Kostel Narození Panny Marie v Lochenicích

Existence farního kostela v Lochenicích byla poprvé zmíněna v popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod královéhradeckého dekana a archidiakona. Ve 14. století pak byl opatřen zvláštním plebánem. Podacích patronů míval mnoho, roku 1383 Pešek Dubánek a jeho syn Vilím z Lochenic, kteří podali za faráře Václava, klerika z Končic. Spolupatron Prokop z Břízy, řečený Rohlík, ale ustanovil za zdejšího faráře kněze Jana. Pražská konsistoř potvrdila 4. prosince 1383 za faráře Václava, klerika z Končic a nechala jej skrze konsistorního prokurátora Václava Mišku uvést do jeho úřadu a všech práv s ním spojených. V roce 1397 založil zdejší plebán Václav oltář sv. Bartoloměje v královéhradeckém kostele sv. Ducha, a to úrokem 8 kop. Za husitských válek byl zpustošen a vyrabován. Na konci 15. století došlo k jeho opravě a opatření nových zvonů. Následně tu působili kněží pod obojí, roku 1526 farář Mikuláš; v roce 1559 Jan Lukavín, který dal kostelu monstranci a kalich a podle jeho poslední vůle z roku 1568 i cínovou křtitelnici, 30 kop grošů, stříbrné piscis a 6 kop grošů odkázal na červený ornát; v roce 1578 farář Mikuláš Bernáček Mezeřický, za něhož bylo 25. května 1579 královéhradeckou městskou radou vytýkáno Lochenickým, že mnozí neumí ani modlitby Páně a k jiným kněžím se uchylují, co jim bylo zakázáno; roku 1580 kněz Pavel; v následujícím roce kněz Petr Cefas (Kefas) Chrudimský, za něhož roku 1587 byla královéhradeckou městskou radou učiněna přímluva panu Janovi staršímu ze Žerotína na Smiřicích: „aby poddaní jeho k záduší sendražickému patřící, kteří do Lochenic pro blízkost a velikou příležitost se utíkají, aby k ctihodnému knězi Petrovi a budoucím pánům farářům lochenickým, jak toho od starodávna bylo, a oni toho žádostivi jsou, zachovati ráčil.“ Tento kněz byl ženatý za Ludmilu, s níž měl pětici dcer: Annu, Barboru, Dorotu, Alžbětu a Zuzanu, kterým odkázal statek v Hradci Králové. Po něm následoval v roce 1595 Václav Hradecký, který následujícího roku zemřel, poručiv záduší zdejšího kostela 10 kop grošů. Poté zde byl až do sv. Havla 1596 farář Bystřický, načež nastoupil Zikmund Tribulecius, po něm v roce 1608 Václav Attagonyus (Attago = Jeřábek), který se roku 1622 oženil a v roce 1623 zemřel jako poslední kališnický farář. Poté byla fara podřízena královéhradeckému děkanství, odkud sem každou neděli dojížděl kněz. Později byl do Lochenic dosazen kněz lokalista. Prvním se stal Václav Měd, který nastoupil svůj úřad 14. října 1762. K obnově kostela došlo v letech 1784-1786, kdy byl z půlky přestavěn a rozšířen. V roce 1787 sem byl dán tabernákl z kaple sv. Josefa v Hradci Králové. 7. října 1862 byla lokálie povýšena na faru. Roku 1868 spadl klenbový pás před kněžištěm a byl nahrazen novým. V roce 1891 byl kostel vymalován. Roku 1898 uvolnilo město Hradec Králové na opravy kostela a fary 562 zl., a to kvůli výročí císaře Františka Josefa a generální vizitaci královéhradeckého biskupa v následujícím roce. 11. prosince 1898 zde začaly sv. misie a jejich obnova byla zahájena 31. března 1900. 2. dubna 1910 zde udílel svátost biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. O rok později byl opraven přístavek chrámu Páně. 4. října 1915 postihl kostel požár, jemuž podlehl zejména hlavní oltář. Oheň však zničil mosaznou monstranci z roku 1842 a stříbrné ciborium. V roce 1920 byla obnovena výmalba kostela. Od 22. ledna 1964 je objekt památkově chráněn. V letech 2008-2009 došlo k výměně střešní krytiny, laťování a klempířských prvků. V dalších letech byly po etapách opravovány poškozené prvky krovu. V roce 2016 proběhlo předláždění (původní dláždění bylo z roku 1956) a úprava vchodu a schodů ke kostelu.

