Kostel Proměnění Páně na Chlumu

Podle některých teorií mohl na tomto místě stát již románský svatostánek z 11. nebo 12. století. Nic z toho se však nedá dokázat. Nejstarším známým plebánem byl Vicemil. Po jeho smrti byl 10. listopadu 1358 na jeho místo ustanoven Mikoláš (Mikuláš) Dalešův z Rokytné. Roku 1365 uváděl plebán v Chlumu plebána ve Světí, o rok později faráře ve Všestarech a v roce 1367 plebána v Nedělištích. Papežského desátku platil chlumský plebán v letech 1369, 1384, 1385 a 1405 12 grošů, jen roku 1399 to byl dvojnásobek. V roce 1384 je zmínka o tomto svatostánku v účtech desátků kostela a roku 1412 v účtech zádušních, podle nichž dala kostelu 1 kopu ročních příjmů se 4 slepicemi Bětka z Lípy, dcera Mikuláše z Lípy, přičemž pro sebe si vyhradila polovici berně a 2 kuřata. V roce 1403 byl na místo zemřelého plebána Mikoláše podán kněz Tomáš, který si ještě téhož roku směnil faru s Lvem z Chodovic. V roce 1412 se plebán Lev stal plebánem v Hořicích. Téhož roku si směnil faru plebán Lukáš s knězem Matějem z Prahy od sv. Jana. O rok později došlo ke směně fary mezi plebánem Matějem a farářem Martinem z Hořiněvsi. V roce 1419 si směnili místo plebán Martin a kněz Jan z Luhu. Za husitských válek byl chrám na nějakou dobu opuštěn a následně se ujali jeho správy kněží podobojí. V 16. století za Bořků z Dohalic byl kostel částečně přestavěn. 20. října 1578 odkázal Bořek Hamza ze Zabědovic a na Světí zdejšímu kostelu louku Charvátku.

V 17. století přestal být kostel farním a stal se filiálním do Všestar. Roku 1729 opravil kostel Karel Ferdinand Dobřenský z Dobřenic. V letech 1740-1741 (někde uváděn až rok 1745) byl kostel obnoven nákladem jeho vdovy Alžběty Dobřenské z Dobřenic. Vedle jeho opravy došlo k výstavbě nové zděné věže, jež nahradila původní dřevěnou. Změnil se též jeho interiér a vybavení. Roku 1824 spadl v lodi strop a byl nahrazen nynějším rákosovým. V roce 1845 došlo k opravě kostela. Roku 1861 byla kostelu věnována kropenka z červeného mramoru, a to od Jana Rataje z Karlína. Během prusko-rakouské války v roce 1866 byl objekt značně poškozen a vnitřní vybavení bylo z většiny zničeno nebo se ztratilo. Granáty a koule, jimiž byl kostel zasažen, byly zasazeny do jeho zdi na straně epištoly. Po bitvě na Chlumu posloužil kostel jako lazaret. 4. listopadu 1866 ho navštívil císař František Josef I. Roku 1867 byl na paměť všech zemřelých na chlumském bojišti odhalen uvnitř kostela pomník s postavou truchlícího genia z rukou sochaře Emanuela Maxe. V prosinci 1868 se zřítila po náporu vichřice horní část věže, jež spadla na presbytář a prorazila klenbu. Jejich oprava byla dokončena o 2 roky později. Provedl ji smiřický stavitel Josef Valášek. Roku 1871 byl hřbitov ohražen zdí a puklý zvon od Václava Faráře z roku 1552 byl přelit u K. V. Paula v Hradci Králové. 3. července 1876 navštívil kostel korunní princ Rudolf. V roce 1926 byla opravena střecha kostela, při níž byly v makovici nalezeny latinská listina z roku 1740 s českým překladem a česká listina z roku 1870 a mince. Od 22. ledna 1964 je kostel památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-promeneni-pane-se-hrbitovem-a-ohrazenim-778795). V roce 2008 byla opravena fasáda věže, následující 2 roky byly věnovány obnově lodi kostela, presbytáře a sakristie a v letech 2015-2016 došlo k opravě vnitřních omítek a výmalbě kostela, zrestaurování kazatelny a sochy Jana Nepomuckého, opravě varhan a instalaci elektronického zabezpečovacího zařízení. Zároveň zde byl instalován sádrový model busty v bitvě u Hradce Králové padlého generálmajora Ferdinanda Poschachera von Poschach od sochaře Alexandera Stoddarta.

