Fara v Lochenicích

Hledání starých záznamů o Lochenicích je složitější v tom, že ve středověku nosila tato ves o trochu jiný název. V roce 1352, kdy byla jmenována jako Lochinicz, se z ní odvádělo 15 grošů papežského desátku. Stejně tak roku 1399, kdy již byla nazývána jako Lochonicz, aby se z ní později staly Lochynice a dnes Lochenice.

Z výše zmíněných řádků můžeme dovodit to, že již tehdy měl zdejší kostel svého plebána, který zde rovněž sídlil. Vždyť již v popisu pražské diecéze z let 1344-1350 byl zdejší kostel jmenován mezi farními, když náležel pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. V roce 1383 byl Peškem Dubánkem a jeho synem Vilémem z Lochynic podán na místo lochenického plebána kněz Václav, ale další z držitelů podacího práva Prokop Bříza, řeč. Rohlík, se rozhodl na toto místo jmenovat kněze Jana. Z tohoto sporu nakonec vyšel vítězně kněz Václav z Wünschelburku, ale protože mu nebyly Lochenice příliš nakloněny, rozhodl se směnit si faru s plebánem Mikolášem. Roku 1403 si plebán Václav vyměnil místo s Václavem, precentorem pražského kostela. O 4 roky později došlo k podobné věci, kdy si plebán Petr směnil faru s Jindřichem z Janova. V roce 1411 si prohodil místo plebán Jindřich s Jakubem z Chotče a roku 1417 plebán Jakub se Šimonem z Křížence.

Následně zdejší fara zanikla a stejně dopadl i její objekt. Kde se nacházel, tak to s jistotou nevíme, ale podle tradice byl situován na místě dnešní fary. K její obnově došlo nedlouho po ukončení husitských válek, kdy zde sídlili kališničtí faráři. V roce 1526 byl lochenickým farářem Mikuláš, roku 1547 Jiřík, v roce 1559 Jan Lukavín, roku 1573 Matouš Bernáček Mezeřický, v roce 1579 Pavel, roku 1581 Petr Cžeffas (Cephas) Chrudimský, v roce 1596 Vácslav Hradecký, téhož roku Jakub Bystřický, v roce 1598 Zikmund Trybuleč (Trybulecius) a roku 1613 Václav Attagonyus (Attago, Jeřábek), jenž zemřel v roce 1623. Následně se lochenický kostel stal filiálním královéhradeckého děkanského kostela, a tudíž tedy spadal pod dnešní katedrálu sv. Ducha. Teprve roku 1762 zde byla zřízena lokálie a v roce 1862 získaly Lochenice samostatnou faru.

Do zřízení lokálie sem dojížděl každou neděli kněz z Hradce Králové. Budova fary tedy postupně pustla a chátrala. Prvním lokalistou v Lochenicích byl v letech 1762-1782 P. Václav Měd, kterého vystřídal P. Antonín Hanousek. Tomu již chatrná dřevěná fara nestačila, takže ji nechal zbourat a na jejím místě nechal vystavět kamennou přízemní budovu. Po jeho smrti zde v letech 1794-1809 působil P. František Holeček, jehož v letech 1809-1811 vystřídal P. František Řehák a dalších 5 let byl lochenickým lokalistou P. Vojtěch Brixi. V letech 1816-1831 úřadoval v Lochenicích P. Jan Nývlt a v letech 1831-1848 P. Václav Čermák (24. listopadu 1833 byla fara pokryta pálenými taškami), po jehož odchodu byl nejprve administrátorem a následně lokalistou P. Alois Velich. Ten však zemřel ještě roku 1848 a v letech 1848-1849 administroval lochenickou faru P. Karel Hejný. V roce 1849 se stal zdejším farářem P. Antonín Lacina, jenž se vrhl jak do rekonstrukčních prací na kostele, tak do oprav fary, např. po vichřici roku 1859. Oceněním jeho práce se stalo to, že lochenická lokálie byla ministerským dekretem ze 7. dubna 1862 čís. 10.666 povýšena na faru.

Nedlouho poté byla obec zasažena událostmi prusko-rakouské války. Nejprve byl v budově fary ubytován polní podmaršálek Josef baron Filipovič, následně se zde léčili někteří zranění. Roku 1887 byl P. Antonín Lacina nahrazen P. Aloisem Soukupem. V roce 1912 byla do objektu zavedena elektřina. Roku 1940 odešel P. Alois Soukup na zasloužilý odpočinek. V letech 1940-1941 spravoval faru administrátor P. Vladimír Hájek, jenž byl vystřídán farářem P. Josefem Čihákem, který působil v Lochenicích 5 let. Po jeho odchodu do Dolního Újezdu v roce 1946 se nenašla náhrada, a tak byla zdejší fara administrována plotišťským farářem P. Karlem Výprachtickým. Následně byla fara málo využívána a také starost o ni nebyla nikterak velká. Toho bylo využito při likvidaci farského archivu, kdy 29. května 1956 byl pořízen okresním archivářem Leošem Rejmánkem jeho soupis a sepsány byly rovněž všechny staré zápisy a obecní i školské protokoly. Následně měly být odvezeny do městského a okresního archivu v Hradci Králové, ale administrátor P. Karel Výprachtický se obrátil na konsistoř a díky tomu nebyl farský archiv odvezen z obce. Do okresního archivu se tak dostaly pouze obecní a školské dokumenty. V té době sloužila fara pouze k bydlení, neboť zde žil Ing. František Svoboda. Někteří nájemníci byli dosazováni přímo církví, jiní zdejším MNV. V roce 1958 byl zbaven kněžského úřadu P. Karel Výprachtický, jenž se zasloužil o generální opravu chrámu Páně a částečně též fary. Nejprve zde odsloužil několik služeb Božích farář ze Sendražic, ale později připadly Lochenice pod administraci pražskopředměstského faráře.

Mnoho se nezměnilo ani dnes, budova je nadále v majetku římskokatolické církve a sídlem místní farnosti, ale ta je stále spravována faráři z Hradce Králové, v současné době je zdejším administrátotem excurrendo pouchovský farář ThLic. Ing. Jiří Heblt. V letech 2013-2021 na faře navíc sídlil Spolek Archanděl Michael a klubovnu zde má skautský 17. oddíl Sluníčka Lochenice. Více lze najít na webu farnosti: http://lochenice.farnost.cz, případně na stránce zdejších skautů: https://slunicka.skauting.cz.