Tento orientovaný jednolodní kostel na obdélníkovém půdorysu má poněkud užší presbytář, který je uzavřen mírně vypjatým segmentem. Na jeho severní straně se nachází původní gotická čtyřboká věž, jejíž přízemek slouží jako sakristie, jež je kryta křížovou klenbou. Stěny jsou zevně členěny lisenami a loď je osvětlena z každé strany dvojicí segmentově zaklenutých oken, v presbytáři se nachází pouze jedno okno, a to v jižní stěně. Od roku 1868 mívala všechna okna barevné zasklení. To se změnilo při novém zasklení v roce 1920. Uprostřed jižní strany kostela je umístěna obdélná vstupní předsíň s půlkruhovým vchodem s mříží a se sedlovou střechou. Ta kryje obdélný vstup s pravoúhlým kamenným ostěním s uchy. Na západním průčelí se nachází obdélný barokní štít členěný dvojicemi lisén, s obdélným okénkem uprostřed, podepřený po stranách křídly s konkávně prohnutými stranami a ukončený nahoře trojúhelníkem. Před průčelí je představěna patrová vstupní předsíň, která kryje hlavní vchod s kamenným ostěním s pasy nesoucími půlkruhový záklenek. Vchody do předsíně z obou bočních stran jsou se segmentově uzavřenými kamennými ostěními. V patře předsíně je místnost, do níž vede schodiště se vstupem z jižní strany předsíně, která je osvětlená z jihu a ze severu segmentově zaklenutým oknem. Hranolová věž má kamennou trnož s okosenou vrchní hranou a nad přízemím gotickou páskovou římsu s výžlabkem mezi 2 proužky (v současnosti zaděláno omítkou). V přízemí z východní strany je zamřížované obdélné okénko s hladkým kamenným ostěním. V 1. patře je na každé straně úzké a střílně se podobající okénko. Poněkud užší 2. patro je oddělené opět římsou. Uprostřed každé strany 2. patra je obdélné a půlkruhově zaklenuté okno. Ve střeše na jižní a severní straně je umístěn barokní štítek s hodinami, které byly zasazeny 23. listopadu 1830 a vyšly na 550 zl. a 48 kr. Stanová střecha věže je krytá prejzy, nahoře s kovovým štítkem. K západní straně věže a severní stěně kostela je přistavěna čtvercová přízemní přístavba s pultovou střechou, obdélným vchodem s ostěním na západní straně, segmentově zaklenutým oknem na severu a vedle něj se segmentově zaklenutým vstupem na schodiště do věže (bez ostění). Na severní straně lodi kostela se nachází boční vchod s obdélným kamenným portálem s uchy, který je v současnosti zazděn.

Zařízení je většinou barokní a pochází někdy z poloviny 18. století, zbytek byl pořízen v následujících stoletích. Původně zde býval hlavní oltář z roku 1801, který byl nahrazen v roce 1894 novým s obrazem Narození Panny Marie od královéhradeckého akademického malíře Adolfa Russa. Při požáru 4. října 1915 však shořel a později byl nahrazen novým barokním, přivezeným sem odjinud, který byl upraven řezbářem Josefem Roušem z Kyšperka podle plánu architekta Bóži Dvořáka z Pardubic. Na něj byl dán obraz Adolfa Russa ze starého oltáře a barokní tabernákl, který byl do Lochenic přemístěn v roce 1787. K jeho posvěcení došlo 25. prosince 1921. Dvojice postranních oltářů - sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého - je z roku 1894 a zhotovil je František Eigel z Jihlavy. Oltář sv. Josefa nahradil svého předchůdce z roku 1808. Na obou jsou obrazy od Adolfa Russa z roku 1859. Místo staré dubové kazatelny z roku 1796 byla pořízena nová z měkkého dřeva. Zpovědnice pod kruchtou je z roku 1797. Na straně evangelia je kamenné gotické sanktuárium, nad nímž se nachází letopočet 1784. Původní cínová křtitelnice z konce 18. století byla nahrazena novou v roce 1898. Roku 1899 byly věnovány kostelu dřevěné sochy Božského srdce a Panny Marie, v roce 1920 socha Panny Marie Růžencové a následujícího roku jí byl zasvěcen oltář. Křížová cesta byla zhotovena malířem Šmídem v roce 1814 a vyměněna za novou roku 1899. Její autorkou byla akademická malířka Marie Martínková z Předměřic nad Labem. První varhany zhotovil Pavel František Horák z Kutné Hory v roce 1778. Nové varhany byly zhotoveny bratry Paštikovými ze Žižkova roku 1913, ale o 3 roky později byly při požáru roztaveny některé píšťaly. K jejich opravě došlo v roce 1922 Václavem Poláčkem z Rychnova nad Kněžnou. Do vnějších stěn kostela je zasazeno několik pamětních desek: pamětní deska bratra Karla Hynka Máchy Michala, jenž působil jako přednosta železniční stanice v Předměřicích nad Labem; pískovcová deska v ozdobném rámu rakouského nadporučíka Leopolda Vöttera, deska z černého mramoru v ozdobném pískovcovém rámu, jež je věnována všem rakouským vojákům, kteří zemřeli v obci Lochenice a byli pohřbeni na místním hřbitově.

