Trotina

Tento potok pramení u Zdobína a odtud teče Trotinou (z této vsi byla voda z něj tažena již od středověku potrubím do nedalekého Miletína do hlavní kašny na náměstí, přičemž k zámku byl zřízen zvláštní vodovod), Bílými Poličany, kolem Miřejova k Sedlci, ve Velkém Vřešťově napájí zdejší turisticky velmi známý rybník, dále proudí přes Jeřičky a Lužany k Račicím nad Trotinou a u Lochenic se po téměř 24,9 km dlouhém putování (délka toku se v různých pramenech liší, neboť záleží na tom, který potok je autorem počítán jako počátek Trotiny) vlévá do původního řečiště Labe, dnes jeho slepého ramene. Jeho název má mít podle Karla Jaromíra Erbena stejný základ jako pojmenování města Trutnova a mnoha autory je dáván do souvislosti se srbským jménem potoka Trutina, nacházejícím se mezi Budapeští a Székesfehérvárem, přičemž by měl být odvozeninou od slova trout (trút), což bývalo dříve označení pro včelího trubce. Původně však býval označován jako Trotinka a teprve ve 20. století zmizelo z názvu písmeno „k“.

Do dějin se tento vodní tok zapsal tím, že podle děkana pražské kapituly při sv. Vítu a kronikáře Kosmy a dějepisce Františka Palackého zde byla v roce 1110 svedena mezi Čechy a Poláky tzv. „bitva na říčce Trotině“. Jinak byla Trotina známá tím, že přinášela všem obcím ve svém okolí časté povodně. Díky tomu též docházelo od počátku 20. století k úpravám jejího toku, který býval dříve mnohem mohutnější, díky čemuž na něm vzniklo též mnoho mlýnů. Z nich můžeme jmenovat dvojici objektů v jižní části obce Trotina - v tzv. Končinách. Ten hoření, který měl vyhořet roku 1898 (v Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém je uveden rok 1906, ale ve skutečnosti byl zničen ohněm již 20. dubna 1875 a o 3 roky později vyhořel opět), byl krásnou ukázkou zdejší lidové architektury a stal se inspirací pro místo, kde se odehrávala povídka Věnceslavy Lužické „Karafiát“. Dnes se této lokalitě říká „ U Spáleného mlýna“. Další výrazný mlýn se nacházel na dolním toku Trotiny – u Rodova. Ten byl 1. ledna 1685 prodán hrabětem Šporkem mlynáři Jiřímu Lyškovi. Kdo by se chtěl však dozvědět o trotinských mlýnech více, ať zavítá na tyto stránky: http://vodnimlyny.cz. Rybolov v Trotině byl vždy pronajímán vrchností, a to podle panství, kudy tekl, např. 24. června 1809 byla pronajata královéhradecká část toku Matěji Pilnáčkovi, a to za 1 zlatý a 30 krejcarů. Opět pak bylo o Trotině slyšet až během prusko-rakouské války v roce 1866, kdy se u ní nacházely pozice dělostřelecké zálohy 2. sboru a 2. divize lehké jízdy pod velením generálmajora Emericha prince z Thurn-Taxisu. Ještě známější je však souboj 9. praporu myslivců, jenž svedl 3. července 1866 tvrdý souboj s Prusy o les nad mlýnem v Trotině a nesmíme zapomenout též boje u Račic a Lužan, během niž došlo k několika překročením Trotiny oběma směry.

Jak již bylo výše sděleno, velkým problémem bylo to, že se tato říčka často rozvodňovala a působila tak časté lokální povodně, ale vzhledem ke své velikosti nebyla pojata do státních regulačních projektů na různých tocích v království Českém. Z tohoto důvodu bylo roku 1890 založeno Vodní družstvo pro úpravu Trotiny v Lochenicích, Sendražicích, Trotině, Rodově a Račicích, přičemž o 7 let později byla plánována úprava Trotiny od ústí do Labe až do Velkého Vřešťova v délce 14 kilometrů a s dvojicí odboček (Lochenice-Hořiněves-Máslojedy a Habřina-Hustířany-Velichovky), jež však nebyla provedena. V roce 1908 byl pak vypracován další plán na její regulaci, který se neuskutečnil ani po vzniku ČSR, kdy se opět dostal na stůl, protože tato otázka se ukazovala stále akutnějším problémem. Roku 1921 se alespoň shodli locheničtí majitelé luk ležících při Trotince, že provedou akci ve prospěch zavodňování pozemků a zřídili následně hráz potřebnou k zadržení vody na Trotince, jakož i potřebné struhy po lukách nákladem 11 000 Kč. Tím bylo docíleno zaplavení 70 korců luk, ale všeobecně nenalezl tento plán mezi místními pochopení. Na regulaci tedy nedošlo, jak již kvůli onomu nepochopení, tak kvůli závažnějším věcem, k nimž patřila např. světová hospodářská krize a události 2. světové války.

