejvzácnější památkou kostela je hlavní oltář, pocházející ze 17. století.

Klášter byl založen – jako minoritský – v roce 1295 a sídlem františkánů se stal v roce 1460. K jeho zrušení došlo až v roce 1950 a v současné době se zde nachází, mimo jiné, plzeňské Diecézní muzeum. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl - v původní gotické podobě - dostavěn zřejmě roku 1350 (presbytář 1336, mezilodní arkády 1340, zaklenutí 1350). Současně se stavbou kostela probíhala i stavba konventu, která byla dokončena okolo roku 1380.

Klášter byl poškozen při obléhání Plzně v letech 1433-1434 a 1618. Věž pochází z konce 16. století (upravena roku 1676), kaple Nejsvětější Trojice z roku 1611 a Kaple sv. Antonína Paduánského z konce 17. století. Barokní úpravy komplexu probíhaly v období celého 17. století a dokončeny byly až v roce 1740. Například průčelí bylo přestavěno barokním architektem Jakubem Augustonem ml. během rekonstrukce kláštera v období let 1722-1724.

Někdejší minoritský klášter tvoří gotický ambit kolem čtvercového rajského dvora, kde dnes sídlí diecézní museum. Na několika místech se zde dochovaly v dobrém stavu pozdně gotické fresky. Velmi cenná je pozdně gotická Kaple sv. Barbory (původně kapitulní síň) s hvězdicovou klenbou, svedenou na středový pilíř, a s dobře zachovanými freskami s tématikou života sv. Barbory. Fresky v kapli pocházejí z II. poloviny 15. století. Pozoruhodná je i kamenná kazatelna s jemnou plastickou výzdobou, datovaná rokem 1543.

Klášterní kostel patří k nejstarším plzeňským památkám. Jedná se o trojlodní stavbu s dlouhým presbytářem a s gotickými křížovými klenbami. Klenební žebra zakončují hlavice s rostlinnou a figurální výzdobou. Za nejcennější poklady mobiliáře můžeme považovat barokní hlavní oltář z roku 1696 s kopií Rubensova obrazu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1636 (autorem kopie byl v roce 1700 F.J. Lux), gotickou „Františkánskou madonu“ na svatostánku (cca 1420) a reliéf Hanse Suesse se sv. Annou Samotřetí na vedlejším oltáři (cca 1525). Na hlavním oltáři se nacházejí sochy světců, včetně sv. Marka. Rokoková kazatelna od Lazara Widmana pochází z roku 1740. Třímanuálové varhany na kůru byly zhotoveny v roce 1935 krnovskou firmou Rieger; ty byly vestavěny do původní barokní skříně z I. poloviny 18. století. Vchod do kostela je tvořen bránou s tepanou mříží, pocházející z roku 1925.

Chrám, 44 metrů dlouhý (21 m trojlodí a 23 m presbyterium) a 18 metrů široký, je dnes kostelem filiálním, spadajícím pod farnost plzeňské katedrály sv. Bartoloměje.