Jde o jednolodní orientovaný kostel na obdélném půdoryse, s v roce 1740 dokončenou věží nad západním průčelím, s trojboce uzavřeným presbytářem a se sakristií na severní straně. Vchody do kostela jsou dva, pod věží na jižní straně a do lodi na severní straně. Na západní straně věže je vchod na točité schodiště. Nároží kněžiště jsou zesílena 4 gotickými opěráky, svrchem zešikmenými. Podvěží je sklenuto křížově bez žeber, loď je plochostropá (na rákos), triumfální oblouk půlkruhový a presbytář je sklenut paprskovou klenbou do pozdně gotických žeber, jež se sbíhají dohromady v erb pánů Hamzů ze Zábědovic (podle jiných pramenů Dobřenských z Dobřenic). Nad přízemím věže je umístěna kruchta, jejíž zábradlí vyčnívá kulatým balkonem do lodi. Půdorys presbytáře je nepravidelný pětistěn, okna jsou však copová. Vedle vchodu do sakristie je malý sanktuář s renesanční, svrchem polokruhovou obrubou. Nad kněžištěm je pak situován sanktusník.

Hlavní oltář Proměnění Páně (dříve zvaný jako Krista Pána) je pozdně renesanční trojkřídlá zavírací archa. Podle českého nápisu na něm („Tato archa przedne ke cti a chwale Panu Bohu (a pro) ozdobu chramu tomuto wyzdwizena gest letha Panie 1649 za czasu dvojctihodneho kneze Carla sprawcze cyrkewnyho a rychtarze Waczlawa Meystrzika z Chlumu, Jana Hawrdy z Czisstowsy, Jana Flekacze z Lipy, kostelniczy Wyljm Waless z Chlumu, Jan Wawra z Chlumu, Waczlaw Tesarz z Czisstowsy, Jan Prokess z Lippy a zele osady a sausedu z nadepsanych wesnic przinalezegicych k chramu Pane Chlumskemu.“) a jmen těch, kteří se o jeho vznik zasloužili, může pocházet z roku 1649. Uprostřed je základní obraz celého chrámu z roku 1866, který byl zřízen po prusko-rakouské válce nákladem císaře Františka Josefa I. V 70. letech 19. století byl středový obraz kvůli své sešlosti nahrazen novým od Jana Popelíka. Ten byl později z oltáře vyňat a do archy opětovně zasazena původní desková malba. Pravé křídlo archy je rozděleno na 2 pole, v prvním je obraz Zjevení Páně a dole obraz Pána Ježíše Krista sedícího mezi učiteli (malováno na dřevě v roce 1866). Levé křídlo nese uvnitř horní obraz Zvěstování Panny Marie a dolní malbu Narození Páně (malováno na dřevě roku 1866). Vnější strana křídel má staré a otřelé obrazy, jež byly zhotoveny též na dřevě. Na pravém křídle je nahoře Umučení Páně, dole Kristus Pán nesoucí těžký kříž. Na levém křídle je nahoře Zajetí Pána Ježíše Krista, dole Kristus Pán před soudcem Pilátem. Nejvrchněji nad hlavním obrazem je obraz Vzkříšení Páně. Pod hlavním obrazem se nachází malba Večeře Páně na dřevě malovaný. Po straně evangelia je copová sakristie a na zdi připevněná kazatelna s v roce 1866 opravenou a pozlacenou čtveřicí sv. apoštolů, na kterou vedou schody z presbytáře. V severním bočním oltáři je obraz Ukřižovaného z roku 1872 od Josefa Koláře. Jižní boční oltář se sochou sv. Isidora nechala v roce 1744 zřídit Alžběta baronka Dobřenská z Dobřenic. Křížová cesta sem byla přenesena ze všestarského kostela. V lodi po pravé straně u zdi je pomník roku 1866 padlých vojáků, který představuje anděla s obrácenou pochodní a dole jsou složené věnce s českým a německým nápisem. Kropenka u dveří z červeného mramoru má nápis: „Věnovaná od Jana Rataje z Karlína 1861 4/11“. U hlavního vchodu je umístěná prostá kamenná křtitelnice (původně se nacházela na hřbitově před kostelem), kterou roku 1662 nahradila pozdně renesanční a bohatě zdobená cínová s textem: „NAKLADEM IANA HAMBLE GINAK TIRNKA MANZELKA GEHO MARIGANA ZE WSI CZSTAVSI 14 MAGE ANNO 1662.“ V podlaze lodi, v předsíni a z vnější strany kostela jsou zazděné náhrobníky, z nichž většina náleží rodu Hamzů ze Zábědovic (Bořka Hamzy ze Zábědovic z roku 1578, Bořka nejstaršího Nepoliského ze Záchrašťan a na Dlouhodvořích z roku 1607, snad i Martina Fruweina z Podolí z roku 1621, ale tato informace není dostatečně doložena a co autor, to jiný pohled na to, zda mu tato hrobka patřila; podle Ludvíka Domečky patří ve skutečnosti Janu a Václavu Čachovským ze Svémyslic).