Ve věži viselo původně 6 zvonů. Podle Cechnerova „Soupisu památek historických a uměleckých v okresu Královéhradeckém“ - první o výšce 76 cm, průměru 96 cm a nápisem: „anno domini mccccxcvii her campana fvsa est ad lavdem dei omnipotnis et beate marie vginis.“; druhý o výšce 77 cm, průměru 95 cm, s reliéfy Nejsvětější Trojice a Panny Marie a s textem: „Anno Domini MCCCCXC haec campana fusa est ad laudem Dei omnipotentis et omnium sanctorum et illa refusa Anno Domini MDCCCXLIV per Carolum Wilh. Paul campanar. Reginae hradecen.“; třetí o výšce 43 cm, průměru 50 cm, s reliéfem beránka a s nápisem: „leta boziho mccccccvii tento zwon slit gest ke czti a chwale bozie amen.“; čtvrtý - Umíráček - o výšce 28 cm, průměru 35 cm a s textem: „Tento vmiráczek Spusobeny gest k chrámu Panie do Lochenicz od horlywych dobrodinczuw 1760.“; pátý o výšce 56 cm, průměru 70 cm, s reliéfem sv. Cecilie a s nápisem: „ZVON KE CTI SV. CECILIE SLITÝ L. P. 1570 OBECNĚ »VRAŽDA« PŘEZVANÝ PŘELIT JEST BYL L. P. 1897 za faráře AL. SOUKUPA.“ a šestým býval zvon »Lumenda«, který byl nahrazen zvonem o výšce 36 cm, průměru 42 cm, s reliéfem archanděla Michaela a s textem: „Zvon obecně »Lumenda« přezvaný přelit byl r. 1897.“ Dašický farář Josef Nechvíle však ve svém článku pro „Method. Časopis věnovaný umění křesťanskému. Zároveň orgán odboru pro výtvarná umění a archaeologii Akademie křesťanské v Praze“ ze 30. prosince 1882 píše toto: „Na rozhranní lodi a sakristie jest venku přistavena kamenná, čtverhranná zvonice, s okénkami jednoduchými, gotickými, končící jehlancem. V ní visí 3 staré zvony s nápisy: 1. Haec campana fusa est in honorem beatae Mariae Virginis A. D. 1497. 2. Roku Pánie 1498 tento zwon slyt gest k chwale Boží blahoslawene Panny Marie a wssech Swatych. 3. Leta 1498 tento zwon slyt gest ke cti a chwale Boží. Ostatní 3 menší zvony jsou ulity r. 1700.“ Za 1. světové války byla zrekvírována pětice zvonů o hmotnosti 9 centů 39 kg, za něž bylo státem zaplaceno 3 760 K. Zůstal zde jen ten, který byl podle latinského nápisu ulit v roce 1497. Puklý zvon od Ignáce Dracka v Hradci Králové z roku 1779, již zmíněná »Lumenda«, byl uložen do královéhradeckého historického muzea. Nové zvony byly pořízeny z darů věřících. Byly to tři zvony – Václav o hmotnosti 582 kg, Cecilie o hmotnosti 216 kg a umíráček o průměru 36 cm s nápisem: „Památce padlých 1921.“, který byl dodán firmou V. F. Červený v Hradci Králové. Ty byly zrekvírovány v roce 1941, takže ve věži zůstal opět jen zvon z roku 1497.