K realizaci dlouho plánované regulace došlo až díky povodni v roce 1958, kdy byla většina luk podél Trotinky pod vodou. V červnu 1959 se uskutečnila v lochenickém hostinci u Novotných schůze ohledně vodoprávního řízení, v srpnu byly po březích toku odstraněny olše, vrby a jiné dřeviny a nová úprava toku byla slavnostně zahájena 7. září 1959 na loukách JZD Lochenice při státní silnici u Trotiny. Na slavnostní zahájení sem přijeli rovněž zástupci vlády a ministerstva zemědělství. Po formálním zahájení byla uspořádána ve Smiřicích velká lidová veselice. Během podzimu téhož roku pokročily práce až na katastr obce Račic nad Trotinou, přičemž rozpočet na úpravu toku Trotinky byl stanoven na 40 000 000 Kčs. Více viz zde: http://www.smirice.eu/voda/trotinka.htm. Tyto úpravy Trotiny byly dokončeny v letech 1965-1966, ale realizace dalších prací následovala rovněž v následujících desetiletích, ovšem vždy v rámci určitého katastru, nikoliv všeobecně.

Jako vodní tok byla Trotina spojena rovněž s různými neštěstími, např. 30. prosince 1928 se v ní utopil lochenický výměnkář V. Voříšek. Vyčerpávající souhrn informací o ní vyšel v „Hradeckém kraji“ 1. září 1906, a to v článku Theodora Zouzala „Příspěvky k přírodovědeckému popisu okresu Jaroměřského“, v němž se píše toto:

„12. Trotinka.

Jest-li již právě popsaný potok Rožnovský vyniká nad onen dle Dolců pojmenovaný, tak jeví poslední přítok Labský na Jaroměřsku, Trotinka, se býti jakoby drobnou říčkou mající přítoky své z obou stran, z nichž některý i jméno nese.

A jest to přirozené, neboť vše co na velikost vodních dráh vliv má, jako rozsah úvodí, nadmořská výška jeho, rozčlenění půdy a hojnost lesních kultur přichází u Trotinky k svému uplatnění.

Trotinka pramení z jihovýchodního úpatí zalesněných, pískovcových, značně vyvýšených chlumů severně obce Bohánky a západně Vřešťova na Hořicku.

Okres Jaroměřský dostihuje v malé nížině západně Jeřiček 259 m, dojde po toku as 1 ½ km dlouhém východně položených Lužan, kde přijímá místní obcí Lhotou tekoucí malý potůček, svod to „Zádušních Lesů“ Chotěbořských.

Odtud béře se Trotinka směrem téměř jižním. Výše její u mlýna pod silnicí Habřinskou klesá z 253 m n. m. 1200 m jižněji u vtoku Hustířanky na 246 m a dostihujíc ve volně rozšířeném údolí obce Račické (240 m n. m.) dochází po dalších 3 ½ km obce Trotiny (237 m n. m.), od které 1 ½ km jižněji – již mimo okres – se vlévá do Labe. Celá přímočarná délka její obnáší 13 km, z čehož 9 km náleží okresu Jaroměřskému.

Nad mlýnem k Trotině patřícím pojí se s ní poslední z této strany bezejmenný potůček, jehož prameništěm jest nad Rodovem se 311 m n. m. se vypínající Hořická stráň („na Hořičkách“).

Z pravé strany přichází a vlévá se do Trotiny toliko jeden, též bezejmenný přítok a sice u Račic.

Jeho 4 až 5 pramenů prýští z východních strání pahorkoviny rozkládající se jižně Žíželoves (288 m n. m.) a k Hoříněvsi se táhnoucí. Nejvýznačnější z nich jest onen, který prýští východně obce dříve jmenované ve výši 259 m n. m.“

Její okolí je bohaté i v zoologické a botanické oblasti, i když roku 1997 byla její čistá voda ohrožena močůvkou, ale během ročního období se vše vrátilo do normálu. Okolní lužní krajina je tedy na několika místech chráněna (v roce 1949 vyhlášená a roku 1986 rozšířená přírodní rezervace Vřešťovská bažantnice; v roce 1983 zřízená přírodní památka Trotina). Přírodní rezervace (později přírodní památka) Trotina byla vyhlášena 23. srpna 1983 ONV v Hradci Králové. Její výměra je podle vyhlášky 9,68 ha, podle nového návrhu na vyhlášení z roku 2013 11,68 ha. Jde o zachovalý zbytek starého říčního koryta na soutoku Labe a Trotinky s původními pobřežními porosty a vodním rostlinstvem. Část pobřeží tvoří přirozený lužní les. Vodní rameno je bohaté na různé vodní rostliny, které se dnes v okolních labských Tůních mnohdy již nevyskytují (stulík žlutý, rdest kadeřavý, lakušník vodní a štítnatý, růžkatec ponořený a ostnitý, šípatka vodní). Velké plochy jsou však zarostlé kopřivami dvoudomými. Husté pobřežní křoviny, jež jsou tvořeny duby letními, topoly kanadskými, olšemi lepkavými, vrbami bílými a křehkými, střemchami obecnými, jasany ztepilými i jilmy horskými, jsou útočištěm drobné zvěře, zvláště obojživelníků (skokan zelený, skokan skřehotavý, rosnička zelená), plazů (ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka obojková) a též ptactva (ledňáček říční, chřástal vodní, žluva hajní, moták pochop). Nesmíme však opomenout i bohatost zdejšího hmyzu. Více na: https://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajsky-urad/ziv-prostredi-zemedelstvi/aktuality/ochranaprirody/navrh-na-vyhlaseni-pp-trotina-a-navrh-planu-pece-o-pp-trotina-60150/.