Ve čtyřhranné věži s podlouhlými copovými okny, která končí plechem pobitým jehlancem a jednoduchým křížem, se dříve nacházely 4 zvony. První o průměru 1,03 m, výšce 0,89 m a s nápisem: „LETA PANIE MDXXXXI TENTO ZWON GEST DIELAN K V CT TV A K CHWALE PANV BOHV WSSECH SWAT YCH SKRZ WAZL AWA KONWARZE WOSADNVM NA CHLVM K SWATEMV HOTHARTV TROGICZY SWATE.“; druhý o průměru 0,97 m, výšce 0,80 m a s textem: „ME FVDIT ANTONIVS SCHÖNFELD ANNO 1608 VETERO PRAGAE. HELFFIED FRANTZ FREYHERR VON KAYSERSTEIN.“ (na srdci měl vyražen rok 1814); třetí, tzv. Poledník, o průměru 0,77 m, výšce 0,59 m a s nápisem: „Tento zwon gest od Waczlawa Konwarze letha Panie MDLII.“ (přelit byl roku 1872 Karlem Paulem z Hradce Králové) a čtvrtý, Umíráček, bez nápisu (ozdoba při okraji upomínala na královéhradeckého zvonaře Diviše Hlaváče). O rekvizicích místních zvonů za 1. světové války se píše v Domečkově a Sálově „Královéhradecku“ toto: „Na věži byly zrekvirovány poledník od Václava Faráře v Hradci Králové r. 1552 slitý a od K. Paula tamtéž r. 1872 přelitý, zvon roku 1698 ulitý od Antonína Schönfelda na Starém Městě Pražském a umíráček bez nápisu ze 16. stol.“ Dnes se zde tak nachází jediný zvon, který pochází z roku 1541 a je dílem Václava Faráře z Hradce Králové. Mezi zvony zrekvírované v 1. světové válce patřil také umíráček z roku 1540. Místo něho byl na návsi pořízen nový umíráček s nápisem: „Věnují občané v Chlumě. LP 1924. VÁLKA VZALA, LÁSKA DALA“.

Na závěr ještě dodejme, že kolem chrámu je situován starý hřbitov, na němž jsou vedle místních obyvatel pohřbeni též rakouští a pruští důstojníci, kteří padli v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866, z nichž zmiňme: rakouského majora Ferdinanda hraběte Grüneho, rakouského generálmajora Ferdinanda Poschachera z Poschachu a pruského majora Heinricha z Reussu. Z tohoto důvodu je kostel též pravidelně spojen s oslavami výročí oné bitvy, a to nejen tradiční zádušní mší za padlé. Že mluvím pravdu, tak na to je jediný způsob, navštívit ho v době, kdy se zde tyto oslavy pořádají a být tak mezi mnoha tisíci návštěvníků, kteří každoročně Chlum a jeho okolí zaplaví.